ŠKOLA @dan_prokop

mluví rodiče. Děti z chudých poměrů se proto ke kvalitní kvalifikaci

často nedostanou. V Česku přitom

vzdělání stále hraje velkou roli –

ve srovnání se zbytkem Evropské

unie například velmi nadprůměrně

redukuje riziko ohrožení chudobou. Výsledkem výrazného třídění

dětí v českém školství tak je to, že

ti z méně vzdělaných poměrů často

uvíznou v chudobě svých rodičů.

Průměrný výsledek v testech PISA a průměrný index ekonomického,

sociálního a kulturního statusu (ESCS)

530

520

Praha

510

Průměrný výsledek v bodech

500

Liberecký

490

Olomoucký

480

470

Zlínský

Královéhradecký

Vysočina

Moravskoslezský

Pardubický

Plzeňský

Jihomoravský

Jihočeský

Středočeský

460

440

DIGITÁLNÍ VYLOUČENÍ

Ústecký

450

Karlovarský

-0,6

Index ESCS

-0,5

-0,4

-0,3

Dva roky ve školce nejvíc pomáhají

dětem z nejchudších poměrů, ty je

ale často neabsolvují. Jejich rodiče

vzdělání přisuzují menší význam.

Další bariéru představují náklady

na obědy, vybavení a dopravu. Dvě

třetiny ředitelů školek navíc Medianu přiznaly, že jim v době omezených kapacit přijde správné přijímat

spíš děti pracujících rodičů.

-0,2

-0,1

0,0

0,1

0,2

děti z nejvzdělanější a nejbohatší

pětiny rodin si v testech PISA

ve srovnání s podobnými dětmi

v OECD vedly nadprůměrně. Děti

z dolní pětiny rodin naopak špatně.

V řadě dalších zemí od Estonska

po Hongkong přitom výsledky

na původu záleží jen velmi málo.

Další velké třídění nastane při

odchodech na víceletá gymnázia.

Přestup nezávisí jen na talentu.

Přes 40 procent studentů víceletých

gymnázií pochází z nejvzdělanější

a nejbohatší pětiny rodin. Stejně

talentovaným dětem z chudších

a méně vzdělaných rodin často chybí motivace od rodičů.

Zastánce elitního školství namítne,

že nerovnost může celkově školství i prospívat, protože děti jsou

ve třídách s podobně nadanými.

Data tomu ale nenasvědčují. Státy

s velkou závislostí výsledků na rodinném původu dosahují celkově

spíš horších vzdělávacích výsledků

– ačkoli souvislost je velmi malá.

Elitářství českého školství a vliv

původu na úspěšnost ve škole v posledních letech narůstá a průměrné

výsledky se spíš zhoršují.

Kvůli tomuto časnému třídění dětí,

při kterém se ty z „lepších“ rodin

dostávají na lepší školy, patří Česko

mezi sedm zemí OECD, ve kterých

výsledky srovnávacích testů v patnácti letech nejvíc závisí na socioekonomickém statusu rodiny. České

Brzy nastartované nerovnosti zpečetí fakt, že střední školství v Česku

na rozdíl od řady jiných zemí děti

nenávratně rozděluje. O studiu

na vysoké škole se tak mnohdy rozhoduje už ve 14 až 15 letech, kdy

za mladého člověka obvykle ještě

PŘECEŇOVANÁ GYMNÁZIA

34

Nerovnosti ve školství se v životech

dětí projevují i jinak a promítají se

do dalších druhů kapitálu. Nůžky

společenských nerovností se

v posledním desetiletí rychleji než

v příjmech rozevírají v tom, nakolik

lidé ovládají digitální technologie,

dokážou z nich informačně těžit

a uplatnit se díky nim pracovně.

Takzvaná digitální propast mimo

jiné rozděluje lidi kariérně nezávislé

na regionu od těch, kteří jsou spjati

s místem bydliště a doplácejí na propad lokálních ekonomik.

Digitální propast v Česku do velké

míry kopíruje vzdělání. Podle dat z

výzkumu Market & Media & Lifestyle

– Target Group Index (MML-TGI) je

u nás zhruba 11 procent ekonomicky

aktivních lidí ohroženo digitálním

vyloučením – tedy buď vůbec nepoužívají internet, nebo ho neumějí používat k produktivnímu vyhledávání

informací a v jeho užívání si nevěří.

Mezi lidmi se základním vzděláním

je digitálním vyloučením ohroženo

28 procent, mezi středoškoláky bez

maturity 18 procent a mezi vysokoškoláky ani ne procento.

Kritici raného oddělování nejtalentovanějších dětí do víceletých

gymnázií říkají, že se jeho vinou

vědec a zedník naposledy setkají