REPORTÁŽ @kutka18
dluhy pět tisíc dolarů. A můj syn je
mrtvý. Nemám šanci to splatit,“ naříká Maria. Do řeči jí skáče babička:
„V Libyi ho pašeráci vzali do otroctví, a aby se dostal na loď, musel
se vykoupit. A tak jsme pořád jen
sháněli peníze.“ Maria si utírá slzy.
Babička je naštvaná.
KDO SE VRÁTÍ, PROHRÁL
Na návsi potkávám skupinu výrostků. Rozdělali si ohýnek a na arašídech si v konvici vaří atáju, silný
zelený čaj. Kouří marihuanu a tváří
se jako drsňáci. Skupinka opodál
má na stromě zavěšený tranzistorák
na baterky a poslouchá hudbu.
„Jasně, že všichni chceme do Evropy. Evropané jsou naši kamarádi.
Chceme se k vám podívat, stejně
jako vy k nám,“ vysvětluje jeden
z nich s kulichem na hlavě a zlatým
řetězem kolem krku. „Víme o ne86
bezpečí v Libyi, i můj bratr se utopil.
Ale je to součást hry. Buď, anebo.
Spíš je problém, kde sehnat peníze.“
To potvrzuje Max Blessing, učitel
zeměpisu z místní střední školy.
Není divu. Kdo jiný by měl učit
zeměpis než ten, kdo viděl kus
světa? Blessing byl v Senegalu, Mali,
Nigeru a Libyi. A skoro se dostal až
do Evropy. Ale…
„Jel jsem autobusy přes Senegal,
Mali až do nigerského Agadezu.
Tady už si lidi rozeberou pašeráci.
Jen oni totiž můžou zajistit cestu
přes Saharu do Libye. Pak už se vezeš s nimi. Závisíš na nich. A pořád
jen platíš. Na Sahaře se naše auto
ztratilo. Zůstali jsme viset v poušti.
Na korbě nás bylo čtyřicet. Neměli jsme dost jídla ani pití. Pak nás
zachránili lidi z OSN. Řekli nám, že
nemáme jinou možnost než se vrátit
zpět domů. Pro mě je to strašná pro-
hra a pro moje rodiče taky. Plakali,
když jsem se vrátil. Jsem teď lúzr.
Kdo se vrátí, prohrál. To radši zemřeš. Chtěl jsem do Evropy, studovat a posílat rodičům peníze. Oženit
se. Teď mám jen dluhy. Hned jak to
půjde, zkusím to znovu,“ svěřuje se
mi mladý učitel.
V Maxově kabinetu je otřískaný
stůl, polámaná židle a čtyři stěny.
V plechové skříňce pár zaprášených
knih. Jdeme do třídy plné puberťáků. „Kdo z vás má bratra nebo
sestru v Evropě?“ ptám se. A vidím
les rukou. „A kdo z vás chce cestu
do Evropy zkusit?“ Les trochu prořídne, ale stále je velmi hustý.
VEZMĚTE SI PŘÍKLAD
Starší generace má na migraci
trochu jiný názor. Před mešitou sedí
skupina mužů. Jsou už prošedivělí.
„Nemáme tu mladé chlapy. Kdo