KOSOVSKÁ VÁLKA
Moderní dějiny pamatují několik srbsko-albánských konfliktů: v rusko-turecké
válce v devatenáctém století, první
balkánské válce a první i druhé světové
válce. Po dekádách relativního klidu se
v roce 1987 v New York Times objevuje
zmínka o obnoveném etnickém napětí
v Kosovu.
Snaha kosovských Albánců získat během
rozpadu Jugoslávie plnou nezávislost
na Bělehradu podobně jako další části
federace nevyšla. V devadesátých
letech se sen o samostatnosti pokoušela
násilně naplnit Kosovská osvobozenecká
armáda (UÇK). V letech 1997 a 1998
vyrostla z teroristické bojůvky do vojenské síly, která ovládla polovinu země.
Centrální bělehradská vláda reagovala
protiofenzivou. Po neúspěchu mírových
rozhovorů přikročily země NATO na jaře
1999 ke kontroverznímu bombardování
Jugoslávie bez mandátu OSN. Ani
po vstupu mezinárodních jednotek KFOR
do Kosova násilí zcela neustalo.
Jen od února 1998 do června 1999
zahynulo v regionu přes třináct tisíc lidí,
z toho velká většina civilistů. Během války z domovů uprchlo devadesát procent
kosovských Albánců (většina se pak zase
vrátila), převážně po ní pak čtvrt milionů
příslušníků etnických menšin v Kosovu,
v drtivé většině Srbů.
Začmárané srbské
názvy měst.
V srbské části Mitrovice
je jasno: Kosovo je
srbské, Krym ruský.