KALEIDOSKOP @PavelJegl

CHYTRÉ OČI, CHYTRÉ UŠI

nepotřebuje školení, jaké si zaslouží prémie, anebo jestli by si neměl

hledat novou práci.

V románu 1984 sledovaly kamery

obyvatele Oceánie na každém kroku.

Také centrum Prahy je kamerami

prošpikováno. Jsou jich tam tisíce,

v dalších městech desítky až stovky

a rychle přibývají.

V rozhovoru na stanici Český rozhlas

Leonardo se výrokem o bezpečnostních kamerách blýskl kriminalista

Martin Spurný. Řekl o nich: „Je to

jeden z nástrojů ochrany zdraví,

života, majetku, ale také demokracie.

Budeme velmi rádi, když budou

kamery na všech možných místech.

Nikdy nemůžeme předem určit, kde

se stane nějaké protiprávní jednání.“

Takže čím víc kamer, tím víc demokracie? A k tomu co nejvíc odposlechů? I ty přece dokážou odhalit

protiprávní jednání. Také v této

oblasti se prosazují „chytrá řešení“.

Zejména odposlechy zpracovávané

strojově, ve kterých počítač hledá

nepřátelské signály podle slov

a frází.

JAKO ŠROUB

Velkého bratra můžou připomínat

i továrny budoucnosti. Ne všechny

druhy práce zastanou roboti, některé

činnosti, kde je třeba „lidský fištrón“

a „lidský fortel“, zůstanou lidem.

Jejich práce se však může změnit

k nepoznání. Patrně není daleko

doba, kdy si mechanik nasadí datové

brýle, které mu ukážou, jak opravit

auto. Skvělá věc, řeknete si. Jenže:

chtěli byste být na místě toho, kdo

s nimi pracuje?

Datové brýle zaznamenají každý

mechanikův pohyb. Zkontrolují,

jak dlouho mu oprava trvala, zda

14

V „továrnách 4.0“ budou všechny

kroky v životním cyklu každého

produktu – od návrhu přes výrobu

až po údržbu – neustále sledovat

počítače. A rovněž ty, kteří pracují.

S METADATY

NEJSOU ŽERTY

Všimli jste si, že vaše kamarádka

v devátém měsíci, jindy od rána

do noci připojená k Messengeru,

je celý den offline? Ani vám

nemusela napsat „Už je to tady“,

abyste věděli, že je to tady. Takto

vypadá primitivní analýza metadat, tedy údajů o tom, kdo,

s kým, kdy a jak (ne)komunikuje.

Státy se uchýlily k jejich hromadnému schraňování po 11. září

2001. Jak masovému? Americká

Národní bezpečnostní agentura

loni do svojí databáze uložila

metadata přes půl miliardy telefonních hovorů.

Vypadá to jako kompromis

mezi soukromím a bezpečím –

nikdo takhle přece nezjistí, jestli

jste si s někým z firmy volali

kvůli práci, nebo zamilovanému

švitoření. Jenže jak v roce 2014

přiznal generál Michael Hayden,

někdejší šéf NSA, agentura

využívá posbíraná metadata víc

než padesáti milionů Pákistánců

k cílení smrtících dronových

útoků.

Když vám někdo bude volat

z předčíslí +92, radši to nezvedejte.

Rozšířená realita zachytí každý

detail toho, co dělník vidí a dělá.

V budoucnosti tak zaměstnavatel

bude moci nejen kontrolovat, jestli

zaměstnanec provedl požadované

pracovní úkony, ale sledovat každý

jeho pohyb a tak zjistit, jestli nemá

rezervy ve využití pracovní doby.

Pouhý pohled prozradí, že se nesoustředí na práci.

Technologie datových brýlí zvýší

výkon mechaniků a také zisky těch,

pro které pracují. „Při testech jedné

z našich přileb pro údržbu letadel

jsme zaznamenali nejenom třicetiprocentní zrychlení práce v porovnání s člověkem pracujícím na základě

instrukcí na papíře, ale také osmkrát

méně chyb,“ cituje francouzský list

Les Echos ředitele společnosti Laster

Technologies, která brýle vyvíjí.

Takže skvělá věc. Ale jak pro koho.

Chris Stradling, marketingový expert

z Ogilvy & Mather, pro takové inovace razí termín „technology first, people second“: technologie na prvním

místě, lidé na druhém.

A nakonec citát. Mám za to, že

do tohoto světa slídilů se hodí výrok

hrdiny filmové verze Hlavy XXII

Josepha Hellera:„To, že jsi paranoidní, ještě neznamená, že po tobě

nejdou.“ Pro potřeby digitálního

věku by se dal lehce přeformulovat:

„To, že jsi paranoidní, neznamená, že

někdo nesbírá tvoje data.“