Deset let od propuknutí finanční krize ohlásili optimisté i konec
té dluhové. Řeky už nemusí zachraňovat úvěry od dalších zemí
eurozóny. Je to ale skutečný konec problémů?
JIŘÍ HOVORKA
Vzpomínáte na dobu, kdy jsme se
báli, že zbankrotuje Řecko, Irsko,
Portugalsko nebo Španělsko, rozpadne se eurozóna a přijde krize,
jakou svět ještě neviděl? Není to tak
dávno. Nejžhavější byla léta 2010
až 2011, kdy fungování prvních tří
států musely zachraňovat peníze
od dalších zemí Evropské unie a od
Mezinárodního měnového fondu.
Na konci roku 2011 se k tomu ještě
přidaly problémy španělských bank.
Evropští politici ale kolaps nepřipustili. Výměnou za masivní propouštění, snižování důchodů a další
úsporné kroky získaly problémové
země výhodné úvěry ve výši desítek miliard eur. Irsko záchranný
program opustilo na konci roku
2013, španělské banky o měsíc
později. I Portugalsko v polovině
roku 2014 opět zvládlo svůj chod financovat za podmínek, které určuje
trh. Řecko nikoli.
Nejhůř zasažená země z těch, pro
které se v době krize vžilo nelichotivé označení PIIGS, opustila třetí
a poslední záchranný program teprve na konci letošního léta. Během
osmi mimořádných let získala zhruba 300 miliard eur ve zvýhodněných úvěrech, další desítky miliard
eur jí věřitelé odpustili.
NA HRANĚ
Optimisté hlásí s návratem Řecka
mezi „soběstačné“ země definitivní
konec dluhové krize. Už i Řecko totiž zažívá růst, ekonomika loni meziročně přidala 1,4 procenta a letos
tempo růstu ještě mírně zrychlilo.
Řecko navíc hospodaří zodpovědně
a zvolna umazává svůj obří dluh.
BILIONŮ KORUN
Na vrcholu krize, mezi říjnem
2008 a říjnem 2011, schválila Evropská komise pomoc členských
států EU finančním institucím
v celkové výši 4,5 bilionu eur.
To je víc než dvacetinásobek
celého loňského výstupu české
ekonomiky.
Tisková zpráva EK hodnotí
záchranná opatření takto:
„Zabránila kolapsu bankovnictví
a ekonomickému rozvratu,
daňové poplatníky však zatížila
napjatými veřejnými financemi.
Otázka, jak správně nakládat
s obřími bankami, které se
dostanou do problémů, zůstává
nezodpovězená.“
Podle skeptiků ale zůstává otázkou,
zda Řekové dokážou být zodpovědní i dál. Zkoušeni jsou pořádně.
Jejich ekonomika za posledních
deset let zchudla o čtvrtinu a bez
práce je stále téměř každý pátý Řek.
Zemi navíc opustily stovky tisíc
mladých lidí, mezi nimiž je nezaměstnanost největší. Odešla s nimi
i lepší budoucnost?
Starosti pesimistům dělá i Itálie,
kde poslední volby vyhráli populisté odmítající úspory jako lék na
krizi. Chystají se naopak utrácet.
Od ledna mají například nejchudší Italové dostat od státu nákupní
kartu s až 780 eury (zhruba 20
tisíci korunami). Splnění volebního
slibu Hnutí pěti hvězd, které vládne
spolu s protiimigrantskou Ligou,
bude ročně stát deset miliard eur.
Opatření má prý rozhýbat italskou
ekonomiku k rychlejšímu růstu.
Ekonomové i zástupci dalších zemí
eurozóny tomu ale nevěří a sledují
vývoj v Itálii s obavami. Země sice
nemusela v minulých letech žádat
o záchranu, má ale v Evropě
po Řecku druhý nejvyšší dluh
v poměru k HDP a navíc problém
s bankami, které tíží velké procento
špatných dluhů. Itálie tak už v minulém roce musela na záchranu
dvou menších bank vynaložit 12
miliard eur.
Nejžhavější fáze dluhové krize je ale
momentálně pryč. Výrazně k tomu
65