NEPŘÁTELÉ STÁTU @KryptoJoseph

zkoušela psát knížky pro děti, inspirované vlastním dětstvím a životem

v časech osidlování amerického

Západu. Rose jí s psaním pomáhala

a úspěch na sebe nenechal dlouho

čekat. Série dětských knížek The

Little House od Laury Ingallsové-Wilderové je ve Státech dodnes jednou

z nejoblíbenějších. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda není

skutečnou autorkou Rose.

DEJTE MI SVOBODU

Americká vláda odpověděla na hospodářskou krizi programem Nový

úděl. Libertarianismus Rose Wilderové-Laneové ji přiměl reagovat

pamfletem Credo, později vydaným

jako Give Me Liberty:

„Moderní svět a moderní civilizace

existují pouze tam, kde se lidé v posledních dvou staletích osvobodili

z odvěké státní tyranie a kontroly

nad ekonomikou. Svoboda myšlení, slov a činů je spolu s právem

na soukromé vlastnictví pilířem

tohoto světa.“

Pamflet o tři roky později vydává veliký propagátor liberalismu

Leonard Read a Wilderová-Laneová

se stává vlivným hlasem amerických libertariánů. Seznamuje se

i s dvěma dalšími slavnými spisovatelkami, Isabel Patersonovou a Ayn

Randovou. Jako první začíná užívat

termín „libertariánské hnutí“, který

současníci rychle přejímají.

PRYČ S AUTORITOU

V roce 1942 vydavatel vyzval Rose

k napsání knihy o historii a významu svobody – ta o rok později

vychází pod názvem The Discovery

of Freedom. Man’s Struggle Against

Authority.

84

MÁLEM

KRÁLOVNOU

Začátkem dvacátých let ji na cestě po Albánii požádal o ruku

premiér Ahmet Zogu, který se

později vyšvihl na krále. Rose

odmítla.

Na téže výpravě adoptovala

kosovského sirotka jménem

Rexh Meta. Ten se po studiích

na Cambridge stal albánským

ministrem financí. Po válce ho

komunisti zavřeli na sedmadvacet

let do vězení.

Při práci ve válkou rozvráceném

Vietnamu adoptovala sestru své

tlumočnice, které pomohla odcestovat do Ameriky a vystudovat

univerzitu.

Jejím dědicem se stal Roger Lea

MacBride, který k Rose vzhlížel jako k „adoptivní babičce“.

MacBride v roce 1976 kandidoval

na prezidenta Spojených států

za Libertariánskou stranu.

Za války odmítala přijímat vládní

příděly jídla i dalšího zboží. Po válce přestala psát komerčně úspěšnou beletrii, protože by musela

odvádět vysokou daň z příjmu,

kterou ostře kritizovala.

Knížka se stala okamžitým hitem

v nově zrozeném libertariánském

hnutí. Wilderová-Laneová v ní pojednává o lidské produktivní energii

a o režimech, které ji buďto dusí,

nebo nechávají volně proudit. „Aby

lidé na této planetě přežili, musí

svoje energie kombinovat. Výslednou energii musí něco kontrolovat

a směrovat. Zásadní otázka zní: co to

bude?“

Historie lidstva se podle autorky dělí

do dvou období, na starý svět a nový

svět. První věk se vyznačoval vírou,

že energii musí kontrolovat autorita.

Faraón, císař, král, církev. Jednotlivé

zástupce autority lidé občas strhli

a nahradili jinými, nikdy ale nezpochybňovali autoritu samotnou. „Revoluce starého světa je pouze pohyb

v kruhu okolo nehybného středu.

Z kruhu samotného se společnost

nikdy nevymaní. Jejím středem je

totiž nezlomná víra v autoritu.“

Nový svět se odlišuje pochopením,

že lidská energie může najít směr

i bez autority – díky svobodě. „Tento

nový svět je jemnou souhrou energií, živoucí sítí obemykající planetu

a propojující všechny lidské bytosti

v jednom společném úsilí a osudu. Řek může jíst chléb, protože

Američan kouří cigarety. Američan

může jíst ananas z Havaje, protože

Barmánec těží hliník. Dítě japonské

matky může vyrůst zdravé a usměvavé, protože americká školačka

nosí hedvábné punčochy. (…) Takový svět si lidé stvoří, když jim v cestě

nestojí žádná falešná víra a nebrání

jim v tom žádná moc.“

První vydání mělo náklad pouhých

tisíc kusů a Wilderová-Laneová

dotisk odmítala – nebyla s textem

spokojená. Další výtisky proto vyšly

až posmrtně. Kniha je dodnes mezi

americkými libertariány uznávána

jako klasické dílo, které mnohé přivedlo k politické filozofii svobody.

Rose Wilderová-Laneová nikdy

nepřestala pracovat. V roce 1965,

ve svých 78 letech, se vydala do Vietnamu, jako válečná korespondentka. Roku 1968 se právě chystala

na tříletou cestu kolem světa, když

ji 30. října zastihla ve spánku smrt.

Bylo jí 81 let.