KOMENTÁŘ @JanMulleru

JAK ZCHUDL NEJVĚTŠÍ

MUŽ 20. STOLETÍ

Světové trhy stále rostou. Tak jako před

devadesáti lety. Akciím tehdy věřil i Winston

Churchill. A jak to dopadlo?

JAN MÜLLER

Hrdina mého dospívání byl mužem

protikladů. Politicky jasnozřivý

muž, který dřív než ostatní pochopil

Hitlerovy skutečné záměry, nebyl

imunní vůči kombinaci nenasytnosti a naivity zachvacující Západ

během jazzového věku ve dvacátých letech minulého století.

Krátce před krachem na newyorské

burze 24. října 1929, kdy akciový

trh zaznamenal historicky největší

pokles, cestoval Winston Churchill

po Americe a propagoval svoje

knihy. Nadšen prudce rostoucími

akciemi a radami přátel z řad milionářů, začal nakupovat. Manželce se

telegramem chlubil, že během pár

týdnů chytrými investicemi pohádkově zbohatl. Po krachu přišel

o 75 tisíc dolarů, v dnešních relacích přes milion dolarů. Byly to

všechny jeho úspory, včetně zálohy

za knihu o vévodovi z Marlborough,

kterou ještě ani nezačal psát. Doma

v Londýně na vlakovém nádraží se

to paní Churchillové špatně vysvětlovalo.

CO EKONOM, TO NÁZOR

Příběh popsaný v knize No More

Champagne: Churchill and his Money

je zajímavý proto, že současná

deset let trvající konjunktura žene

akciový trh do zatím netušených

výšek. Mnoho politiků, ekonomů

a komentátorů je stejně optimistických, jako byl kdysi Churchill. Ne

že by proti nim nestáli stejně vážení

oponenti, kteří vidí zásadní rizika.

Potíž je v tom, že co vlivný člověk,

to jiný vlivný názor.

Média nabízejí nekonečné množství

odpovědí na otázku, jak se bude vyvíjet ekonomika. Bude burza klesat,

či stoupat? Mezi největšími experty

neustále hoří spory i v naprosto

zásadních otázkách, například jak

úrokové míry ovlivňují stabilitu

ekonomiky. Existují názorové proudy, které mají v danou chvíli větší či

menší vliv a podle toho se prosazují

v rozhodnutích vlád, centrálních

bank a korporací.

A pak jsou tu ještě lekce z hospodářské historie. Jedna docela

nedávná: Kolik ministrů, guvernérů

bank, komentátorů a profesorů

ekonomie předpovědělo finanční

krizi, která udeřila v roce 2008?

Četba archivů vypovídá jen o několika osamělých varováních v moři

bohorovnosti.

BUDOUCNOST NEZNÁME

Člověk je ohledně budoucnosti

ekonomiky v zásadě odkázaný

sám na sebe. Vyhodnotí informace,

udělá si sám obrázek. Použije selský

rozum, instinkt. Má-li náhodou ekonomické vzdělání, jistě se mu hodí.

Ale nikdo neví, jak bude zítra. Ani

největší muž století.

Churchill se nicméně po krachu burzy rychle otřepal. Napsal pár knih,

začal šít do Hitlera a za chvilku měl

se zachraňováním Evropy tolik práce,

že si na den, kdy zchudl, už jistě nevzpomněl. Schopnost překonávat krize z něj ostatně dělala to, čím byl.

JAN MÜLLER

Ředitel Flowee.cz

77