Obchodní válka mezi velmocemi je míň
pravděpodobná, než se zdá z poplašných titulků.
Mimochodem – věděli jste, že právě jedna obchodní
válka dala střední Evropě tuzemský rum?
V únoru a březnu otřásaly světovými burzami obavy z obchodních
válek mezi USA a Čínou. Katastrofické scénáře připomínaly nešťastnou historii Smootova–Hawleyova
zákona o celních tarifech, kterému
někteří dávali za vinu prohloubení
velké hospodářské krize. Spojené
státy v roce 1930 vyhlásily vysoká
dovozní cla na tisíce položek. Následovala odvetná opatření a propad
mezinárodního obchodu o desítky
procent.
Katastrofické scénáře se tentokrát
velmi pravděpodobně mýlí. Za prvé,
hospodářskou krizi ve třicátých letech vyvolala v první řadě bankovní
krize, která vypukla rok před vyhlášením tarifů. Ochranářská opatření
ji nepochybně zhoršila, ale nebyla
primární příčinou. Ještě důležitější
je současný vztah mezi Amerikou
a Čínou. Může dospět až k obchodní válce? Španělský ekonom David
Lacalle, žijící v Londýně, tvrdí, že
nikoli. Důvod? Možná vás to překvapí – ale Čína prý nemá na eskalaci obchodní války střelivo.
Ještě větším překvapením může být
Lacallovo tvrzení, že skrytá obchodní válka probíhá už řadu let, možná
desetiletí. Proč je skrytá? Protože
probíhá jednostranně. Vede ji Čína
proti Západu. „Rozvinuté ekonomiky dovolovaly Číně ochranářská
opatření a intervence v domácím
hospodářství, protože to se stalo
motorem růstu světové ekonomi-
ky,“ tvrdí Lacalle. „Spojené státy si
mnoho let stěžovaly na obchodní
bariéry ze strany Číny, Evropské
unie a dalších protějšků, ale Mezinárodní obchodní organizace s tím
nic nedělala.“
Faktem je, že Čína klade všechny
možné i nemožné překážky dovozu zboží z jakékoli země. Pokud
se zahraniční společnost pokusí
obejít tuto bariéru tím, že otevře
výrobní pobočku v Číně, stane
se okamžitě terčem průmyslové
špionáže, kterou čínské úřady ani
nijak nemaskují – celkem otevřeně požadují transfer technologií,
přístup ke zdrojovým kódům a tak
dále. Na druhé straně požadují
nerušený přístup na cizí trhy a pro
své exportéry provozují masivní
státní podpůrné programy, finanční
i nefinanční.
DO VLASTNÍ NOHY
Trump ve skutečnosti nehrozí
obchodní válkou. Ochranná cla vyhlašovali i Barack Obama a George
W. Bush. V Trumpově případě je
novinkou změna taktiky: přímá
konfrontace namísto tiše přijímaných opatření.
Tady je potřeba zdůraznit, že USA
mají silnější pozici. Obešly by se
bez čínského trhu. Ano, stálo by
to nějaké stovky tisíc pracovních
míst a nějaké miliardy zisků, ale
americká ekonomika by se neslo-
žila. Zato Čína nutně potřebuje
vývoz do Ameriky, protože bez něj
by její ekonomika mohla skutečně
zkolabovat.
Připomenout musíme i to, že čínská ekonomika není příliš zdravá. Na dluhové expanzi je ještě
závislejší než ekonomika americká.
„Během prvního čtvrtletí roku 2018
Čína vytvořila více dluhu než USA,
Japonsko a EU dohromady,“ uvádí
David Lacalle. „Její dluh celkově dosáhl 257 procent hrubého
domácího produktu. Jestli čínská
ekonomika nezvýší vývoz na svůj
hlavní trh, což jsou Spojené státy,
bude mít velké problémy s nadměrnými průmyslovými kapacitami
a nadměrným dluhem. Ekonomika
se zhroutí.“
Často slýcháme výhrůžky, že Čína
přestane kupovat americké federální dluhopisy, čímž prý může
způsobit Americe velké problémy,
dokonce státní bankrot. To je nesmysl. Čína vlastní všeho všudy 8,6
procenta amerických federálních
dluhopisů. Není hlavním věřitelem
americké vlády. Co by se stalo, kdyby čínská vláda přece jen zkusila
tuto „zbraň“ použít? Dejme tomu,
že Čína náhle vrhne na finanční trh
všechny své dolarové rezervy. Kurz
dolaru oslabí, kurz jüanu vzroste.
Nadbytečné americké dluhopisy
za zvýšený výnos rychle skoupí
investoři nebo v nejhorším případě
Federální rezervní systém. Americ79