ROZHOVOR @kasparek
Váš soudní senát se několikrát
projevil jako první hlas zdravého
rozumu v sérii rozsudků. Zastal se
třeba matky, které úřady preventivně odebraly novorozenou
holčičku, i když se starala ještě
o syna a dcerku docházela kojit…
Naplňuje vás radostí, že můžete
něčemu pomoct, nebo zoufalstvím, že jsou takové zásahy
vůbec zapotřebí?
Důležité je, že to jsou excesy. Lidé
mají většinou pocit, že jde o důkaz,
lepší praktickou záchrannou síť pro
lidi v podobných situacích.
V monitoringu tisku se nedá přehlédnout, že často a snad i s nadšením píšete disentní stanoviska.
Rozhodně ne s nadšením! Byla
bych mnohem raději, kdyby to byly
většinové názory.
Dobře. Ale když někdo tak často
nesouhlasí s názory kolegů třeba
v redakci, obvykle radši odejde.
ŽIVOT MÁ BÝT SLUŽBA.
JENOM, KDYŽ DĚLÁTE SLUŽBU,
JSTE ŠŤASTNÝ.
že systém nefunguje. Pro mě je to
naopak důkaz, že funguje. Většinou
se kauzy vyvíjejí dobře a v excesivních případech nakonec někdo
zatáhne za brzdu. Smutné je jen
to, že to trvá dlouho a některé
osudy tím mohou být ovlivněny až
zničeny. Celý život té malé holčičky
bude poznamenaný tím, že jí v jeho
nejranějších fázích chyběla hlavní
pečující osoba a vztah, který by jí
dal pocit jistoty a bezpečí. Nedá se
to vrátit zpátky a je za to asi potřeba
zaplatit vysoké odškodné.
Na druhou stranu si ale dovedu
představit konkrétní okolnosti, které k tomu vedly. Sociální úřednice,
která odebrání spustila, možná
zaznamenala naprosto nepřijatelné
bytové poměry a neměla možnost
poskytnout mamince azylové bydlení. Měli bychom mít mnohem
42
Pozor! Mnohokrát někdo u Nejvyššího soudu Spojených států
nebo Evropského soudu pro lidská
práva prostřednictvím disentních
stanovisek upozornil na problém,
který zbytek společnosti a třeba ani
jeho kolegové nevnímali. Chvíli
to ve společnosti žilo a nakonec se
z menšinového názoru stal většinový. Někdy to trvá, než vám dá
společnost za pravdu. A někdy tu
pravdu prostě nemáte.
Váš zřejmě nejslavnější disent
kritizoval elektronickou evidenci
tržeb. Vyšel dokonce ve spoustě
neprávnických médií.
Je mi líto, jak se interpretuje. Není
o tom, že by soukromí podnikatelé
neměli platit daně, ale že by jim stát
neměl zbytečně vytvářet překážky,
když existují méně zatěžující
možnosti. V tomto případě vybral
řešení, ke kterému potřebujete
internetové připojení a chytrý
telefon. Vlastně vzkázal: pokud
nejste online, nemůžete v této
zemi podnikat. Na každou regulaci
se dívám pohledem zranitelných
skupin a tady jsem viděla množství
starých lidí, kteří opravují boty,
zašívají sukně, prodávají na Zelném
trhu rajčata… Pro mě je nesrozumitelné, že jim říkáme: pokud nemáš
počítačovou gramotnost, tak to
přestaň dělat.
Ne všichni byli z toho stanoviska
nadšení. Jan Macháček vám z Institutu pro politiku a společnost
vzkázal, že si máte založit vlastní
politickou stranu. A vlastně proč
ne? Sama říkáte, že děláte právo,
abyste ovlivnila dění ve světě.
A to přece politici dělají.
V téhle zemi koriguje vládu většiny
vláda pravidel. A já se celý život
věnuji těm pravidlům. Přijde mi
jako nepochopení, když někdo řekne: „My si svojí většinou pravidla
budeme měnit, jak budeme chtít,
a vy si založte politickou stranu.“
Když parlament reguluje společnost, musí myslet na základní práva
všech lidí. To není politika, ale
právo.
Když si čtu vaše disenty nebo
starší články, tak na mě dýchá
libertariánské smýšlení. Kladete
obrovský důraz na svobodu jednotlivce a jeho schopnost rozhodovat o svém životě.
Nejdůležitější pravidlo českého
právního řádu je v článku jedna
Listiny základních práv a svobod:
„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“ Svoboda je
pravidlo. Zároveň prosazuji solidari-