CITY @AGebrian

KLÍCKA V RÁJI

Na bytě může být nejkrásnějších posledních

sto metrů před jeho dveřmi.

ADAM GEBRIAN

Contrescarpe miloval: směs místních, turistů, dětí i seniorů, lidi, co

chodí pěšky, jedou na kole, motorce,

skútru, skejtu nebo autem, popřípadě zásobují místní obchody dodávkami. Nebylo to vůbec snadné a dá

se říct, že dodnes podobné místo

v Praze neznám, přestože od našeho pařížského pobytu uplynulo už

třináct let.

Alespoň měsíc už jsem bydlel

na třiadvaceti různých místech. Tím

nejkrásnějším bylo Place de la Contrescarpe v 5. pařížském obvodu. Relativně malé náměstí se zapuštěnou

kašnou a čtyřmi stromy uprostřed.

Technicky by se dalo označit za kruhový objezd. Projíždí jím hodně aut,

přímo na náměstí ale nezaparkujete.

Maximálně na pár vteřin zastavíte –

a už na vás někdo troubí.

PROSTOR JE RELATIVNÍ

Bydleli jsme tam v bytě, který měl

přesně osmnáct metrů čtverečních.

Ne, nebyl to pokoj, byl to byt. Měl

obývací pokoj a ložnici s knihovnou

v jednom, kuchyň a koupelnu se

záchodem.

Největší party u nás se zúčastnilo téměř čtyřicet lidí. Od té doby vím, že

dva lidi na metr čtvereční jsou ještě

docela ok a jeden tak akorát.

Přestěhovali jsme se tam z bytu,

který měl rovněž osmnáct metrů

čtverečních, ale na dvou patrech.

Takže když se najednou stejná plocha nacházela na jedné úrovni, zažívali jsme neobvyklý pocit komfortu:

mohli jsme rozpažit. Tak jsem přišel

na to, jak moc je pocit z prostoru

relativní.

Byl to malý, tmavý a vlhký byt,

orientovaný na sever. Přesto jsem

ho měl nejradši ze všech. Chvíli mi

trvalo, než jsem přišel na důvod.

Bylo jím posledních sto metrů přede

dveřmi. Ta cesta přes náměstí a přilehlé ulice. Trvalá přítomnost lidí,

kteří seděli v hospodách a kavárnách, na širokých chodnících, jedli,

pili, bavili se a pozorovali cvrkot

kolem. Zjistil jsem, že mi ten mix

absolutně vyhovuje. Jediné, co mi

na náměstí trochu chybělo, byla

hromadná doprava.

HÝČKEJTE SI FRMOL

Když jsme se stěhovali do Prahy,

hledal jsem podobné místo, kde by

bylo všechno, co jsem na Place de la

Pokud ve vašem městě takové

náměstí existuje, hýčkejte si ho.

Kdykoliv přes něj půjdete, něco si

tam kupte, ať podpoříte provozovatele podniků.

Nakonec jsme v Praze aspoň našli

ulici, po které jezdí tramvaje, kola,

auta (ta tam můžou pod stromy

dokonce i zaparkovat) a motorky,

kudy chodí pěšky mix místních

i turistů a kde jsou chodníky tak

široké, že se do nich v sezóně rozšiřují místní kavárny a restaurace.

Jmenuje se Újezd a jsme tu posledních pět let šťastní. Jsem strašně

rád, že nežijeme na pěší zóně,

na které by náš malý syn nepotkal

auto, ale na docela rušném místě,

které nás připravilo i na přesun

do tak intenzivního města, jako je

Barcelona.

Autor je fanoušek architektury.

9