o trestu smrti. S tím se ztotožnit

neumím. Řada lidí s kreativním

a otevřeným pohledem na svět má

problém sjednotit se s ideologií politických stran a směrů. Ti mají role

mimo politiku.

V psychologické literatuře je

teď populární dělení lidí na lišky, které vědí spoustu různých

malých věcí, a na ježky, s jednou

velkou utkvělou myšlenkou. Vy

jste tedy…

Jednoznačně liška! K chybám

systému, o kterých jsme mluvili,

dochází často proto, že jsou někteří právníci zahloubaní specialisté

ctící právní čistotu – ježci, dokonalí ve své úzké vymezené oblasti,

kteří mají problém vidět okolí.

Ten střet mezi různými myšlenkovými systémy mi na vás přijde

zajímavý. Ví se o vás, že si u případů analyticky sepisujete tři pro

a tři proti. Ale když jsem se ptal

vašich studentů na to, o čem moc

nemluvíte v rozhovorech, prozradili mi, že děláte tchaj-ťi.

Teď jsem to hrozně zanedbávala.

Víc se věnuju józe. Ale tchaj-ťi mi

hodně pomohlo.

V čem? Cvičím jen kliky, a tak si

ten přesah nedovedu představit.

V jedné škole jsem musela dělat

i kliky, protože bez těch bojové

tchaj-ťi nezvládnete. Ale už jen takové to cvičení v parcích vám udělá

pořádek v hlavě i v těle. Je tam

NENÍ NA MÍSTĚ SE OBĚTOVAT

A TRPĚT U TOHO. JE MOŽNÉ DĚLAT

UŽITEČNÉ VĚCI A SOUČASNĚ POCIŤOVAT

OSOBNÍ SPOKOJENOST.

Není to jen problém práva, ale

i medicíny: léčíme jednu část těla,

ale zapomínáme na zbytek těla

i na duši.

Je prima být liškou, ale taky si

musíte být vědom deficitů, které to

přináší. Když po mně někdo chce

stanovisko, potřebuju hodně času,

abych nezvolila první, intuitivní

odpověď, která kvůli složitosti

světa nemusí být správná. Jako

liška se musíte kamarádit s řadou

ježků, abyste při tom přeskakování

neudělali chybu.

hodně rovnovážných pozic a vy

se musíte soustředit na tady a teď,

protože jinak rovnováhu neudržíte.

To je velmi důležitá věc, na kterou

zapomínáme: plně se soustředit

na okamžik, ve kterém jsme,

na úkol, který před námi stojí.

Druhá věc: cílem šťastného života je

pomáhat cítícím bytostem. Vlastně

to není altruismus, ale nejdůležitější zásada pro vlastní spokojenost.

A nakonec mě tchaj-ťi naučilo mít

pochopení pro ostatní a nehodnotit

je. Nejste v nich a nevíte, co je vede

k tomu, že dělají, co dělají. Morální

hodnocení ostatních nás zatěžuje,

zdržuje a k ničemu nám to není.

Když přemýšlíme o morálce, měli

bychom přemýšlet asi jen sami

o sobě.

Když už byla řeč o životu jako

službě – co byste poradila mladým lidem, kteří se chtějí stát tou

příslovečnou pozitivní změnou

ve světě?

Napadají mě dvě pravidla. První:

šťastný svět můžou udělat jen šťastní lidé. Není na místě se obětovat

a trpět u toho, je možné dělat

užitečné věci a současně pociťovat

osobní spokojenost. A druhé: mysli

globálně, jednej lokálně. Často lze

udělat něco užitečného v nejbližším okolí, jen to nepřehlédnout.

Nemůžete být skvělý altruista, když

nechodíte každý týden za svou babičkou. Moje nejmilejší spirituální

pravidlo je buddhistické, ale najdete

ho ve všech náboženstvích: Cítících

bytostí je nespočet, slibujeme je všechny

zachránit. To je ideál lidskosti.

KATEŘINA

ŠIMÁČKOVÁ

Narodila se v roce 1966 v Brně, kde

také vystudovala právnickou fakultu. V roce 2007 na ní získala doktorát a dodnes působí jako odborná

asistentka. Od roku 1994 byla advokátkou, do justice přešla v roce

2009 na místo soudkyně Nejvyššího správního soudu. Ústavní

soudkyní ji Miloš Zeman jmenoval

7. srpna 2013.

45