tících soudů, co je dobře a špatně

a kdo je hlupák nebo podplacený

korupčník.

ILUZE VHLEDU

Americký ekonom a komentátor

Thomas Sowell popsal tento stav,

kdy lidé pouze signalizují, jaké mají

názory, aniž chápali svět kolem

sebe, trudně: „Bolestivým znakem

špatného vzdělání je neschopnost

člověka formulovat souvislý argument. Lidé ventilují svoje emoce,

zpochybňují motivy druhých,

odvážně něco prohlašují a opakují

fráze – prostě dělají všechno možné,

jen doopravdy nepřemýšlejí.“

Psycholog Philip Fernbach z univerzity v Coloradu je v hodnocení lidstva mírnější a tvrdí, že lidé

nejsou primárně povrchní a hádaví.

K tomu je ale dovádí zmíněný iluzorní pocit vhledu. Když jsme si jisti,

že náš názor skutečně odráží, jaký

svět je nebo by být měl, nemáme

problém tento názor druhým říkat

či vnucovat. Výsledkem je lajkování

lží a věření dezinformacím, stačí, že

jsou v souladu s našimi předsudky.

Následují nekonečné plytké hádky.

Cestou z téhle žumpy je přimět

lidi formulovat základy, na kterých

své názory staví. Fernbach se svým

týmem uspořádal experiment.

Nejprve nechal skupinu Američanů

hodnotit různá politická opatření,

například sankce proti Íránu kvůli

jeho nukleárnímu programu nebo

zvýšení věku odchodu do důchodu.

V souladu se svým politickým

přesvědčením byli někteří účastníci

experimentu extrémně pro, jiní naopak proti. Nato je Fernbach vyzval,

aby opatření mechanicky vysvětlili,

tedy rozepsali, jak skutečně bude

fungovat. A to už narazili.

ŠICÍ STROJE

Trvalo třicet tisíc let, než lidé

pokročili od ručního šití k mechanickému. První šicí stroj (ten

na obrázku) zkonstruoval v roce

1790 Angličan Thomas Saint.

Masového rozšíření se vynález

dočkal v devatenáctém století

po inovacích Francouze Barthélemyho Thimonniera a Američana

Eliase Howa. Práci krejčích a švadlen urychlily stroje patnáctkrát.

Třeba zavilý zastánce nezvyšování

věku odchodu do důchodu musel uznat, že vlastně neví, jaká

je aktuální hranice, kolika let se

lidé dožívají, natož kolik peněz se

za penze utratí. Neuměl jednoznačně vysvětlit, kde na důchody vzít.

Když stát zruší „plýtvající úřady“,

peníze automaticky nepůjdou

do penzijního systému. Zvýší-li se

daně firmám, odejdou do zahraničí.

Politika zvyšující porodnost se projeví až za desítky let, navíc nemusí

projít Kongresem. Nezvýší-li se věk

brzy, systém může zbankrotovat…

BEZ EMOCÍ

Studie uzavírá, že musí-li lidé detailně vysvětlit mechanismus fungování svého názoru, začnou o jeho

správnosti pochybovat. Připustí, že

světu tolik nerozumějí nebo nemají

dostatek informací, aby mohli být

kategoričtí. Musí přijmout, že existuje víc možných perspektiv, jak se

na problém dívat, protože ho ovlivňuje mnoho faktorů, do kterých

nevidí. Fernbachův experiment

varuje, že se nemáme ptát na důvody, proč někdo něco podporuje

či něčemu odporuje, místo toho

se máme zajímat, jak přesně bude

fungovat to, co navrhuje nebo před

čím varuje. Když odkryjeme mechanismus plánů, dokážeme o nich

konstruktivně a bez silných emocí

diskutovat. Případně se ukáže, že

někdo věří jakési nelogické mystice,

a lze ho tedy ignorovat.

Chcete-li diskutovat o šicích strojích, musíte vědět, že když jehla

projde tkaninou, na niti se vytvoří

smyčka, kterou zachytí chapač

ukrytý pod pracovní plochou. Jakmile jehla znovu proděraví látku,

protáhne smyčku novou smyčkou,

čímž vytvoří šev. Bez téhle znalosti

se nesnažte ostatní přesvědčovat

o tom, jaký šicí stroj je nejlepší.

PETR HOUDEK

Behaviorální

ekonom.

Působí

na Fakultě podnikohospodářské

VŠE, Fakultě sociálně ekonomické

UJEP a na Přírodovědecké fakultě

UK; vede rovněž výzkum Centra

behaviorálních experimentů při

CEVRO VŠ.

43