POPKULTURA @TanaZabloudil
„Panovnické serepetičky“, „turistické pasti“, „Japonci se fotí“, „hipsteři na kafi“, „somráci“, „bitcoin“.
Na Hoodmaps se za pět minut dozvíte o městě tolik jako ještě nedávno za půlroční pobyt.
ostrov. Dnes se většina lidí tradičním
památkám vyhne, místo toho si ‚zažijí‘ berlínský lifestyle, fotí si graffiti,
prozkoumávají undergroundovou
uměleckou scénu v Neuköllnu nebo
nasávají sousedskou atmosféru
v Kreuzbergu,“ popisoval už skoro
před deseti lety pro web Exberlin
urbanista Johannes Novy, který
teď pozoruje gentrifikaci z oken
pařížské Sorbonny. Novy popisuje
sortu nových „městských turistů“
kolonizujících okrajové části center
měst. Zůstávají v nich celé měsíce –
někdy dokonce tak dlouho, že stíhají
zakládat minigalerie nebo bary, než
vyrazí „kreativně měnit“ život v jiném velkoměstě.
„Jezdí sem, aby se na chvíli stali
součástí atmosféry. Snaží se tu žít
tak, jak si myslí, že žijí místní,“ souhlasí berlínský sociolog Ralf Hutter.
Některé berlínské čtvrti začínají
vypadat jako filmové kulisy. „Lidi
nesmyslně rozdělují turisty a místní
do dvou různých kategorií, v tomhle
98
městě se to ale překrývá,“ vysvětluje
Novy. Na otázku, zda se postturismus objevuje až v poslední době,
odpovídá záporně. „Spíš se z něj teď
stává mainstream. „Už začátkem
šedesátých let se Kreuzbergu říkalo
Berlínský Montmartre. Souběžně se
začátkem stavby zdi sem turisti začali jezdit čtvrť okukovat, procházet
zdejší galerie, squaty, hospody a trhy
se zbožím prodejců různých kultur.“
„Jediná změna tedy spočívá v tom,
jak výrazně začala popularita těchto
aktivit město měnit,“ dodává Novy.
Podprůměrně i průměrně bohatí
obyvatelé Kreuzbergu dnes jen čekají, kdy se sousedství plné bytovek
postupně promění v něco, jako je
londýnské Soho, kde nakoupíte
suvenýry nebo předražený oběd, ale
na místního nenarazíte.
POPRVÉ V AUTOBUSE
Přesto najdete ve všech rozvinutých
zemích cestovatele, kteří vás budou
přesvědčovat, že právě jejich způsob
pohybu po světě jen ten správný,
šetrný, ohleduplný či opravdový.
„V našem skrznaskrz přezkoumaném světě nutně musejí existovat
pustiny, černé díry a pochmurné
městské kouty, kterým se turisté
běžně vyhýbají. Jediní opravdoví
cestovatelé jsou proto antituristé,“
dočtete se na blogu Justraveling. Jeho
autoři ve svém manifestu radí kromě
zkoušení nevyšlapaných cest držet
se principů udržitelnosti. „Recyklujte, používejte hromadnou dopravu
a vyhýbejte se vozidlům znečisťujícím prostředí.“ Nezapomínají ani
na duchovní rozměr a nebojí se znít
jako reklama na ledový čaj: „Buďte spontánní, kreativní, zůstávejte
déle na místech, která se vám líbí,
a užívejte si radost z nečekaného.“
Alternativní cestování Justraveling
člení na postturismus, ekoturismus,
cestování za dobrodružstvím, kulturní a vzdělávací turismus a cestování
za dobrovolničením.
Některé rady antituristů prozrazují
snahu odlišit se od poživačných
konzumentů, vychovaných americkou kulturou aut a nákupáků. Radit
Evropanovi, že může na dovolené
využívat hromadnou dopravu,
většinou není třeba. Americká touha
po „jiném“ turismu je kromě znechucení komerční kulturou do velké
míry daná i hlavní dnešní bolístkou
vzdělaného, liberálního cestovatele:
studem za svoji zemi.
Takto připomněl web Uproxx nedávno zemřelého televizního kuchaře
a cestovatele Anthonyho Bourdaina: „Hluboce respektoval tradice
lidí, se kterými se setkával. Vnímal
je jako unikátní bytosti, ne odlitky
politických režimů. Věřil, že skrze
vzájemné poznávání kultury, jídla
a pití můžeme najít společnou řeč.“