ROZHOVOR @kasparek

Když kouřím, dělám něco zcela

zbytečného, nesmyslného, nepraktického, pro mě škodlivého,

a tím vykračuji z oblasti pouhého

přežívání a obstarávání života. –

Nepřipravují se tvoji následovníci

o tuhle radost z destrukce a neproduktivity?

Já ale rozhodně nejsem puritán.

Kdybys mě viděl o víkendu na moravské svatbě, tam jsem dělal

spoustu destruktivních věcí. Ale

vždycky jsem si přál být systematický

pankáč. Stát mezi chaosem a řádem.

Mít svoje pravidla, ale umět je občas

vědomě porušovat, dělat věci trochu

za hranou. Člověk snadno sklouzne

do dvou extrémů. Ti, kteří jedou systém, a pak je s nima nuda, nekouří,

nikdy nevylezou na střechu…

„Já se umím bavit i bez alkoholu.“

… a pak je druhý extrém, nevím

kolik procent středoškoláků, kteří

v Orlové berou piko. Podle jedné

studie čtvrtina? Pokud ale na sobě

člověk pracuje a dělá smysluplnou

práci, pak se může někde opít, lézt

nahý po té střeše, občas si snad i zapálit – a mít sám sebe natolik v lati,

že tomu nepropadne.

Vraťme se ještě k té prokrastinaci.

Vypozorovals za těch deset let

trendy? Máme teď víc metod, jak

se jí bránit, nebo naopak víc lákadel k prokrastinování?

Těžce prohráváme. Týká se to hlavně

sociálních médií a konkrétně závislosti na Instagramu. Máme data

na to, že je ze všech sítí nejhorší,

zvyšuje riziko úzkostí a depresí. Lidi

se na něm daleko víc porovnávají,

odvozují svoji hodnotu od počtu sledujících či srdíček u fotek. Sám téhle

závislosti trochu podléhám a úplně

46

nevím, jak se s ní srovnat. Na dovolené jsem si odinstaloval z telefonu

Facebook, ale Instagram ne.

A o to víc jsi na něm byl vidět.

Byla to o to lepší, nebo o to horší

dovolená? Sám nevím. Sociální

média nás válcují. A odinstalovat si

appku není řešení. Protože pokud

chceš předávat myšlenky, má to

podobný důsledek jako zavřít se

do jeskyně. Musíme vymyslet, jak

s tím bojovat.

Napadá tě něco?

Na počítači mám aplikaci, která mi

blokuje vybrané weby třeba na tři

hodiny. Líbila by se mi nějaká, která

by mě pustila na sociální sítě až

po osmé večer.

koškoláků tyto léky na poruchy

pozornosti bere. Často ilegálně.

Takže jsem si i já chtěl vyzkoušet

ten efekt. Člověk pak vyřídí padesát

mailů, ani nemrkne, nic mu nenaruší soustředění. Ale pro mě už je

to za hranicí toho, co chci dělat. Je

to jak používat cheaty v počítačové

hře. Když ale podvádíš, tak tě ta hra

tolik nebaví. Myslím, že je dobré

najít přirozenější cestu, což je pro

mě japonský zelený čaj gyokuro,

ve kterém je třikrát více L-thianinu.

Ačkoliv ten se prodává jako nootropikum, takže se vlastně podobá

tomu Modafinilu… Každopádně

se hrozně bojím, že kdybychom to

začali přehánět, nedohlédneme důsledky – a vyosíme něco, co už pak

třeba nikdy nespravíme.

To už bych tam ale měl deset

zpráv od lidí, kteří po mně chtěli

něco pracovního, a do devíti odpovídal. Co tě napadá dál?

Jedna metoda bude pořád stejná:

vymezit si osobní hodnoty tak, aby

tě chránil tvůj morální kodex.

Ještě mě napadla jedna věc –

nemohly by nám v tom množství

zdrojů rušení pomoct chytré drogy? Když čtu o zkušenostech lidí,

co berou Modafinil nebo Adderall,

kam se hrabe zelený čaj!

Přiznám se, Modafinil jsem jednou

testoval i já. Nevím, jestli je to

ideální do rozhovoru…

Kdybych u někoho hledal pomoc

s prokrastinací, chtěl bych vědět,

že zkoušel všechno.

Dobře. Chytré drogy jsou velké

téma, v Americe až třetina vyso-

PETR LUDWIG

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích. Při studiích právnické fakulty

Masarykovy univerzity a informačních technologií na VUT založil společnost LifeWeb vyvíjející software.

V Jihomoravském inovačním centru

zjistil, kolik ostatních podnikatelů má

problém s nestíháním – a začal budovat školicí firmu GrowJOB. V roce

2013 vstoupil do veřejného povědomí knihou Konec prokrastinace.

Pořádá konference Kritické myšlení, v Meta-přednáškách shrnuje vědecké poznatky pro různé oblasti všedního života, zve si hosty

do podcastu Deep Talks.