CITY @AGebrian
DEJTE JIM ČAS
Jedno volební období na proměnu
měst nestačí.
ADAM GEBRIAN
do roku 1918, Jan Prokeš 1918 až
1935. Po revoluci už nikdo víc než
dvě období za sebou nezvládl.
V posledních letech jsem se potkal
s několika starosty a místostarosty
menších obcí v Česku, kteří dosáhli
vynikajících úspěchů při úpravách
veřejných prostor a jejich doplňování současnou architekturou. Co
měli společného? Proč to někde
jde a jinde ne? Univerzální odpověď nemám, ale pár důvodů uvést
dokážu.
Většinou se tito lidé do své pozice
dostali z protestu. Přišli do obce,
a aby se jim tam lépe žilo, snažili se
občas s něčím pomoci, občas něco
kritizovali. Když se párkrát přišli
podívat na zastupitelstvo, zjistili, že
bude efektivnější postavit vlastní
kandidátku a pokusit se uspět
ve volbách. Po vítězství následovalo
první volební období, ve kterém
prakticky všem klesly preference.
Všechno bylo těžší, než to vypadalo
zvenku, a trvalo to déle. Takže přes
všechnu práci za sebou po čtyřech
letech neměli prakticky nic hmatatelného, čím by přesvědčili voliče.
A český volič bývá značně netrpělivý a výsledky chce vidět brzy.
Výborných výsledků dosáhli ti,
kterým neklesla popularita tak moc,
aby museli odejít z rady. Mohli
pokračovat dál, jen třeba ve větší
Asi nejúspěšnější starosta z hlediska
vlivu na urbanismus, architekturu
a veřejný prostor na českém území
byl František Ulrich, pro kterého
v Hradci Králové pracovali třeba
Jan Kotěra nebo Josef Gočár.
Ve funkci byl v letech 1895 až 1929.
Dnes ve větších městech těžko
představitelné. A to je problém.
koalici. Ve druhém volebním období už se začaly dostavovat viditelné
výsledky.
34 LET VE FUNKCI
Rád bych zmínil dva příklady.
V Dolních Břežanech dělá už čtrnáct let starostu Věslav Michalik,
v Líbeznicích od roku 2010 Martin
Kupka. Oba dokázali dotáhnout
do konce víc kvalitních úprav
veřejných budov a prostranství než
kterýkoliv porevoluční primátor
Prahy. Viz třeba dolnobřežanskou
tělocvičnu nebo líbeznickou základní školu.
Čas od času si vzpomenu na portréty
starostů a primátorů na ostravské
radnici. Gustav Fiedler od roku 1901
Architektura potřebuje kontinuitu.
Těžko se prosazuje, tvoří a udržuje.
Bez stálé podpory vznikají často
jen instantní krátkodechá řešení.
Kontinuita ve vedení obce je myslím
podmínkou nutnou, nikoliv však
dostačující. Mockrát vzpomínaná
Litomyšl si dokázala částečně poradit
jinak. Po dvanácti porevolučních
letech starostování Miroslava Brýdla
se vystřídali už tři jeho nástupci,
všichni se ale spolu pravidelně
scházejí a diskutují o záměrech
města. Navíc je kontinuita zaručena úředníky, mimo jiné i městskou
architektkou. To je v Praze dosud
naprosto nepředstavitelné. Byl bych
rád, kdyby se to jednou změnilo.
Autor je fanoušek architektury.
9