REPORTÁŽ

Jiří Čížek mezi svými svěřenci

Během jednoho roku ve Vějíři většina dětí zvládne hendikep dohnat: naučí se kreslit, zpívat, počítat do deseti nebo přeříkat básničku. Zároveň si zvyknou na režim, který je čeká ve škole. Pětačtyřicet minut se učí, přestávky tráví v herně nebo venku na dvorku. Letos šlo k zápisu patnáct dětí, deset od září nastoupí do školy, pět dostalo odklad. V celé zemi odklad dostává pětina předškoláků.

MOTIVACE HUDBOU Ačkoli Vějíř původně vznikl jako přípravka pro předškoláky, dnes je záběr širší. „Člověk se začne zajímat o jednu kostičku a nakonec zjistí, že problémy lidí ze sociálně vyloučených lokalit jsou mnohem složitější.“ Loni proto Vějíř přibral i mladší děti, od školního roku 2016 organizuje doučování svých dětí přímo na základních školách. „Přestože jsou naše děti na první třídu dobře připravené, v průběhu 48

můžou ztrácet. Ve školách chybí individuální přístup, většinou jim s učením příliš nepomáhají ani doma.“ Když kolem poledne skončí výuka předškoláků, rozjedou se učitelky na kladenské základky. Ne všechny děti, respektive rodiče, ale jejich pomoc využívají. Právě na přístup některých rodičů Vějíř občas naráží. „Pro všechny děti je Vějíř zdarma. Na odlehlejších ubytovnách je dokonce vyzvedáváme vlastním mikrobusem, z dalších je sváží učitelky městskou hromadnou dopravou. Jediné, co chceme po rodičích – ráno dítě vzbudit, připravit mu svačinu a vystrčit ho před dveře. Bohužel ani tohle minimum někteří rodiče nezvládají. Především v zimě, když je ráno dlouho tma, bývá docházka nižší.“ Ačkoli je vidět, že Čížkovy přístup některých rodičů hodně mrzí, nevěší hlavu. „Samozřejmě je frustrující,

když k nám přijde inteligentní dítě, na kterém je vidět zájem o učení, a nakonec všechno ztroskotá na nezájmu rodičů. Stalo se nám i to, že dítě absolvovalo přípravku, mělo dobře nakročeno, rodiče se ale v poslední chvíli rozhodli poslat ho na bývalou praktickou školu. Z takové školy ale nemá absolutně žádnou šanci dostat se na střední. Na druhou stranu, jsou tu děti, které k nám rodiče vodí pravidelně. Děti, které mají výsledky a kterým Vějíř může opravdu pomoct. To nás naplňuje.“ Velké naděje Čížkovi vkládají také do speciální hudební výuky, o které byla řeč v úvodu. „Přišlo nám fajn doplnit dril o něco, co bude dětem blízké.“ Vsadili proto na hudebně-vzdělávací program El Sistema a nakoupili housle a violoncella. Chtějí vytvořit orchestr, díky kterému se děti naučí fungovat v kolektivu a získají dlouholetý koníček. Právě to je jedním z cílů celé metody.