CITY @AGebrian

LEŽ JAK VĚŽ

Zastánci megalomanských projektů se často ohánějí

Eiffelovou věží v Paříži a Guggenheimovým muzeem

v Bilbau. Proč jim na to neskočit?

ADAM GEBRIAN

Stavba Guggenheimova muzea

završila téměř dvacetiletou etapu

transformace města podle strategického plánu. Ta obnášela mimo

jiné zlepšení dopravní dostupnosti

města a jeho centra, přesun přístavu

z centra k pobřeží, výstavbu nového

metra (Foster + Partners) či nového

letiště (Calatrava). Ani v Hamburku

se při vzniku nové čtvrti HafenCity

nezačalo výstavbou filharmonie

(Herzog & de Meuron).

Dvě krátká tvrzení z oblasti architektury mi v hlavě pokaždé rozblikají

červenou kontrolku. První zní: Proti

výstavbě Eiffelovy věže taky spousta lidí

protestovala, a jak jsou dneska v Paříži

rádi, že ji mají.

Ano. Je to pravda. Problém spočívá

v tom, k čemu se argument používá.

Slyšel jsem ho už víc než stokrát na

obhajobu příšerných návrhů, kritizovaných naprosto oprávněně. Modelová situace: developer s architektem vytvoří projekt, jehož jediným

cílem je vytěžit z pozemku co nejvíc

peněz. Najdou se tací, kterým se to

nelíbí. A v takovou chvíli přichází

argument Eiffelovkou.

Samozřejmě existují i návrhy, které

u současníků vyvolávají silnou

averzi, a přesto můžou být jednou

považované za důležité a kvalitní.

Jejich autoři ale argument Eiffelovkou v naprosté většině nepoužívají.

Dobře vědí, jaké klišé se z něj stalo,

a snaží se přesvědčovat jinak.

MAGNET AŽ NAKONEC

Druhý, o malinko sofistikovanější

příklad představuje „Bilbao efekt“.

Ve zkratce se podává takto: Kdesi za

devatero horami a devatero řekami

existovalo malé nedůležité městečko, ve kterém zkolaboval těžký

průmysl, největší zdroj příjmů místních. Pak ale přišel slavný americký

architekt Frank Gehry (spoluautor

pražského Tančícího domu) a pro

město navrhl novou budovu

Guggenheimova muzea. Tu začali

masově navštěvovat lidé z celého

světa a městečko bylo zachráněno,

navíc se stalo světoznámým. Za tím

pak ještě následuje: Takže si taky

postavíme nějakou důležitou současnou

stavbu, nejlépe od téhož nebo podobně

významného architekta, a stejný úspěch

se dostaví i u nás.

Tak nejdřív: Úspěch se při takovém

postupu pravděpodobně nedostaví.

Jako hlavní důvod bych vypíchl, že

ani v Bilbau nepostupovali takhle.

Druhou podstatnou výtkou je, že

je každé město jedinečné a mechanické přenosy receptů z jednoho

místa na druhé mají mnohem větší

pravděpodobnost selhání než úspěchu. Ano, skutečně se řada měst

následně pokusila takto dezinterpretovaný Bilbao efekt napodobit, ale

nevybavím si snad žádné, kterému

by to přineslo výraznější změnu

k lepšímu. Zato je docela dost těch,

pro které takový krok později představoval značné provozní a ekonomické problémy. A pokud stále

existují města a země, které o svém

rozvoji přemýšlejí takto zkratkovitě

– vytvoříme magnet na turisty, ze kterého

budeme profitovat – tak pevně věřím,

že se od nich učit nechceme.

Autor je fanoušek architektury.

9