ROZHOVOR @kasparek

Váš soudní senát se několikrát projevil jako první hlas zdravého rozumu v sérii rozsudků. Zastal se třeba matky, které úřady preventivně odebraly novorozenou holčičku, i když se starala ještě o syna a dcerku docházela kojit… Naplňuje vás radostí, že můžete něčemu pomoct, nebo zoufalstvím, že jsou takové zásahy vůbec zapotřebí? Důležité je, že to jsou excesy. Lidé mají většinou pocit, že jde o důkaz,

lepší praktickou záchrannou síť pro lidi v podobných situacích. V monitoringu tisku se nedá přehlédnout, že často a snad i s nadšením píšete disentní stanoviska. Rozhodně ne s nadšením! Byla bych mnohem raději, kdyby to byly většinové názory. Dobře. Ale když někdo tak často nesouhlasí s názory kolegů třeba v redakci, obvykle radši odejde.

ŽIVOT MÁ BÝT SLUŽBA. JENOM, KDYŽ DĚLÁTE SLUŽBU, JSTE ŠŤASTNÝ. že systém nefunguje. Pro mě je to naopak důkaz, že funguje. Většinou se kauzy vyvíjejí dobře a v excesivních případech nakonec někdo zatáhne za brzdu. Smutné je jen to, že to trvá dlouho a některé osudy tím mohou být ovlivněny až zničeny. Celý život té malé holčičky bude poznamenaný tím, že jí v jeho nejranějších fázích chyběla hlavní pečující osoba a vztah, který by jí dal pocit jistoty a bezpečí. Nedá se to vrátit zpátky a je za to asi potřeba zaplatit vysoké odškodné. Na druhou stranu si ale dovedu představit konkrétní okolnosti, které k tomu vedly. Sociální úřednice, která odebrání spustila, možná zaznamenala naprosto nepřijatelné bytové poměry a neměla možnost poskytnout mamince azylové bydlení. Měli bychom mít mnohem 42

Pozor! Mnohokrát někdo u Nejvyššího soudu Spojených států nebo Evropského soudu pro lidská práva prostřednictvím disentních stanovisek upozornil na problém, který zbytek společnosti a třeba ani jeho kolegové nevnímali. Chvíli to ve společnosti žilo a nakonec se z menšinového názoru stal většinový. Někdy to trvá, než vám dá společnost za pravdu. A někdy tu pravdu prostě nemáte. Váš zřejmě nejslavnější disent kritizoval elektronickou evidenci tržeb. Vyšel dokonce ve spoustě neprávnických médií. Je mi líto, jak se interpretuje. Není o tom, že by soukromí podnikatelé neměli platit daně, ale že by jim stát neměl zbytečně vytvářet překážky, když existují méně zatěžující

možnosti. V tomto případě vybral řešení, ke kterému potřebujete internetové připojení a chytrý telefon. Vlastně vzkázal: pokud nejste online, nemůžete v této zemi podnikat. Na každou regulaci se dívám pohledem zranitelných skupin a tady jsem viděla množství starých lidí, kteří opravují boty, zašívají sukně, prodávají na Zelném trhu rajčata… Pro mě je nesrozumitelné, že jim říkáme: pokud nemáš počítačovou gramotnost, tak to přestaň dělat. Ne všichni byli z toho stanoviska nadšení. Jan Macháček vám z Institutu pro politiku a společnost vzkázal, že si máte založit vlastní politickou stranu. A vlastně proč ne? Sama říkáte, že děláte právo, abyste ovlivnila dění ve světě. A to přece politici dělají. V téhle zemi koriguje vládu většiny vláda pravidel. A já se celý život věnuji těm pravidlům. Přijde mi jako nepochopení, když někdo řekne: „My si svojí většinou pravidla budeme měnit, jak budeme chtít, a vy si založte politickou stranu.“ Když parlament reguluje společnost, musí myslet na základní práva všech lidí. To není politika, ale právo. Když si čtu vaše disenty nebo starší články, tak na mě dýchá libertariánské smýšlení. Kladete obrovský důraz na svobodu jednotlivce a jeho schopnost rozhodovat o svém životě. Nejdůležitější pravidlo českého právního řádu je v článku jedna Listiny základních práv a svobod: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“ Svoboda je pravidlo. Zároveň prosazuji solidari-