nezazní. Nicméně s problémem

neomezeného dohledu má lidstvo

jednu velkou zkušenost. Vytvořilo

si totiž ultimátního Velkého bratra:

pánaboha.

Buddhovy oči

na buddhistickém chrámu

S TLUPOU ROSTE BŮH

Před deseti tisíci lety lidstvo žilo

v malých tlupách vzájemně příbuzných jedinců. Členům jiných

tlup se převážně vyhýbali. Opatrnost byla namístě, jelikož setkání

často ústilo v loupež, vraždu nebo

znásilnění.

Dnes žijeme v městech obývaných

miliony lidí, kteří se přinejhorším

ignorují. Vůbec nejčastější reakcí

v téměř jakémkoliv státu světa je

ale spolupráce: i naprostého cizince

vyslechneme a nezbijeme, poskytneme mu radu, často i dar, a neodvedeme ho za roh a neokrademe.

I když tomu po zprávách o podvodech podnikatelů, korupci politiků

a sobectví celebrit nebo při vzpomínce na politikaření v práci asi

nevěříte, nečestnost je v lidských

společnostech řádově neobvyklejší

než vstřícnost a spolupráce.

Co se před zhruba čtyřmi milénii

změnilo? Psycholog Ara Norenzayan a antropolog Joseph Henrich

ve svých odborných článcích i populární knize prvního jmenovaného Big Gods přesvědčují, že hlavní

invencí bylo objevení moralizujícího a všemocného boha či božstva.

Jakmile společnost dosáhla stovek

a tisíců jednotlivců, příbuznost

členů se příliš rozmělnila a žádný

vůdce nebo jeho klika nebyli schopni uhlídat řád. Jelikož právo a jej

vymáhající instituce neexistovaly,

rostoucí společnosti dosáhly stádia,

v němž se rozpadaly kvůli vzájem-

Bůh slunce okounějící z trosek

brány poblíž La Paz v Bolívii

Vedžat neboli Horovo oko,

staroegyptský posvátný symbol

středí bez vlády práva je výhodnější

žít s dogmatikem věřícím v sílu,

která o všem ví a trestá hříchy, než

s ateistou, který při vhodné příležitosti oportunisticky okrade kohokoliv. Magické myšlení vyhrálo

v evoluci společností nad racionální

kalkulací.

Američtí psychologové Azim Shariff

a Mijke Rhemtullová navíc ukázali,

že čím přísnější božstvo je, tedy

když spíš motivuje věčným zatracením než vykoupením, tím efektivnější je při zachování společenského řádu. I dnes státy, ve kterých se

víc věří v peklo, vykazují nižší míry

napadení, vražd či znásilnění, než

panují v zemích, jejichž obyvatelé

víc věří na nebe.

Síla božského dohledu stvořila

civilizaci založenou na masivní spolupráci jejích členů. Také ji málem

zničila, když si elitářsky organizované církve uzmuly monopolní moc

při interpretaci božích soudů.

ným válkám klanů či parazitování

členů na produktech společného

úsilí.

Historické důkazy ukazují, že malé

tlupy lovců a sběračů věřily v nadpřirozené bytosti. Ty ale nebyly

vševidoucí a obvykle je ani nezajímaly lidské záležitosti. Čím početnější společnost byla, a tedy čím víc

anonymních a komplexních vztahů

v ní existovalo, tím mocnějšímu

a víc moralizujícímu božstvu se

klaněla. Za cenu omezení soukromí

mysli jednotlivce byl koupen společenský řád.

PEKLO FUNGUJE

Bez víry ve vševidoucího boha

rozeznávajícího dobro a zlo by se

z tlup města a státy nestaly. V pro-

PETR HOUDEK

Behaviorální

ekonom.

Působí

na Fakultě podnikohospodářské

VŠE, Fakultě sociálně ekonomické

UJEP a na Přírodovědecké fakultě

UK; vede rovněž výzkum Centra

behaviorálních experimentů při

CEVRO VŠ.

25