SUCHARŮV SLOUPEK @SemSuchar

PRÁVO

HLEDÁ TALENT

Uspokojením ze společensky prospěšné

práce se nájem a kroužky zaplatit nedají.

Na soudech se proto točí lidé – a v důsledku

proděláváme všichni.

PETR NĚMEC

Chybí dělníci, skladníci, zedníci,

prodavačky, řidiči, sestřičky, lékaři,

inženýři, prostě všichni. To by ale

pořád nebyl konec civilizace. Jenže

došli i právníci. A jak v Simpsonových

pravil Lionel Hutz: „Umíte si představit svět bez právníků?“

Specifické nářky se pak linou především od nás advokátů, kteří sháníme

koncipienty. Na inzerát s nabídkou

práce nám ale přijdou tři životopisy

a my se slzou v oku vzpomínáme

na doby nedávné, kdy jsme se sami

rvali o místo s padesátkou konkurentů a nabídka mzdy vyšší než

minimální byla kariérní úspěch.

DOVÁŽET NELZE

Malému zájmu se nedivím. Udělali

jsme dost pro to, abychom mladé

odradili. Kdo chce být advokát, musí

mít tříletou koncipientskou praxi,

kterou prostě v lépe platícím Lidlu

nesežene. Daní za praxi vždycky byly

nízké mzdy a pošlapaný zákoník

práce. Člověk zatnul zuby a smířil

se s tím, že bude dál žít jako student

a rodinu a hypotéku odloží do vysněné budoucnosti s padnoucím

oblekem a novým BMW. Jenže láce

pracovní síly často vedla k jejímu využívání i místo sekretářek či lepšího

softwaru. Ze zástupu koncipientů se

pak stávali advokáti a konkurence

na advokátním trhu rostla a rostla.

V roce 1995 bylo v Česku okolo pěti

tisíc advokátů, dneska to je téměř

dvanáct tisíc. Advokacie tak už neznamená velké peníze bez práce, ale

tvrdou soutěž. A mladí to vědí.

soudce mají lidé v justici naprosto

žalostné platy. Včetně mladých, co

se mají na kariéru soudce připravovat. Zvláště v Praze je zaměstnání

na soudu skoro na sociální podporu.

Takové postavení jakéhokoliv zaměstnance je nedůstojné. Lidé, které

přitahuje justice, cítí poslání. Ale

zkoušeli jste tím zaplatit nájem nebo

kroužek svých dětí? Zaměstnanci

proto odcházejí za lepším, na soudech se začínají točit lidé a zaučování

těch nových stojí peníze i čas.

Do toho všeho Ministerstvo spravedlnosti budoucím soudcům ztížilo

a prodloužilo praxi ze tří na pět let.

Kdo ale bude ochotně tak dlouho

dřít za mrzký peníz s nejistým výhledem soudcovského místa? Kdo tomu

obětuje mládí nebo možnost založit

rodinu? Nevím, koho si ministerstvo

představuje jako ideálního zájemce

o kariéru soudce, ale mně z toho

vychází, že nastavuje podmínky pro

podivíny či méně schopné.

Zájmem nás všech by mělo být, aby

v justici pracovali ti nejlepší. Ty však

musíme nejprve náležitě odměnit

penězi, nikoliv delší a nesmyslnou

praxí.

Na rozdíl od jiných profesí nemůžeme dovézt tisíc levných právníků

z Ukrajiny či Mongolska. Musíme

pracovat s českými absolventy. A nabízet jim nejenom slušné mzdy, ale

i motivaci a osobní volno. Advokáti

tyto změny ale zvládnou. Musí. Jsou

to podnikatelé, a kdo nechytí vlak,

prostě zavře krám.

PODIVÍNI DO TALÁRŮ

Problém ale je, že co postihlo

advokacii, postihlo i justici. A to

už musí trápit nás všechny. Vyjma

PETR NĚMEC

Advokát a mediátor

35