CITY @AGebrian
LEŽ JAK VĚŽ
Zastánci megalomanských projektů se často ohánějí
Eiffelovou věží v Paříži a Guggenheimovým muzeem
v Bilbau. Proč jim na to neskočit?
ADAM GEBRIAN
Stavba Guggenheimova muzea
završila téměř dvacetiletou etapu
transformace města podle strategického plánu. Ta obnášela mimo
jiné zlepšení dopravní dostupnosti
města a jeho centra, přesun přístavu
z centra k pobřeží, výstavbu nového
metra (Foster + Partners) či nového
letiště (Calatrava). Ani v Hamburku
se při vzniku nové čtvrti HafenCity
nezačalo výstavbou filharmonie
(Herzog & de Meuron).
Dvě krátká tvrzení z oblasti architektury mi v hlavě pokaždé rozblikají
červenou kontrolku. První zní: Proti
výstavbě Eiffelovy věže taky spousta lidí
protestovala, a jak jsou dneska v Paříži
rádi, že ji mají.
Ano. Je to pravda. Problém spočívá
v tom, k čemu se argument používá.
Slyšel jsem ho už víc než stokrát na
obhajobu příšerných návrhů, kritizovaných naprosto oprávněně. Modelová situace: developer s architektem vytvoří projekt, jehož jediným
cílem je vytěžit z pozemku co nejvíc
peněz. Najdou se tací, kterým se to
nelíbí. A v takovou chvíli přichází
argument Eiffelovkou.
Samozřejmě existují i návrhy, které
u současníků vyvolávají silnou
averzi, a přesto můžou být jednou
považované za důležité a kvalitní.
Jejich autoři ale argument Eiffelovkou v naprosté většině nepoužívají.
Dobře vědí, jaké klišé se z něj stalo,
a snaží se přesvědčovat jinak.
MAGNET AŽ NAKONEC
Druhý, o malinko sofistikovanější
příklad představuje „Bilbao efekt“.
Ve zkratce se podává takto: Kdesi za
devatero horami a devatero řekami
existovalo malé nedůležité městečko, ve kterém zkolaboval těžký
průmysl, největší zdroj příjmů místních. Pak ale přišel slavný americký
architekt Frank Gehry (spoluautor
pražského Tančícího domu) a pro
město navrhl novou budovu
Guggenheimova muzea. Tu začali
masově navštěvovat lidé z celého
světa a městečko bylo zachráněno,
navíc se stalo světoznámým. Za tím
pak ještě následuje: Takže si taky
postavíme nějakou důležitou současnou
stavbu, nejlépe od téhož nebo podobně
významného architekta, a stejný úspěch
se dostaví i u nás.
Tak nejdřív: Úspěch se při takovém
postupu pravděpodobně nedostaví.
Jako hlavní důvod bych vypíchl, že
ani v Bilbau nepostupovali takhle.
Druhou podstatnou výtkou je, že
je každé město jedinečné a mechanické přenosy receptů z jednoho
místa na druhé mají mnohem větší
pravděpodobnost selhání než úspěchu. Ano, skutečně se řada měst
následně pokusila takto dezinterpretovaný Bilbao efekt napodobit, ale
nevybavím si snad žádné, kterému
by to přineslo výraznější změnu
k lepšímu. Zato je docela dost těch,
pro které takový krok později představoval značné provozní a ekonomické problémy. A pokud stále
existují města a země, které o svém
rozvoji přemýšlejí takto zkratkovitě
– vytvoříme magnet na turisty, ze kterého
budeme profitovat – tak pevně věřím,
že se od nich učit nechceme.
Autor je fanoušek architektury.
9