KALEIDOSKOP @LukasKovanda
a nověji třeba i voda. V tomto duchu psali nebo píšou o Malthusovi
významní ekonomové, vrcholní
politici či ekologové. Velmi často
nepěkně až nenávistně. Karl Marx
ho označil za „pochlebníka vládnoucí třídy“, romantičtí a utopičtí
myslitelé Malthuse démonizovali,
básníci jako Samuel Taylor Coleridge, William Hazlitt nebo Robert Southey ho zase považovali
za mrzouta a lord Byron veršovaně
zesměšňoval jeho neromantičnost:
„Without cash, Malthus tells you
– take no brides.“ Volně přeloženo: „Bez peněz, řekne ti Malthus,
do chomoutu nelez.“ Uražení
náboženští hodnostáři zase mluvili
o „malthusovském ďáblu“.
Alespoň tváří v tvář zkáze Velikonočního ostrova musí jít ale tyto
posměšky stranou. V jeho případě
se totiž „pochlebník vládnoucí
třídy“ dokonale trefil. Za zkázu
může v první řadě pochopitelně
postupné plenění přírodních zdrojů
ostrova. Třeba veškeré palmy byly
zřejmě vykáceny ve jménu stavby
kánoí, které umožňovaly rybolov.
Ostatně, sochy moai přestaly být
tesány tehdy, když už si ostrovní
společenství nemohlo takový „luxus“ dovolit. Tehdy, když zemědělci a rybáři nebyli s to živit kromě
sebe také sochaře.
Samotné plenění by však samo
o sobě zřejmě nestačilo, k tomu
jistě docházelo i na jiných polynéských ostrovech včetně Rarotongy. Ďábel však tkví v detailu. I ten
malthusovský. Konkrétně v tom,
že v poměrně chladném a nehostinném podnebí Velikonočního ostrova se z palem dařilo jen jediné:
chilské palmě, která se jinde v Polynésii nevyskytuje – a která roste
28
mnohokrát pomaleji než kokosové
palmy běžné na ostatních ostrovech. Ekonomové James Brander
a M. Scott Taylor ve své studii The
Simple Economics of Easter Island
z roku 1998 prokazují, že rychlá obnova zásadního přírodního
zdroje – palem – souvisí s hladkým
rozvojem a početním růstem tichomořských populací.
VELIKONOČNÍ LABORATOŘ
Mnozí dnes vidí v osudu někdejší
civilizace Velikonočního ostrova
analogii k osudu nás všech na planetě Zemi. Také ona je v rámci
vesmíru odlehlým místem. Vlastně mnohem odlehlejším, než je
Velikonoční ostrov v rámci Tichého oceánu. Vždyť na ostrov se
jeho první obyvatelé nějak museli
dopravit. To se o prvních obyvatelích naší planety pochopitelně říct
nedá.
Jenže svět jako celek naštěstí zdaleka není tak dokonalou
laboratoří pro sledování Malthusových myšlenek v praxi, jakou
byl svého času Velikonoční ostrov.
Přežití světa není závislé na jednom
druhu pomalu rostoucí palmy. To,
co zásadně odlišuje planetu Zemi
a Velikonoční ostrov, je fakt, že svět
jako celek skýtá zdroje pro dostatečné tempo akumulace kapitálu.
Právě to je motorem technologického rozvoje, který vede k objevování
stále efektivnějších postupů při
nakládání s omezenými přírodními
zdroji. Osud dávné civilizace Velikonočního ostrova není zdaleka tolik
vztyčeným prstem civilizaci naší, ale
spíš doložkou toho, jak nesmírně
podstatná pro rozvoj lidstva byla
a je akumulace kapitálu a s ní související vzájemný obchod.
LUKÁŠ KOVANDA
Ekonomický konzultant a autor
populární i odborné literatury.
Spolupracoval s časopisem Týden
a řídil redakci časopisu Profit.
Publikoval přes stovku osobních
rozhovorů s předními světovými
ekonomy. Vydal dvě knihy
rozhovorů – Příběh dokonalé bouře
a Příběh dluhové smršti. V roce
2012 mu vyšla učebnici popekonomie Proč je vzduch zadarmo
a panenství drahé a o rok později
další kniha Proč si ženy přitažlivost
koupit nemohou, a muži ano.
Přednáší na Národohospodářské
fakultě VŠE. Je členem správní rady
think-tanku Prague Twenty. Působí
jako hlavní ekonom finanční
skupiny Roklen.