Z herny v přízemí zní sborové
cédééefgéáhácé. Mladším, čtyřletým
dětem z Vějíře zrovna začala hodina hudebky. Lektorka Karolína
Galbavá rozdá housle, děti si je
zručně usadí pod bradu a podle
pokynů drnkají na struny. O patro
výš, v hlavní třídě s tabulí, katedrou a lavicemi, mezitím skupina
předškoláků vybarvuje obrázky
s ovocem. Na dalšího žáka kladenského Vějíře narazíme za dveřmi
s nápisem Individuální výuka. „Každé z dětí potřebuje pomoct s něčím
jiným, řada z nich má logopedické
vady. Učitelky si je proto v průběhu dne berou stranou a pilují, co
je potřeba,“ vysvětluje Jiří Čížek,
zatímco nás netradiční školkou
provádí.
CHYBA V SYSTÉMU
Právě Jiří Čížek s manželkou Ivanou před třemi lety Vějíř založil.
Od roku 2007 Čížkovi společně
podnikají v rodinné firmě PentaGen. Do Česka dovážejí zdravotnické přístroje pro laboratorní
diagnostiku nebo asistovanou
reprodukci. Díky prosperujícímu
byznysu a především chuti obou
manželů pomáhat se dnes můžeme potkat ve Vějíři. „Nejrůznějším neziskovkám jsme přispívali
vždycky, úzce jsme spolupracovali například s Člověkem v tísni. Když ale člověk dlouhodobě
sleduje nějaké snažení, všimne si
řady věcí, které ve vzdělávacím
systému chybí.“
Postupně v nich proto zrála myšlenka na vlastní projekt. „Chtěli
jsme přijít s něčím, co bude mít
maximální efekt. Díky Vějíři teď
můžeme během relativně krátké
doby ovlivnit osud dětí na celý
život,“ věří Jiří Čížek. Zřídit pří-
pravku pro předškoláky ze sociálně
znevýhodněných rodin je napadlo
nad články o dětech romských emigrantů, které v cizině bez větších
problémů absolvují běžné školy.
„Vrtalo nám hlavou, proč u nás
často končí ve speciálních školách,
když jinde nemají problém. Došlo
nám, že chyba nejspíš nebude v dětech, ale v systému.“
ROMSKÉ DĚTI
NA PRAKTICKÝCH
ŠKOLÁCH
Česko v minulých letech opakovaně čelilo kritice za nadměrné
zařazování romských dětí
do praktických škol. Praktické,
dříve zvláštní školy jsou primárně pro děti s lehkým mentálním
postižením. Evropský soud pro
lidská práva označil v roce 2007
tento přístup za diskriminační.
Podobná výtka přišla o osm let
později také od Rady Evropy.
Podle Zprávy o stavu lidských
práv v Česku za rok 2016 (jde
o poslední dostupný dokument)
přetrvává diskriminace romských
dětí ve vzdělání i nadále. Ačkoli
už tak často nedochází k jejich
přesouvání do praktických škol,
jsou oddělené prostorově: ve výhradně romských třídách, nebo
dokonce školách.
Na příkladu z ciziny viděli, že se
děti během jednoho roku přípravného kurzu poperou s cizím jazykem a zároveň získají návyky pro
zvládnutí školní docházky. Na stejný princip proto vsadili i v Česku.
Dva roky rozmýšleli, jak konkrétně
by měla jejich přípravka vypadat,
následoval nábor pedagogů a posléze i dětí. „Dřív jsme rodiče objížděli
s letáčky, dnes k nám díky dobrým
referencím vodí děti sami.“
Prvních pětadvacet dětí nastoupilo do Vějíře v roce 2015. Tehdy
ještě do pronajatých prostor. Dům
poblíž kladenského náměstí, kde
Vějíř působí dnes, Čížkovi koupili
a zrekonstruovali až v roce 2017.
Dnes ho navštěvuje pětatřicet
dětí, převážně romského původu.
„Nejčastěji jde o děti z místních
ubytoven, službu ale využívají
i matky samoživitelky, které mají
problém pracovat a zároveň se starat o děti,“ vypočítává Jiří Čížek.
DOHNAT TO
Zatímco na začátku působení Vějíře
byl poslední rok školky dobrovolný,
dnes ho musí předškoláci absolvovat povinně. Podle Jiřího Čížka
ale běžné školky potřebám dětí ze
sociálně vyloučených lokalit vyhoví
jen těžko. „Většina dětí, které jdou
do klasických školek, má určitou
výbavu z domova, a proto není
potřeba se jim tolik věnovat. Naše
přípravka je oproti tomu mnohem
intenzivnější,“ vysvětluje.
Jedním dechem dodává, že na vině
rozhodně není nižší inteligence
dětí z Vějíře. Jen je nikdo nenaučil, co je potřeba. „V porovnání
s dětmi, kterým se rodiče věnují, je
vidět opravdu neuvěřitelný rozdíl.
Když k nám přicházejí, nepoznají
rozdíl mezi čtvercem a trojúhelníkem. Když před ně položíme
obrázkovou knížku, nedokážou
pojmenovat, co vidí. Doma totiž
knížky nemají. Romské rodiny
zkrátka tráví čas s dětmi jinak.
Nechceme hodnotit, jestli dobře,
nebo špatně. Český vzdělávací
systém nicméně počítá s tím, že
prvňáci podobné věci znají.“
47