médiích. Čína si triumfalismem

příliš nepomohla a vyprovokovala

USA k velmi ostré reakci. Ty třeba

jediným dekretem zlikvidovaly ZTE,

obrovskou globální společnost.

Nová hedvábná stezka tedy nemá

být infrastrukturou pro obchod

mezi firmami a jednotlivci, ale pro

obchod mezi státy?

Ještě to poopravím: na Stezce

Čína samozřejmě využívá tržních

mechanismů, ale ty jsou podřízené vůli státních představitelů. Na

summitu se sejdou politici, přivezou svoje šampiony z obchodního

světa, například PPF, a ti dostanou

privilegovanou příležitost těžit

z potenciálních výhod ekonomické

spolupráce mezi zeměmi. Není to

spontánní, zezdola hnaný proces.

Politická místa vytvářejí prostor, ve

kterém potom fungují tržní mechanismy. Proto si Miloš Zeman tak

dobře rozumí s čínskými komunisty: jeho vize toho, čemu říká ekonomická diplomacie, je tomu dost

podobná. Odhlédněme od toho,

že jakožto ekonomická diplomacie

je jeho politika zcela neúspěšná,

neboť nevedla k žádným velkým

výsledkům.

Zrovna Zeman proslul výrokem,

že se od Číny můžeme učit harmonizovat společnost. Ale co

kdybychom to obrátili: existuje

něco, co bychom se mohli od Číny

doopravdy učit?

Řadu věcí! Jenže tu žijeme v úplně  

jiném prostředí. Jádrem Pásu

a stezky je budování infrastruktury,

zejména dopravní. V tom Čína slaví

obrovské úspěchy a něco takového

bychom velmi uvítali. Když se podíváte, jak to u nás vypadá s výstavbou dálnic, je to katastrofa.

Dnes jsem jel z Brna do Prahy tři

hodiny vlakem. Z nádraží poskládaného z unimobuněk.

Přesně. Jenže ten model je nepřenosný. Jsme členská země EU, jsme

vázáni regulatorním prostředím.

Nemůžeme stavět dálnice a železnice jako Čínská lidová republika.

Co je tam jinak?

Veškerá půda například patří státu.

Není problém uvolnit místo pro

dálnici nebo železnici. Lidi se prostě

vystěhují, právně nemají žádný nárok. Někdy dostanou kompenzaci,

někdy ne, často je nedostatečná. To

v České republice nemůžete udělat.

Samozřejmě, že bych si přál, abychom infrastrukturu budovali tak

rychle, ale to by nešlo bez změny

politického systému. A v čínském

právním prostředí bych žít nechtěl.

Když vás neláká ten politický model, co vás tedy lákalo jít studovat

sinologii?

Tuhle otázku vždycky obracím a lidí

se ptám, proč je Čína nezajímá. Je to

přímý protějšek západní civilizace,

vyspělá kultura na druhé straně zrcadla. Připadlo mi, že bez toho, abych

se něco dozvěděl o Číně, by moje

intelektuální zvědavost nebyla uspokojena. V daleko větší míře, než když

studujete germanistiku nebo anglistiku, kde se pohybujete ve stejném

civilizačním prostředí. Chtěl jsem

trošičku proniknout do toho, jak to

funguje na druhé straně rovnice.

A překvapilo vás, jak moc Čína za

těch čtyřicet let zbohatla a získala

na významu?

Samozřejmě. Nikdo nic takového

nemohl čekat. Nečekali to ani sami

strůjci reforem. Jejich architekt

Teng Siao-pching říkával, že Čína

přechází přes řeku tím, že našlapuje

na jednotlivé kameny. Naznačoval

tak, že sám přesně neví, co dělá.

Byl jsem v Číně poprvé v roce  

1984 a naposled před třemi lety.

Ten rozdíl je neuvěřitelný. Úplně  

jiná země. Že se během mého

profesního života podaří zvrátit tak

zaostalou ekonomickou bázi Číny

bylo nepředstavitelné. Ale pak máte

náklady: negativní stránky prudkého vývoje, které platila nejen Čína

samotná, ale i okolní svět. Důsledky

máme před očima: totální zhroucení mezinárodního obchodního systému, který po desetiletí zaručoval

prosperitu velké části světa. V Číně

pak škody na životním prostředí,

pro nás nepředstavitelná nerovnost,

spousta sociálních problémů, zdravotní krize… Ovšem samotná míra

hospodářského a technologického

růstu, ta je prostě obdivuhodná.

MARTIN HÁLA

Narodil se v roce 1961. Studoval sinologii v Praze, Šanghaji, Berkeley

a na Harvardu. Řadu let žil a pracoval v různých částech Asie. Dnes

vědecky působí na Ústavu Dálného

východu a vede informační a analytický web o Číně Sinopsis.cz.

53