ta vášeň postupně opadla. Jasně, na

Arsenal taky nechodím, ale můžu

na něj koukat v televizi. Mám velkou slabost pro Británii jako celek.

Pro fish and chips, britská média,

ragby. A k tomu Arsenal prostě

patří.

Není vám smutno, když srovnáte britskou a českou politickou

kulturu?

Političtí novináři v Británii by vám

o poměrech v tamní politice určitě

taky vykládali s velkou deziluzí. Ale

obecně se to nedá srovnávat. Jde

o jiný systém, jiné tradice. Vezměte

si rozdíl mezi Prahou a Londýnem,

podobné to bude skoro ve všech

oblastech, které byste chtěl takhle

poměřovat. S tím nic nenaděláme.

Jako politický komentátor se

statečně hlásíte k tomu, že se

vám dlouhodobě nedaří trefovat

výsledky voleb. Jak jste dopadl

tentokrát?

Přiznávám, že jsem v Praze čekal

vítězství ANO. Sice jsem si říkal, že

pokud existuje spravedlnost, tak za

to, co tady během posledních čtyř

let předvedli, musejí prohrát. Zároveň mi ale bylo jasné, že se svým

obřím aparátem a marketingovými

Nevím, jestli by mu radikalizace

něco přinesla. Kam by měl sáhnout? Že by úplně zlikvidoval

Tomia Okamuru?

Třeba…

Nejsem si jistý, že zrovna tohle Babiš chce. Když se podíváte na jeho

cesty po Evropě, je vidět, že mu

extrémně záleží na tom, jak se na

něho tváří přední evropští politici.

Rád se s nimi fotí. Chlubí se, že si

OPOVRHOVÁNÍ BULVÁREM

JE INTELEKTUÁLNÍ NABUBŘELOST.

Žurnalistika asi není výjimkou…

V roce 2005 jsem byl měsíc na stáži

v Timesech a hlavní poznatek byl, že

dělají skoro všechno stejně jako my,

akorát jich je dvakrát víc. Myslím,

že to platí i po redukci spojené s poslední hospodářskou krizí.

Britskou žurnalistiku mám rád

z mnoha důvodů. Některé jsou téměř perverzní. Třeba čtu pravidelně

Daily Mail, což je sice bulvární plátek, ale zároveň skoro nejvlivnější

noviny v zemi. Na jednu stranu

v nich vidíte některé postupy, které

tady znáte z Parlamentních listů, ale

pak tam je tradiční bulvár a zbytek tvoří celkem vlivné politické

analýzy. Navíc, když člověk četl

Daily Mail, nebyl tolik překvapený

z brexitu jako zbytek světa, který se

zajímá hlavně o Londýn. Daily Mail

vyjadřuje frustraci zbytku Británie.

Opovrhování bulvárem je intelektuální nabubřelost, která se zle nevyplácí. Je dobré mu rozumět.

možnostmi udělají všechno pro

to, aby nepříznivou situaci zvrátili.

Moc se jim ale nepovedla výměna

lídra kandidátky. A lidi ze sídlišť se

nenechali uplatit pivem a gulášem.

Překvapilo vás, jak těžce to Andrej Babiš nesl?

Ne. Babišovi v politice chybí zážitek

z porážky. Tyhle volby přitom měly

potvrdit jeho dominanci, ale nestalo se tak. Jak říká kolega Tomáš

Němeček, pokud chcete Andreje

Babiše dostat z politiky, vystrčte ho

do opozice a nechte ho jako řadového poslance hospodářského

výboru frustrovaně prohrávat

každé hlasování. Za tři měsíce to

sám vzdá. Taková je jeho podstata.

Vlastnit a řídit. V byznysu to jde, ale

v politice je to mnohem komplikovanější.

Bude teď Babiš cílit na radikálnější

voliče?

volá s Macronem. Jenže pokud by

se u nás chtěl přetahovat o voliče

SPD a začal jim nadbíhat extremistickými řečmi, rychle by se to proti

němu v Evropě obrátilo. A tuhle

hranici si Babiš moc dobře uvědomuje. V jeho proevropské orientaci

sice hraje roli hlavně chemička

v Německu a michelinská restaurace na francouzské riviéře, ale to, že

chce být přijímaný v západoevropských salonech spíš než v Moskvě,

je pro nás velké štěstí.

Když jsem nedávno dělal rozhovor s Davidem Ondráčkou

z Transparency International,

říkal, že Babiš dosáhl politického

vrcholu a že už ho čeká jen postupný pád. Souhlasíte?

Je to možné. Babiše to muselo taky

napadnout. Třicet procent je hodně

a je těžko představitelné, že se mu

povede urvat ještě víc. Ale třeba to

bude další důkaz, že se ve volebních

41