KALEIDOSKOP @PavelJegl
CHYTRÉ OČI, CHYTRÉ UŠI
nepotřebuje školení, jaké si zaslouží prémie, anebo jestli by si neměl
hledat novou práci.
V románu 1984 sledovaly kamery
obyvatele Oceánie na každém kroku.
Také centrum Prahy je kamerami
prošpikováno. Jsou jich tam tisíce,
v dalších městech desítky až stovky
a rychle přibývají.
V rozhovoru na stanici Český rozhlas
Leonardo se výrokem o bezpečnostních kamerách blýskl kriminalista
Martin Spurný. Řekl o nich: „Je to
jeden z nástrojů ochrany zdraví,
života, majetku, ale také demokracie.
Budeme velmi rádi, když budou
kamery na všech možných místech.
Nikdy nemůžeme předem určit, kde
se stane nějaké protiprávní jednání.“
Takže čím víc kamer, tím víc demokracie? A k tomu co nejvíc odposlechů? I ty přece dokážou odhalit
protiprávní jednání. Také v této
oblasti se prosazují „chytrá řešení“.
Zejména odposlechy zpracovávané
strojově, ve kterých počítač hledá
nepřátelské signály podle slov
a frází.
JAKO ŠROUB
Velkého bratra můžou připomínat
i továrny budoucnosti. Ne všechny
druhy práce zastanou roboti, některé
činnosti, kde je třeba „lidský fištrón“
a „lidský fortel“, zůstanou lidem.
Jejich práce se však může změnit
k nepoznání. Patrně není daleko
doba, kdy si mechanik nasadí datové
brýle, které mu ukážou, jak opravit
auto. Skvělá věc, řeknete si. Jenže:
chtěli byste být na místě toho, kdo
s nimi pracuje?
Datové brýle zaznamenají každý
mechanikův pohyb. Zkontrolují,
jak dlouho mu oprava trvala, zda
14
V „továrnách 4.0“ budou všechny
kroky v životním cyklu každého
produktu – od návrhu přes výrobu
až po údržbu – neustále sledovat
počítače. A rovněž ty, kteří pracují.
S METADATY
NEJSOU ŽERTY
Všimli jste si, že vaše kamarádka
v devátém měsíci, jindy od rána
do noci připojená k Messengeru,
je celý den offline? Ani vám
nemusela napsat „Už je to tady“,
abyste věděli, že je to tady. Takto
vypadá primitivní analýza metadat, tedy údajů o tom, kdo,
s kým, kdy a jak (ne)komunikuje.
Státy se uchýlily k jejich hromadnému schraňování po 11. září
2001. Jak masovému? Americká
Národní bezpečnostní agentura
loni do svojí databáze uložila
metadata přes půl miliardy telefonních hovorů.
Vypadá to jako kompromis
mezi soukromím a bezpečím –
nikdo takhle přece nezjistí, jestli
jste si s někým z firmy volali
kvůli práci, nebo zamilovanému
švitoření. Jenže jak v roce 2014
přiznal generál Michael Hayden,
někdejší šéf NSA, agentura
využívá posbíraná metadata víc
než padesáti milionů Pákistánců
k cílení smrtících dronových
útoků.
Když vám někdo bude volat
z předčíslí +92, radši to nezvedejte.
Rozšířená realita zachytí každý
detail toho, co dělník vidí a dělá.
V budoucnosti tak zaměstnavatel
bude moci nejen kontrolovat, jestli
zaměstnanec provedl požadované
pracovní úkony, ale sledovat každý
jeho pohyb a tak zjistit, jestli nemá
rezervy ve využití pracovní doby.
Pouhý pohled prozradí, že se nesoustředí na práci.
Technologie datových brýlí zvýší
výkon mechaniků a také zisky těch,
pro které pracují. „Při testech jedné
z našich přileb pro údržbu letadel
jsme zaznamenali nejenom třicetiprocentní zrychlení práce v porovnání s člověkem pracujícím na základě
instrukcí na papíře, ale také osmkrát
méně chyb,“ cituje francouzský list
Les Echos ředitele společnosti Laster
Technologies, která brýle vyvíjí.
Takže skvělá věc. Ale jak pro koho.
Chris Stradling, marketingový expert
z Ogilvy & Mather, pro takové inovace razí termín „technology first, people second“: technologie na prvním
místě, lidé na druhém.
A nakonec citát. Mám za to, že
do tohoto světa slídilů se hodí výrok
hrdiny filmové verze Hlavy XXII
Josepha Hellera:„To, že jsi paranoidní, ještě neznamená, že po tobě
nejdou.“ Pro potřeby digitálního
věku by se dal lehce přeformulovat:
„To, že jsi paranoidní, neznamená, že
někdo nesbírá tvoje data.“