ROZHOVOR @kasparek

Váš soudní senát se několikrát

projevil jako první hlas zdravého

rozumu v sérii rozsudků. Zastal se

třeba matky, které úřady preventivně odebraly novorozenou

holčičku, i když se starala ještě

o syna a dcerku docházela kojit…

Naplňuje vás radostí, že můžete

něčemu pomoct, nebo zoufalstvím, že jsou takové zásahy

vůbec zapotřebí?

Důležité je, že to jsou excesy. Lidé

mají většinou pocit, že jde o důkaz,

lepší praktickou záchrannou síť pro

lidi v podobných situacích.

V monitoringu tisku se nedá přehlédnout, že často a snad i s nadšením píšete disentní stanoviska.

Rozhodně ne s nadšením! Byla

bych mnohem raději, kdyby to byly

většinové názory.

Dobře. Ale když někdo tak často

nesouhlasí s názory kolegů třeba

v redakci, obvykle radši odejde.

ŽIVOT MÁ BÝT SLUŽBA.

JENOM, KDYŽ DĚLÁTE SLUŽBU,

JSTE ŠŤASTNÝ.

že systém nefunguje. Pro mě je to

naopak důkaz, že funguje. Většinou

se kauzy vyvíjejí dobře a v excesivních případech nakonec někdo

zatáhne za brzdu. Smutné je jen

to, že to trvá dlouho a některé

osudy tím mohou být ovlivněny až

zničeny. Celý život té malé holčičky

bude poznamenaný tím, že jí v jeho

nejranějších fázích chyběla hlavní

pečující osoba a vztah, který by jí

dal pocit jistoty a bezpečí. Nedá se

to vrátit zpátky a je za to asi potřeba

zaplatit vysoké odškodné.

Na druhou stranu si ale dovedu

představit konkrétní okolnosti, které k tomu vedly. Sociální úřednice,

která odebrání spustila, možná

zaznamenala naprosto nepřijatelné

bytové poměry a neměla možnost

poskytnout mamince azylové bydlení. Měli bychom mít mnohem

42

Pozor! Mnohokrát někdo u Nejvyššího soudu Spojených států

nebo Evropského soudu pro lidská

práva prostřednictvím disentních

stanovisek upozornil na problém,

který zbytek společnosti a třeba ani

jeho kolegové nevnímali. Chvíli

to ve společnosti žilo a nakonec se

z menšinového názoru stal většinový. Někdy to trvá, než vám dá

společnost za pravdu. A někdy tu

pravdu prostě nemáte.

Váš zřejmě nejslavnější disent

kritizoval elektronickou evidenci

tržeb. Vyšel dokonce ve spoustě

neprávnických médií.

Je mi líto, jak se interpretuje. Není

o tom, že by soukromí podnikatelé

neměli platit daně, ale že by jim stát

neměl zbytečně vytvářet překážky,

když existují méně zatěžující

možnosti. V tomto případě vybral

řešení, ke kterému potřebujete

internetové připojení a chytrý

telefon. Vlastně vzkázal: pokud

nejste online, nemůžete v této

zemi podnikat. Na každou regulaci

se dívám pohledem zranitelných

skupin a tady jsem viděla množství

starých lidí, kteří opravují boty,

zašívají sukně, prodávají na Zelném

trhu rajčata… Pro mě je nesrozumitelné, že jim říkáme: pokud nemáš

počítačovou gramotnost, tak to

přestaň dělat.

Ne všichni byli z toho stanoviska

nadšení. Jan Macháček vám z Institutu pro politiku a společnost

vzkázal, že si máte založit vlastní

politickou stranu. A vlastně proč

ne? Sama říkáte, že děláte právo,

abyste ovlivnila dění ve světě.

A to přece politici dělají.

V téhle zemi koriguje vládu většiny

vláda pravidel. A já se celý život

věnuji těm pravidlům. Přijde mi

jako nepochopení, když někdo řekne: „My si svojí většinou pravidla

budeme měnit, jak budeme chtít,

a vy si založte politickou stranu.“

Když parlament reguluje společnost, musí myslet na základní práva

všech lidí. To není politika, ale

právo.

Když si čtu vaše disenty nebo

starší články, tak na mě dýchá

libertariánské smýšlení. Kladete

obrovský důraz na svobodu jednotlivce a jeho schopnost rozhodovat o svém životě.

Nejdůležitější pravidlo českého

právního řádu je v článku jedna

Listiny základních práv a svobod:

„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“ Svoboda je

pravidlo. Zároveň prosazuji solidari-