Někdo chce pomáhat druhým, jiného baví budovat
byznys. A pak jsou lidi jako Michaela Mysha Gautam,
kterým dává smysl spojit obojí.
Je jí teprve dvaatřicet, ale zážitky,
které nasbírala během posledních
deseti let, vydají na knihu. Dokonce na dvě. Druhá knížka vychází
Michaele letos na konci dubna. Děj
se bude, podobně jako u prvotiny
Mé nepálské lásky, které se doteď
prodalo dvacet tisíc výtisků, točit
kolem dětského domova, obchodu
s módou, krachů v byznyse i životě
a kolem Nepálu. Právě tam totiž
Michaela Mysha Gautam pomáhá:
opuštěným dětem se zázemím
a vzděláním, dospělým s pravidelným výdělkem.
POMÁHAT A PODNIKAT
První cesta do jedné z nejchudších
zemí světa ovšem zas tak šlechetný
důvod neměla. Do Nepálu vyrazila
ve dvaadvaceti, zhubnout a odpočinout si od západního života. Po půl
roce, který strávila jako učitelka
v zapadlé horské vesničce, jí ale
bylo jasné, že nakonec půjde o víc
než jednorázovou zkušenost. „Zamilovala jsem si hlavně děti, několika se pravidelně věnovala i mimo
vyučování, brala je na výlety. Na
konci jsem si nedovedla představit,
že odjedu a nechám je napospas
původnímu životu.“
Proto začala vymýšlet, jak pomáhat dlouhodobě. Definitivní obrys
dostaly její úvahy v roce 2010,
kdy založila neziskovou organizaci
Thao. Zpočátku prostřednictvím
neziskovky platila několika dětem
bydlení a vzdělání. Dobročinnosti se
ostatně věnovala jen po večerech,
jinak se živila psaním cestopisných
článků.
V roce 2011 přibyl k nepálským
dětem vlastní syn Theodor. Právě na
mateřské Michaele došlo, že se chce
neziskovce věnovat na plný úvazek.
A k tomu rozjet podnikání, o kterém
snila od dětství a díky kterému by
mohla zafinancovat vlastní dětský
domov. Volba padla na dovážení
a prodej nepálských šperků a doplňků. Propracovat se k fungujícímu
byznysplánu ale chvíli trvalo. „Zpo-
ZA ŠKOLOU
Zatímco ještě v polovině dvacátého století bylo vzdělání privilegiem hlavně bohatých nepálských elit a míra gramotnosti
dosahovala jen pěti procent, od
sedmdesátých let se situace pomalu zlepšuje. Základní stupeň je
povinný, výuka je zpřístupněná
i dívkám a přibývá vysokých škol.
V roce 2016 jich bylo v šestadvacetimilionové zemi už deset.
Přesto zůstává v nepálském
vzdělávacím systému řada mezer. Ačkoli stoupá počet zapsaných žáků, o jejich docházce se
to samé říct nedá. Problém s pravidelnou účastí na hodinách mají
nejčastěji děti z chudých rodin.
Ty často školu opouští, aby rodičům pomáhaly v zemědělství.
Velkou část odpadlíků tvoří dívky: rodiny mnohdy nepovažují
jejich vzdělání za prioritu, důležitá je svatba.
čátku jsem to dělala v malém, celé to
bylo nekoordinované. Sebrala jsem
se, odjela na trhy, něco málo prodala
a pak se zase klidně měsíc nedělo
nic,“ vzpomíná.
Zlom přišel až v roce 2013, tehdy
už fungoval online obchod Thao.cz.
Sortiment ale pořád tvořily převážně šperky a o zisku se zrovna
mluvit nedalo. „Zůstatek na účtu se
povážlivě tenčil a já přemýšlela, že
si nejspíš budu muset hledat práci.
Z posledních sil a hlavně peněz
jsem na Facebooku zaplatila reklamu na nepálské kalhoty a říkala si,
že jestli tohle nevyjde, končím. Jenže ono to klaplo. V červenci jsme
prodali kalhot za milion, v srpnu za
dva,“ vypráví s úsměvem.
BRZO NA HAPPYEND
Obchod nabral obrátky. Michaela
našla pár nepálských rodinných
dílen a vsadila na ručně barvené
látky a originální výšivky. „Pomohlo i to, že se naše móda cenově
příliš nelišila a dodnes neliší od
oblečení v obchoďácích. Přesto jde
o originální a limitované kolekce,“
vysvětluje Michaela.
Zároveň dodává, že si i přes nepříliš vysoké ceny Thao zakládá na
férovém obchodování. „Nešetříme
na lidech, ale hlavně na marketingu. Reklama dnes často stojí
víc než samotná výroba. A pokud
jde o fair trade, platí to dvojnásob.
Spoustu času a peněz stojí sbírání
29