nezazní. Nicméně s problémem
neomezeného dohledu má lidstvo
jednu velkou zkušenost. Vytvořilo
si totiž ultimátního Velkého bratra:
pánaboha.
Buddhovy oči
na buddhistickém chrámu
S TLUPOU ROSTE BŮH
Před deseti tisíci lety lidstvo žilo
v malých tlupách vzájemně příbuzných jedinců. Členům jiných
tlup se převážně vyhýbali. Opatrnost byla namístě, jelikož setkání
často ústilo v loupež, vraždu nebo
znásilnění.
Dnes žijeme v městech obývaných
miliony lidí, kteří se přinejhorším
ignorují. Vůbec nejčastější reakcí
v téměř jakémkoliv státu světa je
ale spolupráce: i naprostého cizince
vyslechneme a nezbijeme, poskytneme mu radu, často i dar, a neodvedeme ho za roh a neokrademe.
I když tomu po zprávách o podvodech podnikatelů, korupci politiků
a sobectví celebrit nebo při vzpomínce na politikaření v práci asi
nevěříte, nečestnost je v lidských
společnostech řádově neobvyklejší
než vstřícnost a spolupráce.
Co se před zhruba čtyřmi milénii
změnilo? Psycholog Ara Norenzayan a antropolog Joseph Henrich
ve svých odborných článcích i populární knize prvního jmenovaného Big Gods přesvědčují, že hlavní
invencí bylo objevení moralizujícího a všemocného boha či božstva.
Jakmile společnost dosáhla stovek
a tisíců jednotlivců, příbuznost
členů se příliš rozmělnila a žádný
vůdce nebo jeho klika nebyli schopni uhlídat řád. Jelikož právo a jej
vymáhající instituce neexistovaly,
rostoucí společnosti dosáhly stádia,
v němž se rozpadaly kvůli vzájem-
Bůh slunce okounějící z trosek
brány poblíž La Paz v Bolívii
Vedžat neboli Horovo oko,
staroegyptský posvátný symbol
středí bez vlády práva je výhodnější
žít s dogmatikem věřícím v sílu,
která o všem ví a trestá hříchy, než
s ateistou, který při vhodné příležitosti oportunisticky okrade kohokoliv. Magické myšlení vyhrálo
v evoluci společností nad racionální
kalkulací.
Američtí psychologové Azim Shariff
a Mijke Rhemtullová navíc ukázali,
že čím přísnější božstvo je, tedy
když spíš motivuje věčným zatracením než vykoupením, tím efektivnější je při zachování společenského řádu. I dnes státy, ve kterých se
víc věří v peklo, vykazují nižší míry
napadení, vražd či znásilnění, než
panují v zemích, jejichž obyvatelé
víc věří na nebe.
Síla božského dohledu stvořila
civilizaci založenou na masivní spolupráci jejích členů. Také ji málem
zničila, když si elitářsky organizované církve uzmuly monopolní moc
při interpretaci božích soudů.
ným válkám klanů či parazitování
členů na produktech společného
úsilí.
Historické důkazy ukazují, že malé
tlupy lovců a sběračů věřily v nadpřirozené bytosti. Ty ale nebyly
vševidoucí a obvykle je ani nezajímaly lidské záležitosti. Čím početnější společnost byla, a tedy čím víc
anonymních a komplexních vztahů
v ní existovalo, tím mocnějšímu
a víc moralizujícímu božstvu se
klaněla. Za cenu omezení soukromí
mysli jednotlivce byl koupen společenský řád.
PEKLO FUNGUJE
Bez víry ve vševidoucího boha
rozeznávajícího dobro a zlo by se
z tlup města a státy nestaly. V pro-
PETR HOUDEK
Behaviorální
ekonom.
Působí
na Fakultě podnikohospodářské
VŠE, Fakultě sociálně ekonomické
UJEP a na Přírodovědecké fakultě
UK; vede rovněž výzkum Centra
behaviorálních experimentů při
CEVRO VŠ.
25