Přes štosy knih na dlouhém stole

v její pracovně ji nejdřív vůbec

není vidět. Když si stoupne, podám

jí poslední číslo Finmagu. „Tam je

ten rozhovor s Petrou Soukupovou, že? Četla jsem ho chvíli před

tím, než jste se mi ozval. Koupila

jsem si teď její poslední dvě knihy

na dovolenou jako e-booky. Už

od gymnázia čtu české autorky,

protože jsou pro mě feministická

témata důležitá.“

Tak mi něco doporučte.

Zajímavá mi přijde Petra Hůlová. Podle mě není doceněná její

nejlepší kniha Čechy, země zaslíbená.

Pak samozřejmě Tereza Boučková.

A Blanka Čechová, která napsala

Totál Balkán o své misi právničky

v Prištině. Pozítří se s ní uvidím,

protože uvažuju o vydání sborníku

Mužské právo. Hledal by odpověď

na otázku, jestli jsou právní pravidla neutrální.

Dopředu tuším, že nejsou.

Některá ne. Mužům třeba nevyhovují pravidla o svěřování dětí

po rozvodu. A naopak taková nutná

obrana výborně sedí na rvačku

dvou mužů večer v restauraci, ale

mnohem hůř na situaci, kdy je žena

dvacet let zavřená v bytě s o dost

silnějším násilníkem. Její reakce

pak může být neadekvátní, ale

právo s tím nepočítá, protože nezná

silnějšího a slabšího soupeře.

Zkusme to konkrétněji. Loni jste

spolurozhodla o zapsání dvou

mužů do rodného listu jejich

společně vychovávaných dětí.

Dá se říct, že vnímavost k problémům LGBT lidí lze načerpat

z umění?

Zrovna tohle rozhodnutí nebylo

vedené pochopením pro lidi

s menšinovou sexuální orientací,

ale jednoznačně pohledem nejlepšího zájmu dítěte. Ústavní soud

vůbec nemusel přihlížet k tomu,

o jaké rodiče se jedná a jak to mají

těžké. Pokud dítě vyrůstá v nějaké

rodině a žádnou jinou nemá, tak

je absolutně nezbytné, aby právní

řád tu rodinu uznal, pokud je to

jen trochu možné. K tomu beletrii

nepotřebujete. Stačí nemít hluboce

zakořeněné předsudky.

Jste právě v půlce desetiletého

mandátu. Bilancujete, co se zatím

povedlo a co by se povést ještě

mělo?

Jako soudce si nemůžete dělat

plány. Případy vám přináší náhoda a účastníci řízení. Každý den

vám přijdou jeden dva spisy a ty

vám můžou změnit priority. Pro

tu práci je nejdůležitější soustředit

se na přítomnost a být připravená

na cokoliv.

A přišel už moment, který vás

zastihl nepřipravenou?

Ještě k té beletrii – pomáhají vám

ty knihy nějak při práci soudkyně?

Asi ne. Případy, které mi přišly, ani

situace, ve kterých jsem se ocitla,

nebyly úplně nestandardní.

Ano. Literatura, novinařina i právo

jsou podobné v tom, že se v nich

vždycky zabýváte konkrétním lidským příběhem, ale přitom zobecňujete jeho důsledky.

Nežijeme ale v nestandardních

časech? Na dohled z vaší pracovny

se demonstruje za dodržování

ústavních zvyklostí. Jak vám

z toho je?

Pocházím z jiné generace než vy,

tak se na to dívám trochu jinak.

Právnický diplom mi dali komunisti, soudkyní mě jmenoval Václav

Klaus, ústavní soudkyní Miloš Zeman. Polovinu života jsem prožila

v nedemokratickém režimu. Že

se v tom demokratickém mohou

střídat vládnoucí lidé a někteří mi

můžou být sympatičtí více a někteří méně, nevnímám jako tragédii,

protože mám srovnání s tím, kdy to

bylo opravdu zlé.

Jedna moje studentka mi říkala:

Špatné to bude, až nás budou

na demonstracích zavírat. A já

na to: Špatné to bude, až přestanete demonstrovat. Není tak strašné

ztratit svobodu, jako touhu po svobodě. To je teprv průšvih.

Další nestandardnost je, že mají

ve Sněmovně poprvé většinu

strany, které volají po přímé demokracii. Co si o ní myslíte?

Sklízíme, co jsme zaseli. Z pohledu

komparativního ústavního práva

má Česká republika ve svém

systému mimořádně málo prvků

přímé demokracie. Místní referenda

jsou podle mě spíš projevem práva

na samosprávu. A kvůli tomu, že

nemáme měkčí prvky přímé demokracie, se debata vyhrotila do toho,

jestli máme mít referenda o zahraničněpolitických otázkách.

Přijde mi mnohem užitečnější, jak

to mají ve většině jiných evropských zemí. Používají měkčí prvky

přímé demokracie, ale mnohem

častěji: lidové iniciativy, konzultativní referenda… Podobné

přídavné prvky velmi schvaluji.

Považuji za velkou chybu, že jsme

se tím tématem pětadvacet let

nezabývali.

41