SUCHARŮV SLOUPEK @SemSuchar
PRÁVO
HLEDÁ TALENT
Uspokojením ze společensky prospěšné
práce se nájem a kroužky zaplatit nedají.
Na soudech se proto točí lidé – a v důsledku
proděláváme všichni.
PETR NĚMEC
Chybí dělníci, skladníci, zedníci,
prodavačky, řidiči, sestřičky, lékaři,
inženýři, prostě všichni. To by ale
pořád nebyl konec civilizace. Jenže
došli i právníci. A jak v Simpsonových
pravil Lionel Hutz: „Umíte si představit svět bez právníků?“
Specifické nářky se pak linou především od nás advokátů, kteří sháníme
koncipienty. Na inzerát s nabídkou
práce nám ale přijdou tři životopisy
a my se slzou v oku vzpomínáme
na doby nedávné, kdy jsme se sami
rvali o místo s padesátkou konkurentů a nabídka mzdy vyšší než
minimální byla kariérní úspěch.
DOVÁŽET NELZE
Malému zájmu se nedivím. Udělali
jsme dost pro to, abychom mladé
odradili. Kdo chce být advokát, musí
mít tříletou koncipientskou praxi,
kterou prostě v lépe platícím Lidlu
nesežene. Daní za praxi vždycky byly
nízké mzdy a pošlapaný zákoník
práce. Člověk zatnul zuby a smířil
se s tím, že bude dál žít jako student
a rodinu a hypotéku odloží do vysněné budoucnosti s padnoucím
oblekem a novým BMW. Jenže láce
pracovní síly často vedla k jejímu využívání i místo sekretářek či lepšího
softwaru. Ze zástupu koncipientů se
pak stávali advokáti a konkurence
na advokátním trhu rostla a rostla.
V roce 1995 bylo v Česku okolo pěti
tisíc advokátů, dneska to je téměř
dvanáct tisíc. Advokacie tak už neznamená velké peníze bez práce, ale
tvrdou soutěž. A mladí to vědí.
soudce mají lidé v justici naprosto
žalostné platy. Včetně mladých, co
se mají na kariéru soudce připravovat. Zvláště v Praze je zaměstnání
na soudu skoro na sociální podporu.
Takové postavení jakéhokoliv zaměstnance je nedůstojné. Lidé, které
přitahuje justice, cítí poslání. Ale
zkoušeli jste tím zaplatit nájem nebo
kroužek svých dětí? Zaměstnanci
proto odcházejí za lepším, na soudech se začínají točit lidé a zaučování
těch nových stojí peníze i čas.
Do toho všeho Ministerstvo spravedlnosti budoucím soudcům ztížilo
a prodloužilo praxi ze tří na pět let.
Kdo ale bude ochotně tak dlouho
dřít za mrzký peníz s nejistým výhledem soudcovského místa? Kdo tomu
obětuje mládí nebo možnost založit
rodinu? Nevím, koho si ministerstvo
představuje jako ideálního zájemce
o kariéru soudce, ale mně z toho
vychází, že nastavuje podmínky pro
podivíny či méně schopné.
Zájmem nás všech by mělo být, aby
v justici pracovali ti nejlepší. Ty však
musíme nejprve náležitě odměnit
penězi, nikoliv delší a nesmyslnou
praxí.
Na rozdíl od jiných profesí nemůžeme dovézt tisíc levných právníků
z Ukrajiny či Mongolska. Musíme
pracovat s českými absolventy. A nabízet jim nejenom slušné mzdy, ale
i motivaci a osobní volno. Advokáti
tyto změny ale zvládnou. Musí. Jsou
to podnikatelé, a kdo nechytí vlak,
prostě zavře krám.
PODIVÍNI DO TALÁRŮ
Problém ale je, že co postihlo
advokacii, postihlo i justici. A to
už musí trápit nás všechny. Vyjma
PETR NĚMEC
Advokát a mediátor
35