asijských zemích připomíná spíš
dystopické romány.
SOUKROMÍ ZA RÝŽI
Indický parlament v roce 2016
schválil systém Aadhaar. Dvanáctimístné osobní číslo se stalo univerzálním dokladem nezbytným
ke komunikaci se státem i soukromými firmami. Systém zároveň
disponuje největší biometrickou
databází na světě: záznam každého
Inda obsahuje kromě klasických
osobních údajů i otisky prstů a sken
duhovky. I přes odpor organizací
zabývajících se ochranou soukromí
začala Indie Aadhaar prosazovat
– a dnes systém eviduje přes 1,2
miliardy Indů.
Registrace do Aadhaaru není povinná, pro většinu Indů je ale nezbytná. Přiřazené číslo musí mít nejen
každé bankovní konto, ale také
každá SIM karta. Jsou s ním také
propojeny stovky vládních sociálních programů, bez jejichž pomoci
se desítky milionů chudých Indů
neobejdou. Kdo chce ve venkovských regionech Indie pomoc při
hledání práce nebo žádá o potravinové příděly, nemůže se státem
komunikovat jinak než prostřednictvím Aadhaaru.
Systém hlídají nevládní organizace
– a ty hlásí, že jsou s ním Indové
spokojeni. Podle aktuálního průzkumu State of Aadhaar 96 procent
respondentů uvedlo, že je důležité
vědět, jaké informace o nich vláda
má a jak je používá. Zároveň víc
než tři čtvrtiny oslovených podporují povinné propojení Aadhaaru
s vládními i soukromými službami.
Povinný zápis v databázi byl předmětem několika soudních sporů
a v některých případech ho soudy
zpochybnily, pro běžné Indy je však
otázka soukromí bezpředmětná.
Aadhaar umožnil desítkám milionů
lidí otevřít si bankovní účet nebo
dostávat pravidelné dodávky potravin. Předání osobních dat státu
je v takových případech jen malou
cenou.
který Číňan vychází s penězi, kde
se pohybuje, jaké stránky na internetu navštěvuje nebo jaké zboží
nakupuje. Na skóre budou mít vliv
také výsledky příbuzných a dalších blízkých. Mezi tresty za nízké
hodnocení bude patřit zpomalení
internetového připojení nebo omezení svobody pohybu.
TÉMĚŘ BEZ DĚR
Sociální kredit bude pro půldruhé
miliardy Číňanů povinný až
od roku 2020, už teď ale běží pilotní programy. Existuje už přes tucet
seznamů lidí, jejichž práva Čína
omezuje třeba na základě „nevhodného chování“ v dopravních prostředcích nebo nesplacených dluhů.
Podle magazínu Business Insider
už Čína kvůli zařazení cestujících
na blacklisty zablokovala jedenáct
milionů letů a čtyř miliony cest
vlakem.
Systém shromažďující soukromé
údaje víc než miliardy lidí má
samozřejmě své mouchy. Zpráva
State of Aadhaar uvádí, že se kvůli
chybám v databázích miliony lidí
v chudých provinciích nedostaly
k potravinovým přídělům – byť problémy s Aadhaarem tvoří jen menší
část potíží s indickým sociálním
systémem.
Běžné jsou také úniky dat. Indický
deník The Tribune na začátku roku
popisoval, že za pouhých 500 rupií
(necelých 200 korun) se lze přes
anonymní prostředníky dostat k celé
miliardové databázi. A za další
drobný poplatek si reportéři pořídili
software umožňující vytisknout
doklady kteréhokoliv registrovaného Inda. Indické úřady přesto celý
systém označují za „téměř zcela
bezpečný“.
Z ESTONSKA DO ČÍNY
Zatímco indický Aadhaar je spíše
ukázkou projektu s dobrými úmysly,
který má v důsledku i negativní
dopady, v sousední Číně vzniká
systém, který ani neskrývá snahu
státu o neustálý dohled nad občany.
Čína se nyní připravuje na zavedení
povinného sociálního kreditu, tedy
skóre vyčíslujícího hodnotu každého
člověka ve společnosti. Do jeho
výše promluví mimo jiné to, jak ten
Nejhorší postavení mají momentálně dlužníci, kterým je kromě
dálkových cest odepřeno i půjčování aut nebo online nákupy.
Zároveň jsou jejich jména a údaje
zveřejněné na čínském státním
webu. Na seznamu je dnes kolem
deseti milionů lidí a neustále jich
přibývá. A zatímco v sousední Indii
i v evropských zemích zatím slouží
rozsáhlé státní databáze jen k selektivní kontrole, třeba jako záminka
k zevrubným letištním prohlídkám
ve jménu boje proti terorismu, nic
nezaručuje, že se situace nezmění. K jejich zneužití stačí výměna
establishmentu nebo prostý únik
dat. Při úsilí o vybudování digitálního státu podle estonského vzoru je
dobré pamatovat na to, jak snadno
se všechno může zvrtnout v Čínu.
Autor pracuje v Českém rozhlase, kde se
věnuje zejména datové žurnalistice.
19