Co je tedy baví?
Může je bavit i to bojování, ale mají
ho radši ve fantazijním světě, který
není realistický. Takže radši bojují
v RPG hrách, kde můžete být za čarodějku, než v simulátorech druhé
světové. Zkoumal se třeba i výběr
zbraní: muži preferují technicky
zajímavější, například laserové pušky, zatímco ženy třeba radši kouzlí.
Mnohem víc mužů chce ve hrách
soutěžit s jinými hráči, zatímco
ženy by radši spolupracovaly. I když
to samozřejmě neplatí beze zbytku,
ty rozdíly mezi muži a ženami jsou
velké. Souvisí to s kulturním utvářením našich identit: co to znamená
být mužem, co znamená být ženou.
Ženy ale každopádně hrají, a hrají
hodně. Podle posledních výzkumů
tvoří zhruba 45 procent hráčské
populace. Jen hrají do určité míry
jiné hry. Hodně na mobilech a na
tabletech, často logické hry – velmi
oblíbený žánr je mezi nimi „match
three“. V tom spojujete tři stejné
objekty do jedné řady, viz hry jako
Candy Crush, Bejeweled a podobně.
Jak vlastně chcete herní design
učit? Za pár let můžou přijít nové
platformy a všechno bude jinak.
Platformy a technologie budeme
obměňovat. Hlavní software, ve
kterém budou studenti tvořit hry,
je momentálně nejpoužívanější
svého druhu – Unity. Nevyžaduje
mimochodem vyloženě programátorské vzdělání. Každopádně
čekáme, že ho třeba za pět let něco
vystřídá, tak na to pak přejdeme.
Ale to není to nejdůležitější. Jádrem
výuky je samotný design. Uvažování o tom, jak stvořit herní zážitek,
vtáhnout hráče, umožnit jim zažít
něco silného, co je rozruší, co bude
třeba i reflexivní. A tohle se zas tak
nemění.
A protože jsme umělecká škola,
máme ambici, aby se studenti snažili dělat hry s nějakým dopadem.
Z toho plyne otázka, jak někoho
naučit vytvářet umělecká díla.
Naše odpověď je, že se musejí naučit přemýšlet nad tím, jak a proč
hry na hráče účinkují, a sami to
prakticky zkoušet. Ještě než se
naučí ovládat software, budou designovat s pomocí papíru, vytvářet
karetní hry, kreslit herní plochy
a podobně.
Já si vždycky myslel, že herní designér sedí u tří obrazovek plných
programového kódu.
Někteří designéři vůbec neumějí
programovat. Na to mají kodéry,
19