CITY @AGebrian

DEJTE JIM ČAS

Jedno volební období na proměnu

měst nestačí.

ADAM GEBRIAN

do roku 1918, Jan Prokeš 1918 až

1935. Po revoluci už nikdo víc než

dvě období za sebou nezvládl.

V posledních letech jsem se potkal

s několika starosty a místostarosty

menších obcí v Česku, kteří dosáhli

vynikajících úspěchů při úpravách

veřejných prostor a jejich doplňování současnou architekturou. Co

měli společného? Proč to někde

jde a jinde ne? Univerzální odpověď nemám, ale pár důvodů uvést

dokážu.

Většinou se tito lidé do své pozice

dostali z protestu. Přišli do obce,

a aby se jim tam lépe žilo, snažili se

občas s něčím pomoci, občas něco

kritizovali. Když se párkrát přišli

podívat na zastupitelstvo, zjistili, že

bude efektivnější postavit vlastní

kandidátku a pokusit se uspět

ve volbách. Po vítězství následovalo

první volební období, ve kterém

prakticky všem klesly preference.

Všechno bylo těžší, než to vypadalo

zvenku, a trvalo to déle. Takže přes

všechnu práci za sebou po čtyřech

letech neměli prakticky nic hmatatelného, čím by přesvědčili voliče.

A český volič bývá značně netrpělivý a výsledky chce vidět brzy.

Výborných výsledků dosáhli ti,

kterým neklesla popularita tak moc,

aby museli odejít z rady. Mohli

pokračovat dál, jen třeba ve větší

Asi nejúspěšnější starosta z hlediska

vlivu na urbanismus, architekturu

a veřejný prostor na českém území

byl František Ulrich, pro kterého

v Hradci Králové pracovali třeba

Jan Kotěra nebo Josef Gočár.

Ve funkci byl v letech 1895 až 1929.

Dnes ve větších městech těžko

představitelné. A to je problém.

koalici. Ve druhém volebním období už se začaly dostavovat viditelné

výsledky.

34 LET VE FUNKCI

Rád bych zmínil dva příklady.

V Dolních Břežanech dělá už čtrnáct let starostu Věslav Michalik,

v Líbeznicích od roku 2010 Martin

Kupka. Oba dokázali dotáhnout

do konce víc kvalitních úprav

veřejných budov a prostranství než

kterýkoliv porevoluční primátor

Prahy. Viz třeba dolnobřežanskou

tělocvičnu nebo líbeznickou základní školu.

Čas od času si vzpomenu na portréty

starostů a primátorů na ostravské

radnici. Gustav Fiedler od roku 1901

Architektura potřebuje kontinuitu.

Těžko se prosazuje, tvoří a udržuje.

Bez stálé podpory vznikají často

jen instantní krátkodechá řešení.

Kontinuita ve vedení obce je myslím

podmínkou nutnou, nikoliv však

dostačující. Mockrát vzpomínaná

Litomyšl si dokázala částečně poradit

jinak. Po dvanácti porevolučních

letech starostování Miroslava Brýdla

se vystřídali už tři jeho nástupci,

všichni se ale spolu pravidelně

scházejí a diskutují o záměrech

města. Navíc je kontinuita zaručena úředníky, mimo jiné i městskou

architektkou. To je v Praze dosud

naprosto nepředstavitelné. Byl bych

rád, kdyby se to jednou změnilo.

Autor je fanoušek architektury.

9