ŠKOLA @dan_prokop
mluví rodiče. Děti z chudých poměrů se proto ke kvalitní kvalifikaci
často nedostanou. V Česku přitom
vzdělání stále hraje velkou roli –
ve srovnání se zbytkem Evropské
unie například velmi nadprůměrně
redukuje riziko ohrožení chudobou. Výsledkem výrazného třídění
dětí v českém školství tak je to, že
ti z méně vzdělaných poměrů často
uvíznou v chudobě svých rodičů.
Průměrný výsledek v testech PISA a průměrný index ekonomického,
sociálního a kulturního statusu (ESCS)
530
520
Praha
510
Průměrný výsledek v bodech
500
Liberecký
490
Olomoucký
480
470
Zlínský
Královéhradecký
Vysočina
Moravskoslezský
Pardubický
Plzeňský
Jihomoravský
Jihočeský
Středočeský
460
440
DIGITÁLNÍ VYLOUČENÍ
Ústecký
450
Karlovarský
-0,6
Index ESCS
-0,5
-0,4
-0,3
Dva roky ve školce nejvíc pomáhají
dětem z nejchudších poměrů, ty je
ale často neabsolvují. Jejich rodiče
vzdělání přisuzují menší význam.
Další bariéru představují náklady
na obědy, vybavení a dopravu. Dvě
třetiny ředitelů školek navíc Medianu přiznaly, že jim v době omezených kapacit přijde správné přijímat
spíš děti pracujících rodičů.
-0,2
-0,1
0,0
0,1
0,2
děti z nejvzdělanější a nejbohatší
pětiny rodin si v testech PISA
ve srovnání s podobnými dětmi
v OECD vedly nadprůměrně. Děti
z dolní pětiny rodin naopak špatně.
V řadě dalších zemí od Estonska
po Hongkong přitom výsledky
na původu záleží jen velmi málo.
Další velké třídění nastane při
odchodech na víceletá gymnázia.
Přestup nezávisí jen na talentu.
Přes 40 procent studentů víceletých
gymnázií pochází z nejvzdělanější
a nejbohatší pětiny rodin. Stejně
talentovaným dětem z chudších
a méně vzdělaných rodin často chybí motivace od rodičů.
Zastánce elitního školství namítne,
že nerovnost může celkově školství i prospívat, protože děti jsou
ve třídách s podobně nadanými.
Data tomu ale nenasvědčují. Státy
s velkou závislostí výsledků na rodinném původu dosahují celkově
spíš horších vzdělávacích výsledků
– ačkoli souvislost je velmi malá.
Elitářství českého školství a vliv
původu na úspěšnost ve škole v posledních letech narůstá a průměrné
výsledky se spíš zhoršují.
Kvůli tomuto časnému třídění dětí,
při kterém se ty z „lepších“ rodin
dostávají na lepší školy, patří Česko
mezi sedm zemí OECD, ve kterých
výsledky srovnávacích testů v patnácti letech nejvíc závisí na socioekonomickém statusu rodiny. České
Brzy nastartované nerovnosti zpečetí fakt, že střední školství v Česku
na rozdíl od řady jiných zemí děti
nenávratně rozděluje. O studiu
na vysoké škole se tak mnohdy rozhoduje už ve 14 až 15 letech, kdy
za mladého člověka obvykle ještě
PŘECEŇOVANÁ GYMNÁZIA
34
Nerovnosti ve školství se v životech
dětí projevují i jinak a promítají se
do dalších druhů kapitálu. Nůžky
společenských nerovností se
v posledním desetiletí rychleji než
v příjmech rozevírají v tom, nakolik
lidé ovládají digitální technologie,
dokážou z nich informačně těžit
a uplatnit se díky nim pracovně.
Takzvaná digitální propast mimo
jiné rozděluje lidi kariérně nezávislé
na regionu od těch, kteří jsou spjati
s místem bydliště a doplácejí na propad lokálních ekonomik.
Digitální propast v Česku do velké
míry kopíruje vzdělání. Podle dat z
výzkumu Market & Media & Lifestyle
– Target Group Index (MML-TGI) je
u nás zhruba 11 procent ekonomicky
aktivních lidí ohroženo digitálním
vyloučením – tedy buď vůbec nepoužívají internet, nebo ho neumějí používat k produktivnímu vyhledávání
informací a v jeho užívání si nevěří.
Mezi lidmi se základním vzděláním
je digitálním vyloučením ohroženo
28 procent, mezi středoškoláky bez
maturity 18 procent a mezi vysokoškoláky ani ne procento.
Kritici raného oddělování nejtalentovanějších dětí do víceletých
gymnázií říkají, že se jeho vinou
vědec a zedník naposledy setkají