asijských zemích připomíná spíš

dystopické romány.

SOUKROMÍ ZA RÝŽI

Indický parlament v roce 2016

schválil systém Aadhaar. Dvanáctimístné osobní číslo se stalo univerzálním dokladem nezbytným

ke komunikaci se státem i soukromými firmami. Systém zároveň

disponuje největší biometrickou

databází na světě: záznam každého

Inda obsahuje kromě klasických

osobních údajů i otisky prstů a sken

duhovky. I přes odpor organizací

zabývajících se ochranou soukromí

začala Indie Aadhaar prosazovat

– a dnes systém eviduje přes 1,2

miliardy Indů.

Registrace do Aadhaaru není povinná, pro většinu Indů je ale nezbytná. Přiřazené číslo musí mít nejen

každé bankovní konto, ale také

každá SIM karta. Jsou s ním také

propojeny stovky vládních sociálních programů, bez jejichž pomoci

se desítky milionů chudých Indů

neobejdou. Kdo chce ve venkovských regionech Indie pomoc při

hledání práce nebo žádá o potravinové příděly, nemůže se státem

komunikovat jinak než prostřednictvím Aadhaaru.

Systém hlídají nevládní organizace

– a ty hlásí, že jsou s ním Indové

spokojeni. Podle aktuálního průzkumu State of Aadhaar 96 procent

respondentů uvedlo, že je důležité

vědět, jaké informace o nich vláda

má a jak je používá. Zároveň víc

než tři čtvrtiny oslovených podporují povinné propojení Aadhaaru

s vládními i soukromými službami.

Povinný zápis v databázi byl předmětem několika soudních sporů

a v některých případech ho soudy

zpochybnily, pro běžné Indy je však

otázka soukromí bezpředmětná.

Aadhaar umožnil desítkám milionů

lidí otevřít si bankovní účet nebo

dostávat pravidelné dodávky potravin. Předání osobních dat státu

je v takových případech jen malou

cenou.

který Číňan vychází s penězi, kde

se pohybuje, jaké stránky na internetu navštěvuje nebo jaké zboží

nakupuje. Na skóre budou mít vliv

také výsledky příbuzných a dalších blízkých. Mezi tresty za nízké

hodnocení bude patřit zpomalení

internetového připojení nebo omezení svobody pohybu.

TÉMĚŘ BEZ DĚR

Sociální kredit bude pro půldruhé

miliardy Číňanů povinný až

od roku 2020, už teď ale běží pilotní programy. Existuje už přes tucet

seznamů lidí, jejichž práva Čína

omezuje třeba na základě „nevhodného chování“ v dopravních prostředcích nebo nesplacených dluhů.

Podle magazínu Business Insider

už Čína kvůli zařazení cestujících

na blacklisty zablokovala jedenáct

milionů letů a čtyř miliony cest

vlakem.

Systém shromažďující soukromé

údaje víc než miliardy lidí má

samozřejmě své mouchy. Zpráva

State of Aadhaar uvádí, že se kvůli

chybám v databázích miliony lidí

v chudých provinciích nedostaly

k potravinovým přídělům – byť problémy s Aadhaarem tvoří jen menší

část potíží s indickým sociálním

systémem.

Běžné jsou také úniky dat. Indický

deník The Tribune na začátku roku

popisoval, že za pouhých 500 rupií

(necelých 200 korun) se lze přes

anonymní prostředníky dostat k celé

miliardové databázi. A za další

drobný poplatek si reportéři pořídili

software umožňující vytisknout

doklady kteréhokoliv registrovaného Inda. Indické úřady přesto celý

systém označují za „téměř zcela

bezpečný“.

Z ESTONSKA DO ČÍNY

Zatímco indický Aadhaar je spíše

ukázkou projektu s dobrými úmysly,

který má v důsledku i negativní

dopady, v sousední Číně vzniká

systém, který ani neskrývá snahu

státu o neustálý dohled nad občany.

Čína se nyní připravuje na zavedení

povinného sociálního kreditu, tedy

skóre vyčíslujícího hodnotu každého

člověka ve společnosti. Do jeho

výše promluví mimo jiné to, jak ten

Nejhorší postavení mají momentálně dlužníci, kterým je kromě

dálkových cest odepřeno i půjčování aut nebo online nákupy.

Zároveň jsou jejich jména a údaje

zveřejněné na čínském státním

webu. Na seznamu je dnes kolem

deseti milionů lidí a neustále jich

přibývá. A zatímco v sousední Indii

i v evropských zemích zatím slouží

rozsáhlé státní databáze jen k selektivní kontrole, třeba jako záminka

k zevrubným letištním prohlídkám

ve jménu boje proti terorismu, nic

nezaručuje, že se situace nezmění. K jejich zneužití stačí výměna

establishmentu nebo prostý únik

dat. Při úsilí o vybudování digitálního státu podle estonského vzoru je

dobré pamatovat na to, jak snadno

se všechno může zvrtnout v Čínu.

Autor pracuje v Českém rozhlase, kde se

věnuje zejména datové žurnalistice.

19