KOSOVSKÁ VÁLKA

Moderní dějiny pamatují několik srbsko-albánských konfliktů: v rusko-turecké

válce v devatenáctém století, první

balkánské válce a první i druhé světové

válce. Po dekádách relativního klidu se

v roce 1987 v New York Times objevuje

zmínka o obnoveném etnickém napětí

v Kosovu.

Snaha kosovských Albánců získat během

rozpadu Jugoslávie plnou nezávislost

na Bělehradu podobně jako další části

federace nevyšla. V devadesátých

letech se sen o samostatnosti pokoušela

násilně naplnit Kosovská osvobozenecká

armáda (UÇK). V letech 1997 a 1998

vyrostla z teroristické bojůvky do vojenské síly, která ovládla polovinu země.

Centrální bělehradská vláda reagovala

protiofenzivou. Po neúspěchu mírových

rozhovorů přikročily země NATO na jaře

1999 ke kontroverznímu bombardování

Jugoslávie bez mandátu OSN. Ani

po vstupu mezinárodních jednotek KFOR

do Kosova násilí zcela neustalo.

Jen od února 1998 do června 1999

zahynulo v regionu přes třináct tisíc lidí,

z toho velká většina civilistů. Během války z domovů uprchlo devadesát procent

kosovských Albánců (většina se pak zase

vrátila), převážně po ní pak čtvrt milionů

příslušníků etnických menšin v Kosovu,

v drtivé většině Srbů.

Začmárané srbské

názvy měst.

V srbské části Mitrovice

je jasno: Kosovo je

srbské, Krym ruský.