KALEIDOSKOP @LukasKovanda

a nověji třeba i voda. V tomto duchu psali nebo píšou o Malthusovi

významní ekonomové, vrcholní

politici či ekologové. Velmi často

nepěkně až nenávistně. Karl Marx

ho označil za „pochlebníka vládnoucí třídy“, romantičtí a utopičtí

myslitelé Malthuse démonizovali,

básníci jako Samuel Taylor Coleridge, William Hazlitt nebo Robert Southey ho zase považovali

za mrzouta a lord Byron veršovaně

zesměšňoval jeho neromantičnost:

„Without cash, Malthus tells you

– take no brides.“ Volně přeloženo: „Bez peněz, řekne ti Malthus,

do chomoutu nelez.“ Uražení

náboženští hodnostáři zase mluvili

o „malthusovském ďáblu“.

Alespoň tváří v tvář zkáze Velikonočního ostrova musí jít ale tyto

posměšky stranou. V jeho případě

se totiž „pochlebník vládnoucí

třídy“ dokonale trefil. Za zkázu

může v první řadě pochopitelně

postupné plenění přírodních zdrojů

ostrova. Třeba veškeré palmy byly

zřejmě vykáceny ve jménu stavby

kánoí, které umožňovaly rybolov.

Ostatně, sochy moai přestaly být

tesány tehdy, když už si ostrovní

společenství nemohlo takový „luxus“ dovolit. Tehdy, když zemědělci a rybáři nebyli s to živit kromě

sebe také sochaře.

Samotné plenění by však samo

o sobě zřejmě nestačilo, k tomu

jistě docházelo i na jiných polynéských ostrovech včetně Rarotongy. Ďábel však tkví v detailu. I ten

malthusovský. Konkrétně v tom,

že v poměrně chladném a nehostinném podnebí Velikonočního ostrova se z palem dařilo jen jediné:

chilské palmě, která se jinde v Polynésii nevyskytuje – a která roste

28

mnohokrát pomaleji než kokosové

palmy běžné na ostatních ostrovech. Ekonomové James Brander

a M. Scott Taylor ve své studii The

Simple Economics of Easter Island

z roku 1998 prokazují, že rychlá obnova zásadního přírodního

zdroje – palem – souvisí s hladkým

rozvojem a početním růstem tichomořských populací.

VELIKONOČNÍ LABORATOŘ

Mnozí dnes vidí v osudu někdejší

civilizace Velikonočního ostrova

analogii k osudu nás všech na planetě Zemi. Také ona je v rámci

vesmíru odlehlým místem. Vlastně mnohem odlehlejším, než je

Velikonoční ostrov v rámci Tichého oceánu. Vždyť na ostrov se

jeho první obyvatelé nějak museli

dopravit. To se o prvních obyvatelích naší planety pochopitelně říct

nedá.

Jenže svět jako celek naštěstí zdaleka není tak dokonalou

laboratoří pro sledování Malthusových myšlenek v praxi, jakou

byl svého času Velikonoční ostrov.

Přežití světa není závislé na jednom

druhu pomalu rostoucí palmy. To,

co zásadně odlišuje planetu Zemi

a Velikonoční ostrov, je fakt, že svět

jako celek skýtá zdroje pro dostatečné tempo akumulace kapitálu.

Právě to je motorem technologického rozvoje, který vede k objevování

stále efektivnějších postupů při

nakládání s omezenými přírodními

zdroji. Osud dávné civilizace Velikonočního ostrova není zdaleka tolik

vztyčeným prstem civilizaci naší, ale

spíš doložkou toho, jak nesmírně

podstatná pro rozvoj lidstva byla

a je akumulace kapitálu a s ní související vzájemný obchod.

LUKÁŠ KOVANDA

Ekonomický konzultant a autor

populární i odborné literatury.

Spolupracoval s časopisem Týden

a řídil redakci časopisu Profit.

Publikoval přes stovku osobních

rozhovorů s předními světovými

ekonomy. Vydal dvě knihy

rozhovorů – Příběh dokonalé bouře

a Příběh dluhové smršti. V roce

2012 mu vyšla učebnici popekonomie Proč je vzduch zadarmo

a panenství drahé a o rok později

další kniha Proč si ženy přitažlivost

koupit nemohou, a muži ano.

Přednáší na Národohospodářské

fakultě VŠE. Je členem správní rady

think-tanku Prague Twenty. Působí

jako hlavní ekonom finanční

skupiny Roklen.