Někdo chce pomáhat druhým, jiného baví budovat

byznys. A pak jsou lidi jako Michaela Mysha Gautam,

kterým dává smysl spojit obojí.

Je jí teprve dvaatřicet, ale zážitky,

které nasbírala během posledních

deseti let, vydají na knihu. Dokonce na dvě. Druhá knížka vychází

Michaele letos na konci dubna. Děj

se bude, podobně jako u prvotiny

Mé nepálské lásky, které se doteď

prodalo dvacet tisíc výtisků, točit

kolem dětského domova, obchodu

s módou, krachů v byznyse i životě

a kolem Nepálu. Právě tam totiž

Michaela Mysha Gautam pomáhá:

opuštěným dětem se zázemím

a vzděláním, dospělým s pravidelným výdělkem.

POMÁHAT A PODNIKAT

První cesta do jedné z nejchudších

zemí světa ovšem zas tak šlechetný

důvod neměla. Do Nepálu vyrazila

ve dvaadvaceti, zhubnout a odpočinout si od západního života. Po půl

roce, který strávila jako učitelka

v zapadlé horské vesničce, jí ale

bylo jasné, že nakonec půjde o víc

než jednorázovou zkušenost. „Zamilovala jsem si hlavně děti, několika se pravidelně věnovala i mimo

vyučování, brala je na výlety. Na

konci jsem si nedovedla představit,

že odjedu a nechám je napospas

původnímu životu.“

Proto začala vymýšlet, jak pomáhat dlouhodobě. Definitivní obrys

dostaly její úvahy v roce 2010,

kdy založila neziskovou organizaci

Thao. Zpočátku prostřednictvím

neziskovky platila několika dětem

bydlení a vzdělání. Dobročinnosti se

ostatně věnovala jen po večerech,

jinak se živila psaním cestopisných

článků.

V roce 2011 přibyl k nepálským

dětem vlastní syn Theodor. Právě na

mateřské Michaele došlo, že se chce

neziskovce věnovat na plný úvazek.

A k tomu rozjet podnikání, o kterém

snila od dětství a díky kterému by

mohla zafinancovat vlastní dětský

domov. Volba padla na dovážení

a prodej nepálských šperků a doplňků. Propracovat se k fungujícímu

byznysplánu ale chvíli trvalo. „Zpo-

ZA ŠKOLOU

Zatímco ještě v polovině dvacátého století bylo vzdělání privilegiem hlavně bohatých nepálských elit a míra gramotnosti

dosahovala jen pěti procent, od

sedmdesátých let se situace pomalu zlepšuje. Základní stupeň je

povinný, výuka je zpřístupněná

i dívkám a přibývá vysokých škol.

V roce 2016 jich bylo v šestadvacetimilionové zemi už deset.

Přesto zůstává v nepálském

vzdělávacím systému řada mezer. Ačkoli stoupá počet zapsaných žáků, o jejich docházce se

to samé říct nedá. Problém s pravidelnou účastí na hodinách mají

nejčastěji děti z chudých rodin.

Ty často školu opouští, aby rodičům pomáhaly v zemědělství.

Velkou část odpadlíků tvoří dívky: rodiny mnohdy nepovažují

jejich vzdělání za prioritu, důležitá je svatba.

čátku jsem to dělala v malém, celé to

bylo nekoordinované. Sebrala jsem

se, odjela na trhy, něco málo prodala

a pak se zase klidně měsíc nedělo

nic,“ vzpomíná.

Zlom přišel až v roce 2013, tehdy

už fungoval online obchod Thao.cz.

Sortiment ale pořád tvořily převážně šperky a o zisku se zrovna

mluvit nedalo. „Zůstatek na účtu se

povážlivě tenčil a já přemýšlela, že

si nejspíš budu muset hledat práci.

Z posledních sil a hlavně peněz

jsem na Facebooku zaplatila reklamu na nepálské kalhoty a říkala si,

že jestli tohle nevyjde, končím. Jenže ono to klaplo. V červenci jsme

prodali kalhot za milion, v srpnu za

dva,“ vypráví s úsměvem.

BRZO NA HAPPYEND

Obchod nabral obrátky. Michaela

našla pár nepálských rodinných

dílen a vsadila na ručně barvené

látky a originální výšivky. „Pomohlo i to, že se naše móda cenově

příliš nelišila a dodnes neliší od

oblečení v obchoďácích. Přesto jde

o originální a limitované kolekce,“

vysvětluje Michaela.

Zároveň dodává, že si i přes nepříliš vysoké ceny Thao zakládá na

férovém obchodování. „Nešetříme

na lidech, ale hlavně na marketingu. Reklama dnes často stojí

víc než samotná výroba. A pokud

jde o fair trade, platí to dvojnásob.

Spoustu času a peněz stojí sbírání

29