NEPŘÁTELÉ STÁTU @KryptoJoseph

novela vyvolávající antikolektivistické nálady zkrátka nepřijatelná.

sto tisíc na sebe nenechalo dlouho čekat. Studio Warner Bros. nabídlo Randové zfilmování. Vyjednala si odměnu ve výši padesáti tisíc dolarů (dnes by to odpovídalo půl milionu až milionu) a právo napsat scénář. A protože se mělo točit v Hollywoodu, následovalo stěhování zpátky na západní pobřeží.

ZDROJ Randová se nenechala odradit a pustila se do psaní dalšího díla. Rozhodla se, že tentokrát už nebude odkazovat na skutečné historické události. Svoji filozofii založenou na individualismu, egoismu a striktní racionalitě se rozhodla představit v sáze nadaného architekta. Na Zdroji (Fountainhead) Randová pracovala sedm let. Román vyšel v roce 1943 a jeho nejslavnější částí je dlouhá řeč hlavního hrdiny, architekta Howarda Roarka, stojícího před soudem pro úmyslnou sabotáž projektu veřejného bydlení. Randová v ní napadá altruismus coby antitezi individualismu a racionality: „Neuznávám ničí právo třebas jen na jedinou minutu mého života. Ani na sebemenší část mé energie. Ani plody mé práce. A je mi jedno, kolik je těch, co takové nároky vznáší, co jsou zač a jak moc jsou potřební.“ Při psaní Zdroje se Randová čile radila s Isabel Patersonovou, o dvacet let starší spisovatelkou s libertariánským zaměřením. Ta Randové zásadně pomohla s budováním premis, na kterých vystavěla svůj filozofický systém – objektivismus. Randová zase Patersonovou šokovala tím, jak vysoké prodeje Zdroje očekávala. Mluvila o minimálně stu tisíc výtisků, zatímco samotná Patersonová, celoživotní profesionální spisovatelka, prodávala knihy jen po tisících. Ze Zdroje se skutečně stal okamžitý bestseller. Jen za první rok se prodalo padesát tisíc kusů a kýžených 72

KONEC ROMANTIČKY

AYN A FRANK Randová byla nenapravitelná introvertka. Pokud se zrovna nejednalo o některé z jejích oblíbených filozofických témat, nebyla schopná udržovat lehkou konverzaci. Její manžel Frank O’Connor jí ve společnosti nenápadně podsouval lístečky s konverzačními náměty. Když byla ponořená do psaní, vadila jí nečekaná vyrušení. Přiměla Franka připevnit si na botu malý zvoneček, aby slyšela, že se blíží. Celý život chovala kočky. Předplácela magazín Cat Fancy. Při psaní Zdroje i Atlasovy vzpoury si pomáhala amfetaminem Benzedrin. Psávala díky němu až čtyřiadvacet hodin v kuse. Aby snáz přepínala pozornost, spojovala si jednotlivé postavy s konkrétní hudbou. Když usedla k psaní, pustila si desku, kterou poslouchala posledně, a okamžitě se vrátila do stejného rozpoložení. Frank byl po většinu života mužem v domácnosti. Pro Ayn byl spíše emocionální podporou než partnerem do debaty. Ve volných chvílích se věnoval aranžování květin, zahradničení a malování. Ačkoli Ayn udržovala několik let milostný poměr s o pětadvacet let mladším Nathanielem Brandenem, s Frankem se nikdy nerozvedla. Jejich manželství trvalo padesát let.

Randové navzdory skvělým prodejům vadilo, že veřejnost Zdroj vnímá převážně jako romantický příběh. Už při svém prvním střetu s americkými levicovými intelektuály se Randová rozhodla stát významnou osobností politické filozofie. Angažovala se v prezidentské kampani republikána Wendella Wilkieho a spolupracovala s nově vzniklou Foundation for Economic Education Leonarda Reada. Přesto se nemohla zbavit nálepky spisovatelky populární beletrie. K té přispělo i to, že během druhého pobytu v Hollywoodu psala scénáře k úspěšným romantickým filmům, jako byly například Milostné dopisy (Love Letters). Zaměřila se tedy na nebeletristické texty s filozofickými a etickými tématy, ve kterých přesvědčovala, že základem dobra je racionalita. Nakonec se ale přece jen rozhodla své myšlenky podat tak, jak jí to šlo nejlíp: formou proslovů a činů fiktivních postav. V roce 1946 začala pracovat na svém nejslavnějším díle.

ATLASOVA VZPOURA Ústřední motiv Atlasovy vzpoury (Atlas Shrugged) má původ ve vzpomínce na otce, který za revoluce odmítl pracovat ve znárodněné lékárně. Stejně jako on jsou i hrdinové románu produktivními členy