KOMENTÁŘ @JanMulleru

JAK ZCHUDL NEJVĚTŠÍ MUŽ 20. STOLETÍ Světové trhy stále rostou. Tak jako před devadesáti lety. Akciím tehdy věřil i Winston Churchill. A jak to dopadlo? JAN MÜLLER Hrdina mého dospívání byl mužem protikladů. Politicky jasnozřivý muž, který dřív než ostatní pochopil Hitlerovy skutečné záměry, nebyl imunní vůči kombinaci nenasytnosti a naivity zachvacující Západ během jazzového věku ve dvacátých letech minulého století. Krátce před krachem na newyorské burze 24. října 1929, kdy akciový trh zaznamenal historicky největší pokles, cestoval Winston Churchill po Americe a propagoval svoje knihy. Nadšen prudce rostoucími akciemi a radami přátel z řad milionářů, začal nakupovat. Manželce se telegramem chlubil, že během pár týdnů chytrými investicemi pohádkově zbohatl. Po krachu přišel o 75 tisíc dolarů, v dnešních relacích přes milion dolarů. Byly to všechny jeho úspory, včetně zálohy za knihu o vévodovi z Marlborough, kterou ještě ani nezačal psát. Doma v Londýně na vlakovém nádraží se to paní Churchillové špatně vysvětlovalo.

CO EKONOM, TO NÁZOR Příběh popsaný v knize No More Champagne: Churchill and his Money

je zajímavý proto, že současná deset let trvající konjunktura žene akciový trh do zatím netušených výšek. Mnoho politiků, ekonomů a komentátorů je stejně optimistických, jako byl kdysi Churchill. Ne že by proti nim nestáli stejně vážení oponenti, kteří vidí zásadní rizika. Potíž je v tom, že co vlivný člověk, to jiný vlivný názor. Média nabízejí nekonečné množství odpovědí na otázku, jak se bude vyvíjet ekonomika. Bude burza klesat, či stoupat? Mezi největšími experty neustále hoří spory i v naprosto zásadních otázkách, například jak úrokové míry ovlivňují stabilitu ekonomiky. Existují názorové proudy, které mají v danou chvíli větší či menší vliv a podle toho se prosazují v rozhodnutích vlád, centrálních bank a korporací. A pak jsou tu ještě lekce z hospodářské historie. Jedna docela nedávná: Kolik ministrů, guvernérů bank, komentátorů a profesorů ekonomie předpovědělo finanční krizi, která udeřila v roce 2008? Četba archivů vypovídá jen o několika osamělých varováních v moři bohorovnosti.

BUDOUCNOST NEZNÁME Člověk je ohledně budoucnosti ekonomiky v zásadě odkázaný sám na sebe. Vyhodnotí informace, udělá si sám obrázek. Použije selský rozum, instinkt. Má-li náhodou ekonomické vzdělání, jistě se mu hodí. Ale nikdo neví, jak bude zítra. Ani největší muž století. Churchill se nicméně po krachu burzy rychle otřepal. Napsal pár knih, začal šít do Hitlera a za chvilku měl se zachraňováním Evropy tolik práce, že si na den, kdy zchudl, už jistě nevzpomněl. Schopnost překonávat krize z něj ostatně dělala to, čím byl.

JAN MÜLLER Ředitel Flowee.cz 77