Si Ťin-pching se s pomocí velkých dat a umělé

inteligence snaží dotáhnout to, na co neměl Mao

techniku a peníze, říká sinolog Martin Hála, který

Čínu studuje čtyřicet let.

Sešli jsme se ve vánočně vyzdobeném coworkingu Opero, kam ze

Staroměstského náměstí doléhaly  

zvuky koled. Moje poznámky

z rešerší měly do idyly daleko. Internace Ujgurů a dalších etnických

menšin do převýchovných táborů.

Obchodní válka se Spojenými státy.

Kácení lesů na Sibiři. Tím vším

zvládla Čína zásobit agentury v jediném měsíci.

Víte i o nějaké dobré zprávě, která by teď z Číny přišla?

Například prudký hospodářský růst.

Když odhlédnete od negativních

dopadů na zdraví občanů, ekologii

a podobně, sama o sobě je to zpráva

dobrá. Stejně tak bouřlivý rozvoj digitálních technologií. Záleží ale, jak

se na to díváte: jestli v jednotlivostech, nebo v širších souvislostech.

A v těch je, obávám se, dobrých

zpráv opravdu málo.

zacházejí volněji. Myslím si, že

je namístě mluvit přinejmenším

o kulturní genocidě. Nemá ty trestněprávní důsledky, ale termín je to

trefný: v zásadě jde o to, vyobcovat

celou jednu kulturu, odlišnou od té

mainstreamové chanské, a to dost

nevybíravými prostředky. Hlavně

nucenou převýchovou velké části

populace v táborech, které v Číně

nesou přívlastek ťi-čung, koncentrační. Pokud víme, nachází se

v nich teď až milion obyvatel oblasti Sin-ťiang, což představuje zhruba

desetinu ujgurského obyvatelstva.

Paříž je blíž a společensky otevřenější než Sin-ťiang. Oblast sice není

pro novináře úplně uzavřená, ale

na místě jsou sledováni a šikanováni. Do převýchovných táborů

přístup samozřejmě nemají a místní obyvatelstvo se s nimi zdráhá

hovořit, protože jen pouhý kontakt

s cizincem je může do těch táborů

poslat. Velká část informací, které

máme k dispozici, je založená na

satelitních snímcích monitorujících

růst táborů. A potom máme svědectví uprchlíků, kterým se podařilo

přejít například do Kazachstánu.

Proč tam jsou?

Jak to celé může skončit? Jako

v Sovětském svazu, kde lidé

zůstali v gulazích do smrti? Nebo

Peking za rok řekne: jste převychovaní, můžete domů?

Tak rovnou k těm špatným. Novinář Ethan Gutmann v Českém

rozhlase neváhal označit pronásledování Ujgurů za genocidu.

Navíc motivovanou i byznysem

s transplantovanými orgány. Je to

opravdu genocida?

Mluvil jste o orgánech. Nemyslím  

si, že by to bylo motivované takovou poptávkou, i když možnost

odběrů orgánů nelze vyloučit, už

k němu na čínských vězních docházelo. Ale rozhodně bych neřekl,

že je to motivace. Ta je převážně

bezpečnostní. Jde o velmi extrémní reakci na útoky na většinové

chanské obyvatelstvo, provedené

spíš z nacionalistických než náboženských pohnutek. Nicméně ta

menšina muslimská je. Pekingu jde

o to, ji převychovat, protože pro něj

představuje bezpečnostní riziko.

Záleží, jak ji definujete. Když za

genocidu něco označíte na oficiální

úrovni, vyplývá z toho trestněprávní odpovědnost pro její pachatele

nebo nepromlčitelnost zločinů proti

lidskosti. Novináři s tím termínem

Milion lidí, to je internace masových rozměrů. Když to ale srovnáme třeba s protesty ve Francii,

dokumentuje ji minimum fotografií a videí. Jak se Číně daří tak

dobře blokovat informace?

Zdá se, že nad tím čínská strana

zatím moc nepřemýšlí. Provádí teď

perzekuční část operace a zbytek

bude řešit za pochodu. Taky je otázka, jak se k tomu postaví mezinárodní společenství, jestli to nakonec akceptuje, nebo jestli na takhle masivní

porušování lidských práv začne reagovat. Začíná se mluvit o zločinech

proti lidskosti, což by mělo mezinárodněprávní důsledky. Čína se snaží

svůj postup legitimizovat. Dokonce

o něm hovoří jako o novém modelu

lidských práv, podle kterého je třeba

v zájmu většiny potlačit lidská práva

násilné menšiny. Tenhle koncept se

razí přes mezinárodní instituce, jako

je Rada pro lidská práva při OSN.

49