NA CESTĚ @Tlachova_CT
Raději mi s úsměvem nabídne pivo.
Na to, jestli mu nevadí, že u voleb
vybírá jen z kandidátů jedné strany,
přičemž role premiéra je dopředu
jasná, už se ani neptám. Tuším, že
by buď řekl ne, usmál se a nabídl
mi pivo, nebo že by se usmál a nabídl mi pivo rovnou, mlčky.
OD OPIA K PIVU
Po několika dnech v Laosu si
většina cestovatelů uvědomí, že
tu spousta výrobků existuje pouze
v jedné variantě a že se tu nedá
koupit téměř nic z dovozu. V každém obchodě nabízejí to samé:
rýži, zeleninu, ovoce, stále ty samé
sušenky, místní pálenku a národní
pivo. Přestože tvrdý alkohol pojmenovaný Lao Lao pálí Laosané z rýže,
říkají mu honosně laoská whisky.
V každé části země ho dělají trochu
jinak, hnusný je ale všude stejně.
Z rýže vaří v Laosu i pivo, to ale
naopak patří k nejchutnějším v regionu. Není to překvapení – před
rokem 1989 ho Laosany učili vařit
čeští sládci.
Uzavřenost země, do které se dá
vstoupit jen s vízem za 30 dolarů, je
pro cestovatele paradoxní výhodou:
Laos je příjemně pomalý, místy až
ospalý a mimo nejznámější města
(vedle Vientiane to jsou ještě Luang
Prabang a Vang Vieng) prostý
turistů. Bohatý je zato na tradice
a pestrou kulturu. V zemi najdete přes 130 různých etnik. Lidé
tu roky žili izolovaně v džunglích
v horách a neměli moc šancí potkat
se s okolním světem, takže si své
zvyky udrželi až do současnosti.
Potkávali se vlastně jen s pašeráky.
Severní část Laosu totiž protíná stará pašerácká stezka, po které kdysi
horské kmeny mezi Laosem, Bar88
mou a Thajskem pašovaly opium.
Přestože je držení drog v Laosu stále
nelegální, na některých místech,
třeba v prašném městečku Vang
Vieng, které se proměnilo v zábavní
centrum celé země, není problém
narazit na dealery.
Etnika žijící v horách jsou neskutečně rozmanitá. V každé vesnici
vypadají lidé úplně jinak. Liší se
nejenom tradičním oblečením,
které si mnohdy vyrábějí ze surovin, které poskytuje džungle, ale
často i rysy v obličeji. Ti z kmene
Akha jsou kulatější a mají zploštěné
nosy, o pět kilometrů dál ve vesnici
kmene Lanten žijí pro změnu lidé
s protáhlejšími obličeji a šikmějšíma
očima. Do neprostupných hor přišli
z Tibetu a jižní Číny. Mnozí utekli
před perzekucí a nezbylo jim nic
jiného než se v divokých, ale pro
ně bezpečných horách ukrýt. I dnes
se k nim dá dostat většinou jenom
po svých a s průvodcem.
JEN V LAOSU
Laosané jsou velmi svérázní a nad
spoustou situací nebo zvyklostí cizincům zůstane rozum stát. V hlavním městě toho příliš není, o čemž
svědčí i nepříliš lichotivý, ale přesný
popis z průvodce: Vientiane je shlukem několika vesnic, které splynuly
v hlavní město, mezi kterými jsou
roztodivné komunistické monumenty. Ten nejroztodivnější vypadá
na první pohled velmi ušlechtile.
Je to Patuxai neboli laoský vítězný
oblouk. Zdálky vypadá jako ten
v Paříži. Jenže zblízka je poznat,
že je odlitý z betonu. Laosané
totiž po vietnamské válce dostali
od Američanů jako kompenzaci
za všemožná příkoří beton na přistávací dráhu. Dráhu ale vyhodnotili jako zbytečnou a z betonu si