tu mezi lidmi a vidím ji jako součást

ústavního pořádku. Takže s označením za libertariánku mám problém.

Libertariáni jsou i levicoví.

Náš ústavní systém je zkrátka založený na tom, že respektujeme svobodu lidí a zasahujeme do ní, jen

když je to nezbytné – pro ochranu

veřejného zájmu nebo práv jiných

lidí. Jiný důvod není.

Na politiku se vás ptám ze dvou

důvodů. Jednak za svůj vzor

označujete Elišku Wagnerovou,

bývalou ústavní soudkyni a dnešní senátorku. Jednak jsem si

okolo prezidentské volby všiml,

v kolika seznamech vysněných

kandidátů jste byla. To vás nechává chladnou?

Život má být služba. Jenom když

děláte službu, jste šťastný. Takže

jsem přemýšlela, jestli to přece jen

není můj úkol, když mi to lidi říkají.

Ale myslím, že nemám dovednost

být lídr. A co je na mně některým

sympatické, by v jiných vyvolalo

hluboké antipatie.

No a? Tak už to s politiky je.

Současně musí mít kandidát dovednosti jako politik. Já jsem se

doktorkou práv stala v jednadvaceti letech, protože jsem v pěti šla

na osmiletou základku, měli jsme

čtyřletá práva a já dostala červený

diplom. Od té doby dělám právničku. Když se bavíme o té službě,

mám zkušenosti pro to, dělat ji dál

jako právnička.

Jenže když všichni zůstanou sloužit v oborech, kde mají zkušenosti, na volené pozice se bude drát

mix kariéristů a psychopatů.

Politika je ale taky povolání.

Můžete nabírat zkušenosti od mládežnické organizace přes městské

zastupitelstvo až do parlamentu.

Politici musejí mít zkušenosti s domlouváním řešení. A taky to musejí

být lidé, kteří mají nějaký ucelený

pohled na svět. Když jste americký

politik, tak z vašeho názoru na ekonomiku plyne, co si máte myslet

43