POPKULTURA @TanaZabloudil

„Panovnické serepetičky“, „turistické pasti“, „Japonci se fotí“, „hipsteři na kafi“, „somráci“, „bitcoin“.

Na Hoodmaps se za pět minut dozvíte o městě tolik jako ještě nedávno za půlroční pobyt.

ostrov. Dnes se většina lidí tradičním

památkám vyhne, místo toho si ‚zažijí‘ berlínský lifestyle, fotí si graffiti,

prozkoumávají undergroundovou

uměleckou scénu v Neuköllnu nebo

nasávají sousedskou atmosféru

v Kreuzbergu,“ popisoval už skoro

před deseti lety pro web Exberlin

urbanista Johannes Novy, který

teď pozoruje gentrifikaci z oken

pařížské Sorbonny. Novy popisuje

sortu nových „městských turistů“

kolonizujících okrajové části center

měst. Zůstávají v nich celé měsíce –

někdy dokonce tak dlouho, že stíhají

zakládat minigalerie nebo bary, než

vyrazí „kreativně měnit“ život v jiném velkoměstě.

„Jezdí sem, aby se na chvíli stali

součástí atmosféry. Snaží se tu žít

tak, jak si myslí, že žijí místní,“ souhlasí berlínský sociolog Ralf Hutter.

Některé berlínské čtvrti začínají

vypadat jako filmové kulisy. „Lidi

nesmyslně rozdělují turisty a místní

do dvou různých kategorií, v tomhle

98

městě se to ale překrývá,“ vysvětluje

Novy. Na otázku, zda se postturismus objevuje až v poslední době,

odpovídá záporně. „Spíš se z něj teď

stává mainstream. „Už začátkem

šedesátých let se Kreuzbergu říkalo

Berlínský Montmartre. Souběžně se

začátkem stavby zdi sem turisti začali jezdit čtvrť okukovat, procházet

zdejší galerie, squaty, hospody a trhy

se zbožím prodejců různých kultur.“

„Jediná změna tedy spočívá v tom,

jak výrazně začala popularita těchto

aktivit město měnit,“ dodává Novy.

Podprůměrně i průměrně bohatí

obyvatelé Kreuzbergu dnes jen čekají, kdy se sousedství plné bytovek

postupně promění v něco, jako je

londýnské Soho, kde nakoupíte

suvenýry nebo předražený oběd, ale

na místního nenarazíte.

POPRVÉ V AUTOBUSE

Přesto najdete ve všech rozvinutých

zemích cestovatele, kteří vás budou

přesvědčovat, že právě jejich způsob

pohybu po světě jen ten správný,

šetrný, ohleduplný či opravdový.

„V našem skrznaskrz přezkoumaném světě nutně musejí existovat

pustiny, černé díry a pochmurné

městské kouty, kterým se turisté

běžně vyhýbají. Jediní opravdoví

cestovatelé jsou proto antituristé,“

dočtete se na blogu Justraveling. Jeho

autoři ve svém manifestu radí kromě

zkoušení nevyšlapaných cest držet

se principů udržitelnosti. „Recyklujte, používejte hromadnou dopravu

a vyhýbejte se vozidlům znečisťujícím prostředí.“ Nezapomínají ani

na duchovní rozměr a nebojí se znít

jako reklama na ledový čaj: „Buďte spontánní, kreativní, zůstávejte

déle na místech, která se vám líbí,

a užívejte si radost z nečekaného.“

Alternativní cestování Justraveling

člení na postturismus, ekoturismus,

cestování za dobrodružstvím, kulturní a vzdělávací turismus a cestování

za dobrovolničením.

Některé rady antituristů prozrazují

snahu odlišit se od poživačných

konzumentů, vychovaných americkou kulturou aut a nákupáků. Radit

Evropanovi, že může na dovolené

využívat hromadnou dopravu,

většinou není třeba. Americká touha

po „jiném“ turismu je kromě znechucení komerční kulturou do velké

míry daná i hlavní dnešní bolístkou

vzdělaného, liberálního cestovatele:

studem za svoji zemi.

Takto připomněl web Uproxx nedávno zemřelého televizního kuchaře

a cestovatele Anthonyho Bourdaina: „Hluboce respektoval tradice

lidí, se kterými se setkával. Vnímal

je jako unikátní bytosti, ne odlitky

politických režimů. Věřil, že skrze

vzájemné poznávání kultury, jídla

a pití můžeme najít společnou řeč.“