Dodnes je nejmladší laureátkou

hlavní ceny Magnesia Litera za knihu roku, kterou před osmi lety

získala za sbírku povídek Zmizet.

Bylo jí teprve sedmadvacet, ale už

si našla téma i styl, kterých se od té

doby drží. Ve svižných dialozích

a podobně hutných vnitřních monolozích líčí mikrosvěty rozbitých

nebo pomalu praskajících rodin.

Často je pozoruje očima jejich nejmladších členů, na hranici dětství

a puberty.

Právě tak funguje i její poslední

důmyslně propojená dvojkniha.

Román s ironickým názvem Nejlepší

pro všechny začíná okamžikem, kdy

si svobodná pražská herečka Hana

přestane vědět rady s desetiletým

sígrem Viktorem a odlifruje ho

k babičce na vesnici. Do tohoto

vyhnanství Soukupová zasadila dětskou detektivku Kdo zabil Snížka? se

stejnými postavami. Knihy, které se

dají číst zároveň i zvlášť, vyšly před

Vánoci. Od té doby se jich prodalo

celkem 16 tisíc výtisků.

Posledního května má premiéru

film Na krátko podle stejnojmenné

povídky ze sbírky Zmizet. Do scénáře ji autorka přepsala sama, jako

scenáristka je podepsaná i pod

seriály Comeback nebo Kosmo. Roky

dělá dramaturgyni Ulice.

Když jsem ji prosil o rozhovor, navrhla, že se potkáme na Letné v baru

Cobra. Z její zprávy bylo poznat vypravěčku: „Je to takový legendární

strašný hipsterský podnik, ale je to

hned u Strossmayerova náměstí, což

je hned u Vltavský, což je dobrý při

příjezdu do Prahy vlakem.“

Tohle místo mě překvapilo.

Vždycky jste o sobě říkala, že

pracujete v nonstopu…

Jenže ten zavřeli.

Proč?

Asi proto, že tady na Sedmičce zakázali herny a tenhle byl s hernou.

Z herny rovnou do nejvíc posh

baru na Letné.

Je to tady strašný. Já vím. Ale

jednou za týden mám sraz s lektorem angličtiny a neznám v okolí

jiný podnik, kam by šlo přijít v osm

třicet.

Jak se vlastně dokážete venku

soustředit na práci?

Líp než doma, kde pak začnu

uklízet nebo vařit nebo se nějak

sama od práce přesouvat k jiným

činnostem. A zvuky mě spíš neruší,

pokud to není řvoucí dítě nebo parta opilců. V tom nonstopu naštěstí

dopoledne nebývalo moc lidí, třeba

jen nějaký starý pán na pivku…

Vadilo by mi samozřejmě, kdyby

mě někdo kontaktoval, ale nikdo

si mě tam nevšímal. Taky to bylo

za časů, kdy se mohlo kouřit uvnitř,

a tam se dalo kouřit, to jsem dost

oblibovala.

Vám ty zákazy automatů a kouření obrátily svět vzhůru nohama.

Přesně! Prostě tragédie.

Letná je specifická vysokou koncentrací známých spisovatelů:

David Zábranský, Radka Třeštíková… Potkáváte se tady nějak?

Ne. Ani profesně, ani kamarádsky

se s žádnýma těmahle lidma stýkat

nechci. Pro mě byla ta vysoká

koncentrace „cool mladých lidí“

jedním z důvodů, proč jsem tu už

bydlet nechtěla. Nedávno jsme se

přestěhovali do Kbel. Pořád trvám

na tom, že je Letná díky tomu

umístění mezi parky nejkrásnější

čtvrť v Praze. Ale ty lidi tady, podniky, co tu vznikají…

Tak radši ke knihám. Když jsem

si ty vaše teď znovu prolít, trklo

mě pár věcí, kterých jsem si při

postupném čtení nevšiml. Víte, že

vám hrozně často umírají babičky

a lidi se rakví na motorkách?

Vím! Když jsem byla mladší,

hrozně jsem nadužívala násilné

smrti a nehody. Asi jsem ty situace

nedokázala vyřešit jinak. A to

s těmi babičkami, to mi taky došlo

až nedávno.

Řešíte je až při psaní, nebo to

vymýšlíte dopředu?

Čím podrobněji to vymyslím dopředu, tím líp se to pak píše. Ale

někdy to přesto vede trochu jinam.

Když jsem začínala psát Nejlepší pro

všechny, tak jsem vůbec nevěděla,

že to nakonec vyjde tak, že každá

postava bude mít svoji část knihy –

začátek je spíš o Viktorovi, prostředek o matce a konec nejvíc o babičce. Vlastně jsem si toho ani sama

nevšimla, někdo mi to řekl.

Bylo hodně těžké zasadit do jedné

vesnice dva propletené příběhy,

jeden pro dospělé, druhý pro děti?

Nebylo to o moc těžší, před tím

jsem psala Pod sněhem a Bertík

a čmuchadlo taky současně… Ale ne,

vlastně kecám. Bylo to horší. Bylo

to hrozný.

Představuju si, že se člověk musí

co chvíli koukat do druhého rukopisu, jestli všechno sedí.

45