REPORTÁŽ
Jiří Čížek mezi svými svěřenci
Během jednoho roku ve Vějíři většina dětí zvládne hendikep dohnat:
naučí se kreslit, zpívat, počítat
do deseti nebo přeříkat básničku.
Zároveň si zvyknou na režim, který
je čeká ve škole. Pětačtyřicet minut
se učí, přestávky tráví v herně
nebo venku na dvorku. Letos šlo
k zápisu patnáct dětí, deset od září
nastoupí do školy, pět dostalo
odklad. V celé zemi odklad dostává
pětina předškoláků.
MOTIVACE HUDBOU
Ačkoli Vějíř původně vznikl jako
přípravka pro předškoláky, dnes
je záběr širší. „Člověk se začne
zajímat o jednu kostičku a nakonec
zjistí, že problémy lidí ze sociálně
vyloučených lokalit jsou mnohem
složitější.“ Loni proto Vějíř přibral
i mladší děti, od školního roku
2016 organizuje doučování svých
dětí přímo na základních školách.
„Přestože jsou naše děti na první
třídu dobře připravené, v průběhu
48
můžou ztrácet. Ve školách chybí
individuální přístup, většinou jim
s učením příliš nepomáhají ani
doma.“
Když kolem poledne skončí výuka
předškoláků, rozjedou se učitelky
na kladenské základky. Ne všechny
děti, respektive rodiče, ale jejich
pomoc využívají. Právě na přístup
některých rodičů Vějíř občas naráží.
„Pro všechny děti je Vějíř zdarma.
Na odlehlejších ubytovnách je dokonce vyzvedáváme vlastním mikrobusem, z dalších je sváží učitelky
městskou hromadnou dopravou.
Jediné, co chceme po rodičích –
ráno dítě vzbudit, připravit mu
svačinu a vystrčit ho před dveře.
Bohužel ani tohle minimum někteří rodiče nezvládají. Především
v zimě, když je ráno dlouho tma,
bývá docházka nižší.“
Ačkoli je vidět, že Čížkovy přístup
některých rodičů hodně mrzí, nevěší hlavu. „Samozřejmě je frustrující,
když k nám přijde inteligentní dítě,
na kterém je vidět zájem o učení, a nakonec všechno ztroskotá
na nezájmu rodičů. Stalo se nám
i to, že dítě absolvovalo přípravku,
mělo dobře nakročeno, rodiče se
ale v poslední chvíli rozhodli poslat
ho na bývalou praktickou školu.
Z takové školy ale nemá absolutně
žádnou šanci dostat se na střední.
Na druhou stranu, jsou tu děti,
které k nám rodiče vodí pravidelně.
Děti, které mají výsledky a kterým
Vějíř může opravdu pomoct. To nás
naplňuje.“
Velké naděje Čížkovi vkládají také
do speciální hudební výuky, o které
byla řeč v úvodu. „Přišlo nám fajn
doplnit dril o něco, co bude dětem
blízké.“ Vsadili proto na hudebně-vzdělávací program El Sistema a nakoupili housle a violoncella. Chtějí
vytvořit orchestr, díky kterému se
děti naučí fungovat v kolektivu
a získají dlouholetý koníček. Právě
to je jedním z cílů celé metody.