ROZHOVOR @Lenislavka

Páni, mrňous! Když jsme si povídali před několika lety, říkal jste, jak si libujete, že jste měli se svou ženou děti brzo, takže jste teď volní a užíváte si. A vy takhle? Už je to tak. Dopřáli jsme si ho plánovaně. Řekli jsme si, že máme čas vychovat ještě jednu generaci. Je pro vás ten pobyt v New Yorku dovolená? Sice neoperuju, ale jinak dělám to samé, co doma. Pracuji v naší virtuální nemocnici uLékaře.cz a snažím se tady v New Yorku setkat s lidmi, kteří něco podobného dělají v USA. V místní kanceláři Lékařů bez hranic jsem měl besedu o své poslední misi, čeká mě i přednáška v OSN. Hledám agenta pro vydání svých knížek v angličtině. Možná stihnu i krátkou stáž v místní nemocnici. Ale taky mám v plánu zasurfovat si s rodinou jedné svojí americké pacientky. Vy máte americkou pacientku? Mám pacienty v Afghánistánu, na Haiti a v Jižním Súdánu – ale i pacienty z bohatých zemí, kteří se k nám do Nemocnice Na Františku dostanou, když kochání krásou Prahy nejde podle plánu. A tahle pacientka, ta chudák zakopla o šutr na Karlově mostě a teleobjektivem, co měla na krku, si rozdrtila játra. Měl jsem zrovna službu, nebyl to úplně standardní zákrok, ale zvládli jsme to, pacientka se uzdravila a je zpátky v USA. Mám i pár „žlučníků“ na západním pobřeží. Stává se vám často, že s pacienty navážete přátelství? 28

ULÉKAŘE.CZ Víc než dvě stě padesát praktických lékařů a specialistů obslouží na tři tisíce uživatelů měsíčně. Za deset let existence využilo poradnu 142 974 lidí, kteří položili 182 550 dotazů. Web navštíví přes 1,2 milionu reálných uživatelů měsíčně. Služba spolupracuje s víc než stovkou zdravotnických zařízení. Pacienty nicméně objednává kamkoliv v Česku, podle jejich potřeb.

Každý den úplně ne, ale s desítkami pacientů se nějak potkávám i za jejich plného zdraví. Občas si napíšeme, zavoláme, jsme v kontaktu. A abych nezapomněl na ten výčet plánů tady v Americe, tak za mnou taky přiletí můj chirurgický buddy z Prahy, abychom společně zdolali Great Allegheny Passage, což je slavná cyklostezka mezi Pittsburghem a Washingtonem, 333 mil. Takže, jak vidíte, samá práce, práce a práce! Širší veřejnost vás zná především díky knihám, které jste napsal o svých misích na Haiti, v Afghánistánu a v Jižním Súdánu. Tam jste byl naposledy a pak dlouho nic. Nemáte teď nějakou delší pauzu? Přetáhl jsem svůj obvyklý cyklus, tentokrát jsem do toho totiž vmezeřil misi rodinnou. Ale ten čas se už zase blíží. Kdybych neletěl do New Yorku, odjel bych zřejmě na krátkou misi do pásma Gazy nebo do Sýrie. Je to otevřené. Pro Lékaře bez hranic ale pracuju, i když nejsem na misi. Podílím se na řadě projektů, zejména mě zajímají ty prolnuté technologiemi.

Používáme bezpilotní letouny, satelity a různé telemedicínské gadgety… To budete muset vysvětlit. Ty gadgety jsou přístroje schopné monitorovat pacienta a v některých případech mu i na dálku pomoct. Příklad mimo sféru Lékařů bez hranic: pojedete s kardiostimulátorem na safari do Afriky, kde se vám uprostřed pustiny zastaví srdce. Systém vyšle informaci do vzdáleného centra, to ji vyhodnotí a odpoví impulzem, kterým kardiostimulátor srdce nahodí. Když obživnete, pípne vám SMS: „Právě jste přežila klinickou smrt. Stavte se za svým kardiologem upravit medikaci.“ Abych se vrátil zpět k Lékařům, tak pozor, novinka: v Praze vzniká sdílené, mezinárodní IT centrum Lékařů bez hranic! Mám to štěstí sedět ve správní radě. A už jsme u toho. Digitální, virtuální. Mám pocit, že poslední dobou jsou to vaše indiánská jména. Neznám například jiného chirurga tak aktivního na sociálních sítích, sdílíte mimo jiné to, čemu říkáte Human Body Art, třeba fotky žlučníkových kamenů, ale i zhoubných útvarů a podobně. Reakce jsou různé, od obdivu a nadšení až po znechucení. Co vás to napadlo? Od malička mě baví dívat se na věci jinak. A provokovat. Mysl i emoce. Bránit se zavedeným pořádkům. Všechno kolem nás je extrémně zajímavé, zábavné a poučné… V medicíně třeba dokonce existuje takzvaná bristolská škála stolice.