Časy, kdy Čingischána ztvárňoval modrooký John

Wayne, jsou ty tam. Hollywood usiluje o soulad identit

postav a herců – a svět vášnivě řeší, kde leží

meze autenticity.

KAMIL FILA

Jedním z novodobých problémů

prvního světa je, jestli můžou hrát

role gayů, leseb a transsexuálů

ve filmech a seriálech hetero a cis

herci a herečky, nebo mají být

přednostně oslovováni příslušníci

LGBTQA komunity. Už jenom ta

terminologie leckoho z majority

dráždí. Jsem přece normální, ne

cisgender. Proč musí mít ti odlišní

svou zkratku, do níž neustále přibývají nová písmenka? Dřív stačilo

LGBT – lesby, gayové, bisexuálové

a transkdokoli. Teď přibylo Q pro

queer a A pro asexuály. Co přijde

dál? Proč se musí většina podřizovat menšině?

Takhle nějak se lze jistě ohrazovat

s pocitem, že najednou nejsme

páni hry. Jenomže pokud chceme

změny chápat, a ne jenom odmítat,

potřebujeme používat jisté pojmy

a být ochotni se na trendy podívat

s odstupem. Klíčovou otázkou je,

co to vlastně znamená „hrát někoho či něco“.

VELKÁ NULA

Největší podobný rozruch v poslední době vyvolaly hlavně dvě

zprávy. Scarlett Johanssonová

odstoupila po nátlaku veřejnosti

od role v dramatu Rub and Thug

podle skutečného příběhu krále

podsvětí Danteho „Texe“ Gilla,

který podstoupil změnu pohlaví

z ženského na mužské, vzdal se

dráhy prostitutky a rozjel zločin

ve velkém coby šéf.

Johanssonová nejprve na kritiku

reagovala slovy: „Podívejte se

na Jeffreyho Tambora, Jareda Leta

a Felicity Huffmanovou!“ Jejich

výkony v rolích trans postav v titulech Transparent, Klub poslední naděje

a Transamerika se dočkaly nominací

i ocenění Zlatými glóby a Oskary.

Není to v pohlaví, není to v orientaci, je to v talentu, zněl jasný vzkaz.

Jenomže krátce nato Johanssonová

názor změnila: „Od svého původního výroku jsem se od transgender komunity mnoho naučila

a pochopila jsem, jak byl necitlivý.“

Přiměl ji k tomu možná i fakt, že

minulý rok klesl v Hollywoodu

podle statistik organizace GLAAD

počet transgender postav hraných

transgender herci na nulu. Nejde

už jenom o talent, který je vždycky

diskutabilní, ale o prostou rovnost

příležitostí. Hollywood chce

ve filmech a seriálech transgender

postavy a jejich počet vzrůstá, přitom ale klesá množství oslovených

a finálně vybraných transgender

herců a hereček. Takový paradox

těžko nalézá ospravedlnění. Zdá

se, že snímek Rub and Thug je tedy

dočasně uložen k ledu.

Podobné vášně vzbudila zpráva,

že v novém filmu studia Disney

s názvem Jungle Cruise má hrát roli

gay bratra hlavní hrdinky britský heterosexuální komik Jack

Whitehall. Na základě zkušeností

s Rub and Thug se rozjela diskuze

(a někdo by řekl i kampaň, i když

nic neprobíhalo organizovaně,

nepodepisovaly se petice ani se

nechodilo po ulicích s transparenty), zda je vhodné, aby první větší

otevřeně gay roli v Disneyho filmu

hrál někdo, kdo si z homosexuality dělá ve svých vystoupeních

legraci. Protireakce byla okamžitá:

copak humor musí brát neustále

na všechno ohledy? Kde taková

samocenzura skončí? A nedokáže

snad Jack Whitehall zahrát přesvědčivě roztomile trhlého gaye?

JAK HLUBOCE SE DÁ VŽÍT

Platí odteď, že vrahy ve filmech

budou moct hrát jenom vrazi,

Ježíše Krista jenom potvrzení Boží

synové a spasitelé a na vozíku

budou smět na plátně jezdit jenom

lidé, kteří mají přerušenou míchu?

Argument s autentičností projevu

jde ale i úplně převrátit. Hollywood dlouhodobě stojí na Stanislavského metodě vžívání se

do postavy. Herci a herečky pro své

role trpí, hubnou a nabírají desítky

kil, naučí se boxovat na profi úrovni, absolvují vojenský výcvik, tráví

týdny v izolaci od okolního světa.

V kostýmu přežívají celé natáčecí

dny a nikdy se z něj nesvlečou

91