ROZHOVOR @kasparek

Jak jste se tomu kontejneru

vyhnuli?

Prolistovali jsme americké knihy

a v poděkováních si všimli, jak často

autoři zmiňují své agenty. Takhle

jsme se dostali k agentuře New Leaf.

Podařilo se nám nadchnout ředitelku, která si vzala Konec prokrastinace

sama na starost. Udělala dražbu

práv, z pěti největších nakladatelství

světa se do ní přihlásila čtyři a začala

se předhánět, kdo nám dá lepší

podmínky. Nakonec jsme podepsali s Macmillan a zároveň se nám

podařilo získat velmi nadstandardní

podmínky.

formulují snadněji. Chci dělat přednášky, konference, možná podcast,

podobně jako v Čechách točím rozhovory Deep Talks. Ale v Americe je

daleko větší konkurence. U všeho.

A to mi právě vrtá hlavou. S jakou

konkurenční výhodou tam letíš?

Nad tím jsem přemýšlel taky. Kniha

Konec prokrastinace se snaží být ma-

Hezký.

Sledoval jsem před Vánoci tu

dražbu a říkal si: tý vogo! Před pár

lety bych jim přitom dal práva asi

i zadarmo, nebo ještě něco zaplatil, aby kniha vyšla. To, že mám

takového vydavatele a podmínky,

je taky jeden z hlavních impulzů,

proč se teď stěhuju do New Yorku.

Platba za práva pokryje půlrok až

rok nákladů pro mě a malý tým.

Upřímně, není to moje vysněné

město. Kdyby mi někdo řekl, ať

jedu do Kjóta, balím hned. Ale

z New Yorku mám trochu úzkost.

Vždycky, když si na to vzpomenu,

rozbuší se mi srdce.

ZIMBARDŮV

VĚZEŇSKÝ

EXPERIMENT

V roce 1971 rozdělil sociální

psycholog Philip Zimbardo 24

studentů Stanfordovy univerzity na vězně a strážné. Strážní

postupně začali vězně šikanovat

a experiment musel být předčasně ukončen. Událost v následujících dekádách sloužila jako

oblíbený doklad toho, že mohou

obyčejní, vyrovnaní lidé snadno

sklouznout ke stádnímu, amorálnímu chování. Kritici Zimbardovi

vytýkají malý, nereprezentativní

vzorek účastníků, snahu přimět

věznitele k tvrdému postupu,

subjektivní hodnocení jejich

jednání a další prohřešky proti

akademickému étosu. Letos začali popsaný průběh pokusu zpochybňovat i samotní účastníci.

Co tam budeš dělat? Čtení po kavárnách asi ne.

To, co mě baví v Česku: vzdělávací

přednášky. Psaní je pro mě docela

porod. Když můžu mluvit, je to pro

mě přirozenější a myšlenky se mi

40

Když jsme u těch zdrojů – zrovna

teď vědce trápí replikační krize.

Nedaří se jim opakovat výsledky

experimentů. Platí to i v psychologii.

Je to pro nás velké téma. Některé

ze studií, ze kterých vycházíme,

jsou přesně ty na ráně.

Kolik?

Přesnou částku nemůžu říct, ale je

to v řádu statisíců dolarů.

Miluju minimalismus. Podívej se

na ostatní knihy: na jedné straně

Myšlení, rychlé a pomalé od Daniela

Kahnemana, které kvůli rozsahu

skoro nikdo nedočte, na druhé

Zen a hotovo, kde zase nejsou skoro

žádné zdroje. Snažím se být někde

mezi.

ximálně evidence-based, založená

na důkazech, aktuálních vědeckých

studiích – ale zároveň je díky

obrázkům a praktickým nástrojům

čtenářsky přístupná a použitelná.

Jak se ti letos četly zprávy o tom,

že účastníci slavného vězeňského

pokusu Philipa Zimbarda zpochybňují jeho průběh a závěry?

Musel jsem to v anglické verzi částečně přepsat. Ale efekt vlivu autority na rozhodování není prokázaný

jen Zimbardem. Popsal ho i Stanley

Milgram, který například ukázal, že

když vidíš, jak ostatní pod vlivem

autority pouští do člověka elektrický proud, zvyšuje se riziko, že ho

pustíš taky.

To už se replikovat dá.

A taky že se to úspěšně replikovalo.

Zásadnější ale bylo napadení studií

Roye Baumeistera, který zpracoval

myšlenku vyčerpatelnosti vůle. To pro

nás byla daleko větší rána, byl to jeden z důležitých pilířů knihy. Museli

jsme to řešit.

Jak?

Zrovna u vůle další studie ukázaly,

že její vyčerpatelnost nespočívá jen

v mentální únavě, ale v měřitelném