NA CESTĚ @Tlachova_CT

Raději mi s úsměvem nabídne pivo.

Na to, jestli mu nevadí, že u voleb

vybírá jen z kandidátů jedné strany,

přičemž role premiéra je dopředu

jasná, už se ani neptám. Tuším, že

by buď řekl ne, usmál se a nabídl

mi pivo, nebo že by se usmál a nabídl mi pivo rovnou, mlčky.

OD OPIA K PIVU

Po několika dnech v Laosu si

většina cestovatelů uvědomí, že

tu spousta výrobků existuje pouze

v jedné variantě a že se tu nedá

koupit téměř nic z dovozu. V každém obchodě nabízejí to samé:

rýži, zeleninu, ovoce, stále ty samé

sušenky, místní pálenku a národní

pivo. Přestože tvrdý alkohol pojmenovaný Lao Lao pálí Laosané z rýže,

říkají mu honosně laoská whisky.

V každé části země ho dělají trochu

jinak, hnusný je ale všude stejně.

Z rýže vaří v Laosu i pivo, to ale

naopak patří k nejchutnějším v regionu. Není to překvapení – před

rokem 1989 ho Laosany učili vařit

čeští sládci.

Uzavřenost země, do které se dá

vstoupit jen s vízem za 30 dolarů, je

pro cestovatele paradoxní výhodou:

Laos je příjemně pomalý, místy až

ospalý a mimo nejznámější města

(vedle Vientiane to jsou ještě Luang

Prabang a Vang Vieng) prostý

turistů. Bohatý je zato na tradice

a pestrou kulturu. V zemi najdete přes 130 různých etnik. Lidé

tu roky žili izolovaně v džunglích

v horách a neměli moc šancí potkat

se s okolním světem, takže si své

zvyky udrželi až do současnosti.

Potkávali se vlastně jen s pašeráky.

Severní část Laosu totiž protíná stará pašerácká stezka, po které kdysi

horské kmeny mezi Laosem, Bar88

mou a Thajskem pašovaly opium.

Přestože je držení drog v Laosu stále

nelegální, na některých místech,

třeba v prašném městečku Vang

Vieng, které se proměnilo v zábavní

centrum celé země, není problém

narazit na dealery.

Etnika žijící v horách jsou neskutečně rozmanitá. V každé vesnici

vypadají lidé úplně jinak. Liší se

nejenom tradičním oblečením,

které si mnohdy vyrábějí ze surovin, které poskytuje džungle, ale

často i rysy v obličeji. Ti z kmene

Akha jsou kulatější a mají zploštěné

nosy, o pět kilometrů dál ve vesnici

kmene Lanten žijí pro změnu lidé

s protáhlejšími obličeji a šikmějšíma

očima. Do neprostupných hor přišli

z Tibetu a jižní Číny. Mnozí utekli

před perzekucí a nezbylo jim nic

jiného než se v divokých, ale pro

ně bezpečných horách ukrýt. I dnes

se k nim dá dostat většinou jenom

po svých a s průvodcem.

JEN V LAOSU

Laosané jsou velmi svérázní a nad

spoustou situací nebo zvyklostí cizincům zůstane rozum stát. V hlavním městě toho příliš není, o čemž

svědčí i nepříliš lichotivý, ale přesný

popis z průvodce: Vientiane je shlukem několika vesnic, které splynuly

v hlavní město, mezi kterými jsou

roztodivné komunistické monumenty. Ten nejroztodivnější vypadá

na první pohled velmi ušlechtile.

Je to Patuxai neboli laoský vítězný

oblouk. Zdálky vypadá jako ten

v Paříži. Jenže zblízka je poznat,

že je odlitý z betonu. Laosané

totiž po vietnamské válce dostali

od Američanů jako kompenzaci

za všemožná příkoří beton na přistávací dráhu. Dráhu ale vyhodnotili jako zbytečnou a z betonu si