KOSOVSKÁ VÁLKA Moderní dějiny pamatují několik srbsko-albánských konfliktů: v rusko-turecké válce v devatenáctém století, první balkánské válce a první i druhé světové válce. Po dekádách relativního klidu se v roce 1987 v New York Times objevuje zmínka o obnoveném etnickém napětí v Kosovu. Snaha kosovských Albánců získat během rozpadu Jugoslávie plnou nezávislost na Bělehradu podobně jako další části federace nevyšla. V devadesátých letech se sen o samostatnosti pokoušela násilně naplnit Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK). V letech 1997 a 1998 vyrostla z teroristické bojůvky do vojenské síly, která ovládla polovinu země. Centrální bělehradská vláda reagovala protiofenzivou. Po neúspěchu mírových rozhovorů přikročily země NATO na jaře 1999 ke kontroverznímu bombardování Jugoslávie bez mandátu OSN. Ani po vstupu mezinárodních jednotek KFOR do Kosova násilí zcela neustalo. Jen od února 1998 do června 1999 zahynulo v regionu přes třináct tisíc lidí, z toho velká většina civilistů. Během války z domovů uprchlo devadesát procent kosovských Albánců (většina se pak zase vrátila), převážně po ní pak čtvrt milionů příslušníků etnických menšin v Kosovu, v drtivé většině Srbů.

Začmárané srbské názvy měst.

V srbské části Mitrovice je jasno: Kosovo je srbské, Krym ruský.