„Nejlepší je vyrazit po 4. září,“ říká

nám Stuart u ohně v kempu v Monument Valley a nalévá si další víno.

„To už jsou totiž děti ve škole, takže

americké rodiny na cestě nepotkáš,“

vysvětluje. Má pravdu. Uvědomujeme si, že kromě zájezdů z Asie

potkáváme většinou už jen dvojice,

jako jsme my. Je chladný říjnový

večer, u ohně sedíme v péřových

bundách a se Stuartem jsme tu jedinými hosty.

„Když jsem byla malá, žily tady

mezi monumenty jen čtyři rodiny,“

vzpomíná Dorothy, majitelka kempu

a indiánka z kmene Navaho, která si

k nám přisedla. Na korbě pick-upu

dovezla další dřevo na podpal a rovnou Stuarta zkasírovala o dvacet

dolarů, tedy necelou pětistovku, za

pár polínek – musela pro ně totiž

jet sto mil daleko. Ve vyprahlé rudé

pískovcové krajině plné majestátních stolových hor prší jen svátečně.

I trsy trávy, polosuché keříčky a kaktusy se tu objevují spíš sporadicky.

„Dřív neměl nikdo elektřinu ani

tekoucí vodu. V noci byla úplná tma

a ticho. Viděli jsme miliony hvězd.

Teď už tu mezi skalami žijí aspoň tři

tisíce lidí a v létě jsou tu tisíce turistů.

Časy se mění,“ říká Dorothy. Kouknu

na nebe. Přestože přede mnou plápolá táborák a půl míle od nás svítí

malé letiště, vidím tolik hvězd jako

snad ještě nikdy. „Máte i u vás takové

nebe?“ ptá se Dorothy, když si všimne

mého blaženého výrazu. Kroutím

hlavou. Mléčná dráha je vidět naprosto zřetelně, táhne se přes celou

oblohu z jednoho konce na druhý.

U NAVAHŮ

„Chcete se podívat na naše tajné

místo s jezerem, ve kterém se všechny hvězdy odrážejí?“ láká nás. Nad-

šeně přitakáme a hned se dozvíme,

že to bude zase za dvacet dolarů.

Přesto souhlasíme. Díky několika

nocím stráveným v autě jsme ušetřili a jít se v Monument Valley podívat

na tajné místo původních obyvatel

– v to jsme ani nedoufali.

K našemu překvapení sedá Dorothy 

se svým přítelem Ahigou do pick-upu.

„Máme jet za vámi? A nevadí, že

jsme si všichni dali pivo?“ ptáme se

překvapeně. Rozesmějí se. Jedeme přece jen půl míle a navíc tady

za kemp, kdo by nás tam asi tak

kontroloval? V rezervaci Navahů, ve

které mimochodem platí přísná prohibice, sedáme po několika slabých

amerických pivech do auta.

Jezero pod jedním z monumentů  

nás uchvátí. Navahové mají nádhernou zemi, ve které se jim ale

žije celkem těžce. Rezervace Navajo

Nation je největší v USA a její území

o rozloze České republiky zasahuje

hned do čtyř států – kromě Utahu

a Arizony, na jejichž hranici leží právě Monument Valley, se rozpíná až

do Nového Mexika a Colorada. Žije

tu 353 tisíc Navahů. „Můžeme tu

žít jen my, původní obyvatelé nebo

někdo, kdo si někoho z nás vzal,“

posloucháme Dorothy, zatímco hledáme nejlepší místo na focení.

„Mám dvě dcery a mluvím s nimi

navažsky, protože jinak než v rodině

se jazyk udržet nedá. Kromě toho už

víc než dvacet let učím navažštinu

na Arizonské univerzitě,“ vysvětluje.

Mladí lidé se prý vrací ke svým kořenům, takže jazyky původních obyvatel Ameriky snad úplně nezmizí.

Zpátky u ohně nám Dorothy zpívá

několik navažských písní. Jazyk má

tolik specifik, že ho americká armáda  

za druhé světové války používala

jako tajný kód.

87