REPORTÁŽ

Jiří Čížek mezi svými svěřenci

Během jednoho roku ve Vějíři většina dětí zvládne hendikep dohnat:

naučí se kreslit, zpívat, počítat

do deseti nebo přeříkat básničku.

Zároveň si zvyknou na režim, který

je čeká ve škole. Pětačtyřicet minut

se učí, přestávky tráví v herně

nebo venku na dvorku. Letos šlo

k zápisu patnáct dětí, deset od září

nastoupí do školy, pět dostalo

odklad. V celé zemi odklad dostává

pětina předškoláků.

MOTIVACE HUDBOU

Ačkoli Vějíř původně vznikl jako

přípravka pro předškoláky, dnes

je záběr širší. „Člověk se začne

zajímat o jednu kostičku a nakonec

zjistí, že problémy lidí ze sociálně

vyloučených lokalit jsou mnohem

složitější.“ Loni proto Vějíř přibral

i mladší děti, od školního roku

2016 organizuje doučování svých

dětí přímo na základních školách.

„Přestože jsou naše děti na první

třídu dobře připravené, v průběhu

48

můžou ztrácet. Ve školách chybí

individuální přístup, většinou jim

s učením příliš nepomáhají ani

doma.“

Když kolem poledne skončí výuka

předškoláků, rozjedou se učitelky

na kladenské základky. Ne všechny

děti, respektive rodiče, ale jejich

pomoc využívají. Právě na přístup

některých rodičů Vějíř občas naráží.

„Pro všechny děti je Vějíř zdarma.

Na odlehlejších ubytovnách je dokonce vyzvedáváme vlastním mikrobusem, z dalších je sváží učitelky

městskou hromadnou dopravou.

Jediné, co chceme po rodičích –

ráno dítě vzbudit, připravit mu

svačinu a vystrčit ho před dveře.

Bohužel ani tohle minimum někteří rodiče nezvládají. Především

v zimě, když je ráno dlouho tma,

bývá docházka nižší.“

Ačkoli je vidět, že Čížkovy přístup

některých rodičů hodně mrzí, nevěší hlavu. „Samozřejmě je frustrující,

když k nám přijde inteligentní dítě,

na kterém je vidět zájem o učení, a nakonec všechno ztroskotá

na nezájmu rodičů. Stalo se nám

i to, že dítě absolvovalo přípravku,

mělo dobře nakročeno, rodiče se

ale v poslední chvíli rozhodli poslat

ho na bývalou praktickou školu.

Z takové školy ale nemá absolutně

žádnou šanci dostat se na střední.

Na druhou stranu, jsou tu děti,

které k nám rodiče vodí pravidelně.

Děti, které mají výsledky a kterým

Vějíř může opravdu pomoct. To nás

naplňuje.“

Velké naděje Čížkovi vkládají také

do speciální hudební výuky, o které

byla řeč v úvodu. „Přišlo nám fajn

doplnit dril o něco, co bude dětem

blízké.“ Vsadili proto na hudebně-vzdělávací program El Sistema a nakoupili housle a violoncella. Chtějí

vytvořit orchestr, díky kterému se

děti naučí fungovat v kolektivu

a získají dlouholetý koníček. Právě

to je jedním z cílů celé metody.