EDITORIAL @ondrejtuma

KRIZE

ONDŘEJ TŮMA

šéfredaktor

Pozor, je tu krize! Nebo se aspoň

blíží. A jestli se neblíží, určitě by

brzy mohla. O které krizi mluvím?

O všech. Krizí se totiž dneska straší

na každém rohu.

Čím dál víc lidí používá slovo krize

jako zaklínadlo. V novinových

titulcích vypadá působivě, na Facebooku je zárukou sdílení a lajků, posluchači debat zbystří, když

o něm mluvíte, a politici zase věří,

že jim pomůže mobilizovat voliče.

Většinou to není tak žhavé.

Vezměte si třeba ekonomickou

krizi. Z té poslední, která zaburácela

v roce 2008, jsme se už dávno vylízali. Ekonomikám se daří, zažíváme

období hojnosti. O příchodu další

hospodářské krize se přesto bavíme

velmi často. Rozhodně častěji, než

by bylo zdrávo. Jasně: dočkáme se.

Teď bychom se ale měli soustředit

na jiné věci.

Další oblíbená krize je krize tradičních hodnot. Kam spěje dnešní

mládež? Jsou chlapi ještě pořád

chlapi? Budeme brzy stavět mešity

místo kostelů? A potlačí tradiční

rodinu mocná růžová lobby? Než

se nad tím začnete jakkoli zamýšlet,

zkuste se nejdřív zaměřit na ty, co

tak horlivě vyvolávají podobné

otázky do světa. Přijdou vám

vážně úplně normální? Opravdu

jde o správné bojovníky za tradiční

hodnoty?

Do třetice tu máme krize politické. Je pravda, že v české politice

to vypadá na krizi permanentně.

Nejvyšší ústavní činitelé se navíc

v poslední době úspěšně předhánějí v demonstraci morálního dna.

Útěchou nám ale může být, že ve

svých funkcích nejsou na dlouho.

Rozhodně ne na tak dlouho, jak by

si přáli. A o tom, kdo přijde po nich,

budeme zase rozhodovat i my. Třeba se jednou poučíme a přestaneme

ve volbách umetat cestičku k moci

zapšklým dědkům a hamižným

egomaniakům.

Krize byly, jsou a budou. Některé

bolí, jiné jsou zveličené nebo úplně

vymyšlené. Tak jako tak bychom je

neměli brát fatálně. Mají i ozdravné

účinky. Zbavují nás špatných věcí

nebo nás na ně přinejmenším upozorňují. Dávají nám možnost začít

znova. A taky nás vedou k zamyšlení nad tím, co děláme, proč to

děláme a jestli bychom to náhodou

nemohli dělat líp a smysluplněji.