Deset let od propuknutí finanční krize ohlásili optimisté i konec

té dluhové. Řeky už nemusí zachraňovat úvěry od dalších zemí

eurozóny. Je to ale skutečný konec problémů?

JIŘÍ HOVORKA

Vzpomínáte na dobu, kdy jsme se

báli, že zbankrotuje Řecko, Irsko,

Portugalsko nebo Španělsko, rozpadne se eurozóna a přijde krize,

jakou svět ještě neviděl? Není to tak

dávno. Nejžhavější byla léta 2010

až 2011, kdy fungování prvních tří

států musely zachraňovat peníze

od dalších zemí Evropské unie a od

Mezinárodního měnového fondu.

Na konci roku 2011 se k tomu ještě

přidaly problémy španělských bank.

Evropští politici ale kolaps nepřipustili. Výměnou za masivní propouštění, snižování důchodů a další

úsporné kroky získaly problémové

země výhodné úvěry ve výši desítek miliard eur. Irsko záchranný

program opustilo na konci roku

2013, španělské banky o měsíc

později. I Portugalsko v polovině

roku 2014 opět zvládlo svůj chod financovat za podmínek, které určuje

trh. Řecko nikoli.

Nejhůř zasažená země z těch, pro

které se v době krize vžilo nelichotivé označení PIIGS, opustila třetí

a poslední záchranný program teprve na konci letošního léta. Během

osmi mimořádných let získala zhruba 300 miliard eur ve zvýhodněných úvěrech, další desítky miliard

eur jí věřitelé odpustili.

NA HRANĚ

Optimisté hlásí s návratem Řecka

mezi „soběstačné“ země definitivní

konec dluhové krize. Už i Řecko totiž zažívá růst, ekonomika loni meziročně přidala 1,4 procenta a letos

tempo růstu ještě mírně zrychlilo.

Řecko navíc hospodaří zodpovědně

a zvolna umazává svůj obří dluh.

BILIONŮ KORUN

Na vrcholu krize, mezi říjnem

2008 a říjnem 2011, schválila Evropská komise pomoc členských

států EU finančním institucím

v celkové výši 4,5 bilionu eur.

To je víc než dvacetinásobek

celého loňského výstupu české

ekonomiky.

Tisková zpráva EK hodnotí

záchranná opatření takto:

„Zabránila kolapsu bankovnictví

a ekonomickému rozvratu,

daňové poplatníky však zatížila

napjatými veřejnými financemi.

Otázka, jak správně nakládat

s obřími bankami, které se

dostanou do problémů, zůstává

nezodpovězená.“

Podle skeptiků ale zůstává otázkou,

zda Řekové dokážou být zodpovědní i dál. Zkoušeni jsou pořádně.

Jejich ekonomika za posledních

deset let zchudla o čtvrtinu a bez

práce je stále téměř každý pátý Řek.

Zemi navíc opustily stovky tisíc

mladých lidí, mezi nimiž je nezaměstnanost největší. Odešla s nimi

i lepší budoucnost?

Starosti pesimistům dělá i Itálie,

kde poslední volby vyhráli populisté odmítající úspory jako lék na

krizi. Chystají se naopak utrácet.

Od ledna mají například nejchudší Italové dostat od státu nákupní

kartu s až 780 eury (zhruba 20

tisíci korunami). Splnění volebního

slibu Hnutí pěti hvězd, které vládne

spolu s protiimigrantskou Ligou,

bude ročně stát deset miliard eur.

Opatření má prý rozhýbat italskou

ekonomiku k rychlejšímu růstu.

Ekonomové i zástupci dalších zemí

eurozóny tomu ale nevěří a sledují

vývoj v Itálii s obavami. Země sice

nemusela v minulých letech žádat

o záchranu, má ale v Evropě

po Řecku druhý nejvyšší dluh

v poměru k HDP a navíc problém

s bankami, které tíží velké procento

špatných dluhů. Itálie tak už v minulém roce musela na záchranu

dvou menších bank vynaložit 12

miliard eur.

Nejžhavější fáze dluhové krize je ale

momentálně pryč. Výrazně k tomu

65