Pestrý život právníka s myslí ekonoma ukončilo
ve čtyřiapadesáti letech několik surových ran do hlavy.
Zůstalo po něm jedno nadčasové dílo:
Právo a svoboda.
Bruno Leoni se narodil roku 1913
ve městě Ancona na východním
pobřeží Itálie. O jeho dětství se toho
moc neví, životopisy začínají až
studiem práv v Turíně, kde Leoni
nakonec prožil většinu života.
Když mu bylo devět, k moci se dostal
Benito Mussolini. Leoni tak vyrůstal
v zemi, která pod fašistickým vedením pošlapávala základní lidská práva
na majetek, svobodu i život. Po celou
dobu Mussoliniho vlády přitom platila poměrně liberální ústava z roku
1848, která měla ochranu základních
práv zaručovat. Pro Leoniho se tento
do očí bijící rozpor mezi psaným
zákonem a realitou stal první lekcí
toho, jak omezená bývá vláda práva.
ANTIFASCISTA
V roce 1943 sloužil Leoni jako dělostřelecký důstojník na okupovaném
Balkánu. Když 8. září italský generál
Giuseppe Castellano podepsal příměří se spojeneckými silami, část armády zůstala věrná Mussolinimu a Itálie
se dočasně rozpadla na spojeneckou
jižní část a fašistickou severní. Bruno
Leoni si zvolil stranu spojenců a dezertoval z útvaru. Při záchranných
operacích na severu Itálie pomohl
zachránit desítky válečných zajatců.
Sám Leoni padl koncem března 1945
do německého zajetí, o měsíc později
však partyzánská ofenziva vyústila
v popravu Mussoliniho a fašistické
síly se definitivně vzdaly.
Při několikaleté spolupráci s britskými vojáky si Leoni vytříbil angličtinu,
což zúročil hned po válce. Roku
1944 vyšla Hayekova Cesta do otroctví,
v roce 1949 Misesovo Lidské jednání
a mezitím Hayek založil Montpelerinskou společnost, sdružující soudobé velikány liberálního myšlení.
Bruno Leoni se okamžitě zapojil
do této mezinárodní intelektuální
diskuze o povaze svobody, která byla
NEPŘÁTELÉ STÁTU
Zasvětili svůj život boji za svobodu. Revolucionáři, filozofové, ekonomové a podnikatelé. V seriálu
Nepřátelé státu představujeme
životní osudy a odkaz osobností,
které se nebály myšlence svobodné společnosti obětovat všechno.
Randolph Bourne (1/2018)
zahraničním autorům, kteří se později zapsali do síní slávy ekonomie
i politologie. V žurnále publikovali
například Friedrich August von
Hayek, Ludwig von Mises, Wilhelm
Röpke, Gordon Tullock nebo James
Buchanan. Samotný Leoni čile přispíval nejen do Il Politico, ale i řady
dalších periodik, italských i amerických. V textech dával najevo rozsah
své erudice: věnoval se právní teorii,
filozofii, ekonomii, umění, literatuře
i aktuálním událostem.
K tomu všemu řídil úspěšnou advokátní kancelář a oženil se. Z manželství vzešla dcera Didi, která se
později stala moderátorkou a televizní celebritou.
po dvou světových válkách a při
rozpínající se komunistické totalitě
velmi urgentní.
Největší stopu po sobě Leoni ale
nechal právě v mezinárodní výměně
myšlenek o svobodném uspořádání
společnosti. Stal se aktivním členem
a později sekretářem Montpelerinské
společnosti. Účastnil se významných
zasedání a konferencí, jako té roku
1958 v Claremont College v Kalifornii. Kromě Leoniho a dalších na
ní vystoupili i Hayek a Friedman.
Z kalifornské akce nakonec vzešly
tři zásadní knihy: Hayekova Ústava
svobody, Friedmanův Kapitalismus
a svoboda a Leoniho Právo a svoboda.
POVÁLEČNÝ ROZVOJ
KE KOŘENŮM
Po složení zbraní se vrátil k akademické dráze. Roku 1948 stanul
v čele politologického ústavu na
univerzitě v Pavii. Založil časopis
Il Politico, v němž dával prostor
Leoni přednesl svůj příspěvek na
claremontské konferenci v angličtině z ručně psaných poznámek, na
kterých pracoval i během konference samotné. Na naléhání pořadatele,
Isabel Patersonová (2/2018)
Rose Laneová (3/2018)
Ayn Randová (4/2018)
Albert J. Nock (5/2018)
H. L. Mencken (6/2018)
Bruno Leoni
Henry Hazlitt (v příštím čísle)
95