EDITORIAL @ondrejtuma

MYSLI

ONDŘEJ TŮMA

šéfredaktor

Když jsem viděl ten nešťastný

výraz, se kterým šla na začátku září

do školy moje dvanáctiletá neteř,

okamžitě se mi vybavilo, jak jsem

se před dvěma dekádami na jejím

místě cítil já. Úplně stejně!

diplomky i nekvalitní učňovské

obory. Jak moc se ale školy věnovaly mediální a finanční gramotnosti,

diskuzím, praktickým dovednostem

a snaze rozvíjet v žácích kritické

myšlení?

Nevadilo mi, že jsou prázdniny

v tahu, na kamarády ze třídy jsem

se vždycky těšil. Ale ten svíravý

pocit v žaludku, že mě zase čeká

stresující období zkoušení před tabulí, písemek a nekonečného a bezmyšlenkovitého biflování v mnoha

pro mě nesmyslných předmětech,

zatímco na ty zajímavé už tolik času

nezbývalo, byl totálně ubíjející.

Hlavní tematický blok aktuálního

Finmagu jsme se proto rozhodli

vyhradit právě školství a vzdělávání. Máme pro vás analýzy, komentáře, polemiky a přehledové články

o nešťastných státních maturitách,

devalvaci vysokoškolských titulů,

předávání úrovně vzdělání z rodičů

na děti, ale i o nadějných projektech, které se týkají výuky.

Klidně se vsadím, že to ve škole

podobně cítili i moji rodiče a prarodiče. Za poslední čtyři generace

se toho totiž na našem školství

a hlavně na způsobu výuky zas tak

moc nezměnilo. Ve srovnání s tím,

jakým způsobem se proměnil svět

kolem nás, principy komunikace

i naše technologické možnosti, je to

až zarážející.

O tom, jak přemýšlet o světě,

o nás samotných i o práci, které

se věnujeme, jsou v podstatě i oba

rozhovory – s koučem a konzultantem Petrem Ludwigem a řezníkem

Františkem Kšánou. Jejich příběhy

můžou být dobrou inspirací.

Nadáváme na přebírání fake news,

sdílení absurdních příspěvků na sociálních sítích, velký počet exekucí, populistické politiky, opsané

A až budete své dítě příště hnát

od jeho koníčku ke šprtání jednobuněčných organizmů, makedonského zemědělství nebo umění

pravěku, zkuste se nad tím ještě

jednou zamyslet.