Časy, kdy Čingischána ztvárňoval modrooký John
Wayne, jsou ty tam. Hollywood usiluje o soulad identit
postav a herců – a svět vášnivě řeší, kde leží
meze autenticity.
KAMIL FILA
Jedním z novodobých problémů
prvního světa je, jestli můžou hrát
role gayů, leseb a transsexuálů
ve filmech a seriálech hetero a cis
herci a herečky, nebo mají být
přednostně oslovováni příslušníci
LGBTQA komunity. Už jenom ta
terminologie leckoho z majority
dráždí. Jsem přece normální, ne
cisgender. Proč musí mít ti odlišní
svou zkratku, do níž neustále přibývají nová písmenka? Dřív stačilo
LGBT – lesby, gayové, bisexuálové
a transkdokoli. Teď přibylo Q pro
queer a A pro asexuály. Co přijde
dál? Proč se musí většina podřizovat menšině?
Takhle nějak se lze jistě ohrazovat
s pocitem, že najednou nejsme
páni hry. Jenomže pokud chceme
změny chápat, a ne jenom odmítat,
potřebujeme používat jisté pojmy
a být ochotni se na trendy podívat
s odstupem. Klíčovou otázkou je,
co to vlastně znamená „hrát někoho či něco“.
VELKÁ NULA
Největší podobný rozruch v poslední době vyvolaly hlavně dvě
zprávy. Scarlett Johanssonová
odstoupila po nátlaku veřejnosti
od role v dramatu Rub and Thug
podle skutečného příběhu krále
podsvětí Danteho „Texe“ Gilla,
který podstoupil změnu pohlaví
z ženského na mužské, vzdal se
dráhy prostitutky a rozjel zločin
ve velkém coby šéf.
Johanssonová nejprve na kritiku
reagovala slovy: „Podívejte se
na Jeffreyho Tambora, Jareda Leta
a Felicity Huffmanovou!“ Jejich
výkony v rolích trans postav v titulech Transparent, Klub poslední naděje
a Transamerika se dočkaly nominací
i ocenění Zlatými glóby a Oskary.
Není to v pohlaví, není to v orientaci, je to v talentu, zněl jasný vzkaz.
Jenomže krátce nato Johanssonová
názor změnila: „Od svého původního výroku jsem se od transgender komunity mnoho naučila
a pochopila jsem, jak byl necitlivý.“
Přiměl ji k tomu možná i fakt, že
minulý rok klesl v Hollywoodu
podle statistik organizace GLAAD
počet transgender postav hraných
transgender herci na nulu. Nejde
už jenom o talent, který je vždycky
diskutabilní, ale o prostou rovnost
příležitostí. Hollywood chce
ve filmech a seriálech transgender
postavy a jejich počet vzrůstá, přitom ale klesá množství oslovených
a finálně vybraných transgender
herců a hereček. Takový paradox
těžko nalézá ospravedlnění. Zdá
se, že snímek Rub and Thug je tedy
dočasně uložen k ledu.
Podobné vášně vzbudila zpráva,
že v novém filmu studia Disney
s názvem Jungle Cruise má hrát roli
gay bratra hlavní hrdinky britský heterosexuální komik Jack
Whitehall. Na základě zkušeností
s Rub and Thug se rozjela diskuze
(a někdo by řekl i kampaň, i když
nic neprobíhalo organizovaně,
nepodepisovaly se petice ani se
nechodilo po ulicích s transparenty), zda je vhodné, aby první větší
otevřeně gay roli v Disneyho filmu
hrál někdo, kdo si z homosexuality dělá ve svých vystoupeních
legraci. Protireakce byla okamžitá:
copak humor musí brát neustále
na všechno ohledy? Kde taková
samocenzura skončí? A nedokáže
snad Jack Whitehall zahrát přesvědčivě roztomile trhlého gaye?
JAK HLUBOCE SE DÁ VŽÍT
Platí odteď, že vrahy ve filmech
budou moct hrát jenom vrazi,
Ježíše Krista jenom potvrzení Boží
synové a spasitelé a na vozíku
budou smět na plátně jezdit jenom
lidé, kteří mají přerušenou míchu?
Argument s autentičností projevu
jde ale i úplně převrátit. Hollywood dlouhodobě stojí na Stanislavského metodě vžívání se
do postavy. Herci a herečky pro své
role trpí, hubnou a nabírají desítky
kil, naučí se boxovat na profi úrovni, absolvují vojenský výcvik, tráví
týdny v izolaci od okolního světa.
V kostýmu přežívají celé natáčecí
dny a nikdy se z něj nesvlečou
91