„Nemám peněženku,“ vyhrkne
Michal a začne prohledávat tašku.
Snažím se rozpomenout na včerejší
večer.
Do bývalého lázeňského městečka
Jermuk jsme přijeli se setměním. Nemluvnému taxikáři Tigranovi, co nás
vezl přes půl Arménie, jsme nabídli
nocleh, protože venku už byla tma,
domů by v ní jel čtyři hodiny a my
v hotelu za 400 korun dostali hned
pět lůžek ve třech pokojích. Když
jsme s Tigranem vyrazili koupit něco
k večeři, majitel obchůdku s potravinami nás pozval na oslavu narozenin
své ženy. Tam jsme se přejedli šašliku
a přepili arménské vodky. V noci
nám ještě skupinka rozradostněných
Arménů ukázala polorozpadlou
lázeňskou promenádu a nalila do nás
litr vody z léčivého pramene.
Teď Michal hořekuje, že Tigran ráno
nejspíš odjel i s jeho peněženkou.
Navrhuju vrátit se do hotelu a zeptat
se majitelů, jestli po nás na pokoji
něco nezůstalo. Michal arménské
poctivosti nevěří. „Bylo v ní čtyři sta
dolarů, tu už nenajdu,“ úpí.
K hotelu běžíme po hlavní třídě městečka vyhledávaného za sovětských
časů ruskou klientelou. Nespletla
jsem se. Majitel kdysi výstavního
hotelu typicky megalomanského sovětského slohu na nás zdálky mává.
„Zapomněli jste tu peněženku, našla
ji ráno uklízečka. Museli jste o ni mít
strach.“ V peněžence je všechno. Doklady, platební karty i dolary. Hoteliér
nechápe, proč ho oba objímáme.
MESROPOVA POMSTA
V kamenité, a tím pádem velmi
neúrodné zemi s průměrnou nadmořskou výškou 1300 metrů neměli
Arméni nikdy lehký život. Sevření
mezi nepříliš přátelskými sousedy dodnes žijí z dávno zašlé slávy. Na svoji
národní horu Ararat se dívají přes
ostnatý drát do Turecka a od pádu
Sovětského svazu přihlížejí tomu,
jak jejich země chátrá. Kdo může,
stěhuje se pryč.
„Jako první národ na světě jsme
přijali křesťanství,“ hlásí nám hrdě
Artur, další taxikář, s nímž projíždíme zemi, ve které takřka chybí
pole a lesy. Poslušně kýváme hlavou
a chválíme sedmnáct století starý
krok, který je pro Armény nesmírně
důležitý i dnes. Událost z roku 301
totiž dokazuje, jak starobylým národem jsou.
S evropskými křesťany měli ti arménští jen omezený kontakt a dodnes
vyznávají ortodoxní verzi víry. Svědčí
o tom i kláštery rozeseté po celé
zemi. Mnoho z nich se dochovalo
z pátého až sedmého století. U kamenných staveb prorostlých vegetací
často postává stará Arménka a vybírá
dobrovolné vstupné.
O tom, že se Arméni vyvíjeli do velké
míry nezávisle na ostatních národech, nás nepřesvědčuje jen svérázná
architektura svatostánků. Arménskou abecedu vymyslel počátkem
pátého století mnich Mesrop Maštoc.
Používá se dodnes. Arménská slova
jsou pro nás nenaučitelná, i když
jazyk jako celek zní libozvučně.
Za dva týdny se naučíme jen poděkovat: „šnora kalesum“. Píše se to
Շնորհակալություն.
VESELÁ JÍZDA
Zemí cestujeme netypicky – taxíky. Ten první chytáme hned v noci
na letišti v Tbilisi, v hlavním městě
sousední Gruzie. Je totiž výrazně
levnější letět do Gruzie a z ní se ne101