NEPŘÁTELÉ STÁTU @KryptoJoseph
novela vyvolávající antikolektivistické nálady zkrátka nepřijatelná.
sto tisíc na sebe nenechalo dlouho
čekat. Studio Warner Bros. nabídlo
Randové zfilmování. Vyjednala si
odměnu ve výši padesáti tisíc dolarů
(dnes by to odpovídalo půl milionu
až milionu) a právo napsat scénář.
A protože se mělo točit v Hollywoodu, následovalo stěhování zpátky
na západní pobřeží.
ZDROJ
Randová se nenechala odradit
a pustila se do psaní dalšího díla.
Rozhodla se, že tentokrát už nebude
odkazovat na skutečné historické
události. Svoji filozofii založenou
na individualismu, egoismu a striktní racionalitě se rozhodla představit
v sáze nadaného architekta.
Na Zdroji (Fountainhead) Randová
pracovala sedm let. Román vyšel
v roce 1943 a jeho nejslavnější částí
je dlouhá řeč hlavního hrdiny, architekta Howarda Roarka, stojícího
před soudem pro úmyslnou sabotáž
projektu veřejného bydlení. Randová v ní napadá altruismus coby
antitezi individualismu a racionality:
„Neuznávám ničí právo třebas jen
na jedinou minutu mého života. Ani
na sebemenší část mé energie. Ani
plody mé práce. A je mi jedno, kolik
je těch, co takové nároky vznáší, co
jsou zač a jak moc jsou potřební.“
Při psaní Zdroje se Randová čile radila s Isabel Patersonovou, o dvacet
let starší spisovatelkou s libertariánským zaměřením. Ta Randové zásadně pomohla s budováním premis,
na kterých vystavěla svůj filozofický
systém – objektivismus.
Randová zase Patersonovou šokovala tím, jak vysoké prodeje Zdroje
očekávala. Mluvila o minimálně
stu tisíc výtisků, zatímco samotná
Patersonová, celoživotní profesionální spisovatelka, prodávala knihy jen
po tisících.
Ze Zdroje se skutečně stal okamžitý
bestseller. Jen za první rok se prodalo padesát tisíc kusů a kýžených
72
KONEC ROMANTIČKY
AYN A FRANK
Randová byla nenapravitelná
introvertka. Pokud se zrovna
nejednalo o některé z jejích
oblíbených filozofických témat, nebyla schopná udržovat
lehkou konverzaci. Její manžel
Frank O’Connor jí ve společnosti
nenápadně podsouval lístečky
s konverzačními náměty.
Když byla ponořená do psaní, vadila jí nečekaná vyrušení. Přiměla
Franka připevnit si na botu malý
zvoneček, aby slyšela, že se blíží.
Celý život chovala kočky. Předplácela magazín Cat Fancy.
Při psaní Zdroje i Atlasovy vzpoury si pomáhala amfetaminem
Benzedrin. Psávala díky němu až
čtyřiadvacet hodin v kuse.
Aby snáz přepínala pozornost,
spojovala si jednotlivé postavy
s konkrétní hudbou. Když usedla
k psaní, pustila si desku, kterou
poslouchala posledně, a okamžitě se vrátila do stejného rozpoložení.
Frank byl po většinu života mužem v domácnosti. Pro Ayn byl
spíše emocionální podporou než
partnerem do debaty. Ve volných
chvílích se věnoval aranžování
květin, zahradničení a malování.
Ačkoli Ayn udržovala několik let
milostný poměr s o pětadvacet let mladším Nathanielem
Brandenem, s Frankem se nikdy
nerozvedla. Jejich manželství
trvalo padesát let.
Randové navzdory skvělým prodejům vadilo, že veřejnost Zdroj vnímá
převážně jako romantický příběh. Už
při svém prvním střetu s americkými
levicovými intelektuály se Randová
rozhodla stát významnou osobností
politické filozofie. Angažovala se
v prezidentské kampani republikána
Wendella Wilkieho a spolupracovala
s nově vzniklou Foundation for Economic Education Leonarda Reada.
Přesto se nemohla zbavit nálepky
spisovatelky populární beletrie. K té
přispělo i to, že během druhého
pobytu v Hollywoodu psala scénáře
k úspěšným romantickým filmům,
jako byly například Milostné dopisy
(Love Letters).
Zaměřila se tedy na nebeletristické
texty s filozofickými a etickými
tématy, ve kterých přesvědčovala,
že základem dobra je racionalita.
Nakonec se ale přece jen rozhodla
své myšlenky podat tak, jak jí to
šlo nejlíp: formou proslovů a činů
fiktivních postav. V roce 1946 začala
pracovat na svém nejslavnějším díle.
ATLASOVA VZPOURA
Ústřední motiv Atlasovy vzpoury
(Atlas Shrugged) má původ ve vzpomínce na otce, který za revoluce
odmítl pracovat ve znárodněné
lékárně. Stejně jako on jsou i hrdinové románu produktivními členy