ta vášeň postupně opadla. Jasně, na
Arsenal taky nechodím, ale můžu
na něj koukat v televizi. Mám velkou slabost pro Británii jako celek.
Pro fish and chips, britská média,
ragby. A k tomu Arsenal prostě
patří.
Není vám smutno, když srovnáte britskou a českou politickou
kulturu?
Političtí novináři v Británii by vám
o poměrech v tamní politice určitě
taky vykládali s velkou deziluzí. Ale
obecně se to nedá srovnávat. Jde
o jiný systém, jiné tradice. Vezměte
si rozdíl mezi Prahou a Londýnem,
podobné to bude skoro ve všech
oblastech, které byste chtěl takhle
poměřovat. S tím nic nenaděláme.
Jako politický komentátor se
statečně hlásíte k tomu, že se
vám dlouhodobě nedaří trefovat
výsledky voleb. Jak jste dopadl
tentokrát?
Přiznávám, že jsem v Praze čekal
vítězství ANO. Sice jsem si říkal, že
pokud existuje spravedlnost, tak za
to, co tady během posledních čtyř
let předvedli, musejí prohrát. Zároveň mi ale bylo jasné, že se svým
obřím aparátem a marketingovými
Nevím, jestli by mu radikalizace
něco přinesla. Kam by měl sáhnout? Že by úplně zlikvidoval
Tomia Okamuru?
Třeba…
Nejsem si jistý, že zrovna tohle Babiš chce. Když se podíváte na jeho
cesty po Evropě, je vidět, že mu
extrémně záleží na tom, jak se na
něho tváří přední evropští politici.
Rád se s nimi fotí. Chlubí se, že si
OPOVRHOVÁNÍ BULVÁREM
JE INTELEKTUÁLNÍ NABUBŘELOST.
Žurnalistika asi není výjimkou…
V roce 2005 jsem byl měsíc na stáži
v Timesech a hlavní poznatek byl, že
dělají skoro všechno stejně jako my,
akorát jich je dvakrát víc. Myslím,
že to platí i po redukci spojené s poslední hospodářskou krizí.
Britskou žurnalistiku mám rád
z mnoha důvodů. Některé jsou téměř perverzní. Třeba čtu pravidelně
Daily Mail, což je sice bulvární plátek, ale zároveň skoro nejvlivnější
noviny v zemi. Na jednu stranu
v nich vidíte některé postupy, které
tady znáte z Parlamentních listů, ale
pak tam je tradiční bulvár a zbytek tvoří celkem vlivné politické
analýzy. Navíc, když člověk četl
Daily Mail, nebyl tolik překvapený
z brexitu jako zbytek světa, který se
zajímá hlavně o Londýn. Daily Mail
vyjadřuje frustraci zbytku Británie.
Opovrhování bulvárem je intelektuální nabubřelost, která se zle nevyplácí. Je dobré mu rozumět.
možnostmi udělají všechno pro
to, aby nepříznivou situaci zvrátili.
Moc se jim ale nepovedla výměna
lídra kandidátky. A lidi ze sídlišť se
nenechali uplatit pivem a gulášem.
Překvapilo vás, jak těžce to Andrej Babiš nesl?
Ne. Babišovi v politice chybí zážitek
z porážky. Tyhle volby přitom měly
potvrdit jeho dominanci, ale nestalo se tak. Jak říká kolega Tomáš
Němeček, pokud chcete Andreje
Babiše dostat z politiky, vystrčte ho
do opozice a nechte ho jako řadového poslance hospodářského
výboru frustrovaně prohrávat
každé hlasování. Za tři měsíce to
sám vzdá. Taková je jeho podstata.
Vlastnit a řídit. V byznysu to jde, ale
v politice je to mnohem komplikovanější.
Bude teď Babiš cílit na radikálnější
voliče?
volá s Macronem. Jenže pokud by
se u nás chtěl přetahovat o voliče
SPD a začal jim nadbíhat extremistickými řečmi, rychle by se to proti
němu v Evropě obrátilo. A tuhle
hranici si Babiš moc dobře uvědomuje. V jeho proevropské orientaci
sice hraje roli hlavně chemička
v Německu a michelinská restaurace na francouzské riviéře, ale to, že
chce být přijímaný v západoevropských salonech spíš než v Moskvě,
je pro nás velké štěstí.
Když jsem nedávno dělal rozhovor s Davidem Ondráčkou
z Transparency International,
říkal, že Babiš dosáhl politického
vrcholu a že už ho čeká jen postupný pád. Souhlasíte?
Je to možné. Babiše to muselo taky
napadnout. Třicet procent je hodně
a je těžko představitelné, že se mu
povede urvat ještě víc. Ale třeba to
bude další důkaz, že se ve volebních
41