KOMENTÁŘ @JanMulleru
JAK ZCHUDL NEJVĚTŠÍ
MUŽ 20. STOLETÍ
Světové trhy stále rostou. Tak jako před
devadesáti lety. Akciím tehdy věřil i Winston
Churchill. A jak to dopadlo?
JAN MÜLLER
Hrdina mého dospívání byl mužem
protikladů. Politicky jasnozřivý
muž, který dřív než ostatní pochopil
Hitlerovy skutečné záměry, nebyl
imunní vůči kombinaci nenasytnosti a naivity zachvacující Západ
během jazzového věku ve dvacátých letech minulého století.
Krátce před krachem na newyorské
burze 24. října 1929, kdy akciový
trh zaznamenal historicky největší
pokles, cestoval Winston Churchill
po Americe a propagoval svoje
knihy. Nadšen prudce rostoucími
akciemi a radami přátel z řad milionářů, začal nakupovat. Manželce se
telegramem chlubil, že během pár
týdnů chytrými investicemi pohádkově zbohatl. Po krachu přišel
o 75 tisíc dolarů, v dnešních relacích přes milion dolarů. Byly to
všechny jeho úspory, včetně zálohy
za knihu o vévodovi z Marlborough,
kterou ještě ani nezačal psát. Doma
v Londýně na vlakovém nádraží se
to paní Churchillové špatně vysvětlovalo.
CO EKONOM, TO NÁZOR
Příběh popsaný v knize No More
Champagne: Churchill and his Money
je zajímavý proto, že současná
deset let trvající konjunktura žene
akciový trh do zatím netušených
výšek. Mnoho politiků, ekonomů
a komentátorů je stejně optimistických, jako byl kdysi Churchill. Ne
že by proti nim nestáli stejně vážení
oponenti, kteří vidí zásadní rizika.
Potíž je v tom, že co vlivný člověk,
to jiný vlivný názor.
Média nabízejí nekonečné množství
odpovědí na otázku, jak se bude vyvíjet ekonomika. Bude burza klesat,
či stoupat? Mezi největšími experty
neustále hoří spory i v naprosto
zásadních otázkách, například jak
úrokové míry ovlivňují stabilitu
ekonomiky. Existují názorové proudy, které mají v danou chvíli větší či
menší vliv a podle toho se prosazují
v rozhodnutích vlád, centrálních
bank a korporací.
A pak jsou tu ještě lekce z hospodářské historie. Jedna docela
nedávná: Kolik ministrů, guvernérů
bank, komentátorů a profesorů
ekonomie předpovědělo finanční
krizi, která udeřila v roce 2008?
Četba archivů vypovídá jen o několika osamělých varováních v moři
bohorovnosti.
BUDOUCNOST NEZNÁME
Člověk je ohledně budoucnosti
ekonomiky v zásadě odkázaný
sám na sebe. Vyhodnotí informace,
udělá si sám obrázek. Použije selský
rozum, instinkt. Má-li náhodou ekonomické vzdělání, jistě se mu hodí.
Ale nikdo neví, jak bude zítra. Ani
největší muž století.
Churchill se nicméně po krachu burzy rychle otřepal. Napsal pár knih,
začal šít do Hitlera a za chvilku měl
se zachraňováním Evropy tolik práce,
že si na den, kdy zchudl, už jistě nevzpomněl. Schopnost překonávat krize z něj ostatně dělala to, čím byl.
JAN MÜLLER
Ředitel Flowee.cz
77