SUCHARŮV SLOUPEK @SemSuchar

INFLACE ZLOČINU

A TRESTU

Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek navrhuje

zvýšit hranici, která dělí přestupky od trestných

činů, z pěti na deset tisíc korun. Pouští se do

náročného boje, který mu rozhodně nezávidím.

PETR NĚMEC

Pozorný čtenář mého Twitteru jistě 

namítne, že to nevymyslel Kněžínek, 

ale že to Suchar navrhoval už v srpnu. To je pravda, ale namyšlený 

jsem už dost a klidně panu ministrovi kredit přenechám. Volání po této 

změně znělo z více stran. A má to 

své důvody.

Dřívější právní úprava stanovila 

limit na dva tisíce korun. Pět tisíc 

se do zákona dostalo v roce 2002 

a přebral je nový trestní zákoník. 

Změna přišla v době, kdy byla průměrná měsíční mzda patnáct tisíc. 

Dnes je dvojnásobná a je zřejmé, 

že by na to trestní zákoník měl 

reagovat.

ZBYTEČNÝ POVYK

Když jsem se o nápadu limit zvýšit 

veřejně zmínil, setkal jsem se s kritikou – někdy konstruktivní, jindy 

spíš emocionální. Boj za změnu 

zákona panu ministrovi nezávidím. 

Teď jen pár poznámek.

Prvně by mělo zaznít, že výše škody 

není vždy jediným klíčem k rozlišení 

přestupků a trestných činů. Pokud 

74

se vám někdo vloupá do chaty 

a vezme bezcennou lampu, jde 

o trestný čin bez ohledu na škodu. 

To samé platí, když vám kapsář 

ukradne mobil. Nebo u osoby, která 

už byla za krádež v posledních třech 

letech odsouzena – pak je úplně jedno, že ukradla jízdní kolo jen za dva 

tisíce. Desetitisícový limit v takových 

případech nehraje žádnou roli.

Párkrát už jsem slyšel, že zloději 

začnou najednou krást za devět tisíc. 

Nevím, kde se tenhle názor bere 

a jestli je podložený nějakou studií. 

Nevěřím, že by pachatelé pozorně 

sledovali, jakou škodu způsobují. 

Začalo se snad v roce 2002 krást za 

víc jen proto, že se hranice nepatrné škody zvedla o tři tisíce? A to 

nemluvím o tom, že zákon operuje 

i s pokračujícím trestným činem – 

trestní právo umí škody sčítat.

lizovat každé protiprávní jednání. 

U majetkových trestných činů je proto často stanovena právě podmínka 

přesáhnutí hranice nepatrné škody, 

aby soudy neřešily ukradené nebo 

nalezené cigarety. Taky je tu otázka 

ekonomická: náklady na odsouzení 

takového člověka by byly násobně 

vyšší než způsobená škoda. Proces 

pak ztrácí smysl, byť ten smysl 

pochopitelně nejde poměřovat jen 

ekonomicky.

Pokud panu Vomáčkovi zloděj 

ukradne kolo za deset tisíc a hned 

ho někde střelí, je možná smysluplnější, když se panu Vomáčkovi 

složíme na nové kolo než na proces 

za tisíců sto. Na jeho konci sice bude 

muset zloděj panu Vomáčkovi škodu 

uhradit, ale co si myslíte, že takový 

zloděj má? Leda tak deset exekucí. 

Pan Vomáčka nezíská nic, nejvýš 

dobrý pocit, že padouch dostal spravedlivý trest, ale na pocitu si moc 

nezajezdí.

Návrh ministra Kněžínka proto 

považuji za správný a držím palce. 

Z prvních reakcí dalších politiků je 

zřejmé, že debata to bude hodně 

populistická.  

VYBÍREJME, CO SOUDIT

Ačkoliv chápu naštvání každého poškozeného a vím, že je pro mnoho 

lidí hodně peněz i těch současných 

pět tisíc, je třeba se na věc dívat 

z většího odstupu. Nelze krimina-

PETR NĚMEC

Advokát a mediátor