ku cestopisů. Za jeho neobvyklou
zcestovalost zčásti mohl světoběžný
život jeho prvních zaměstnavatelů – byl vychovatelem v knížecí
rodině Schaumburg-Lippe. Knižně
vydal skici nejen z Evropy a severní
Afriky, ale také ze Spojených států
a Kanady.
VEĎ MĚ DÁL
Roku 1915 se čtyřiapadesátiletý Guth
stal předsedou Klubu českých turistů.
A právě tenhle bohulibý spolek
vyznačil úhel, jakým tlustospis číst.
Dílo, které měl Klub před sto roky
slibně rozpracované, se pozoruhodně
rozvinulo a žije.
Dlužno podotknout, že asi už nikdy
se Klubu českých turistů nepodařilo
něco tak bombastického, jako když
se s trochou peněz, které vydělal jeho
stánek na Jubilejní výstavě v roce
1891, pustil do budování zmenšeniny Eiffelovy věže na Petříně, jakož
i lanové dráhy k ní, a když na to pak
v krátkém čase dokázal sehnat mnohem a mnohem víc peněz a stavbu
dokončit.
To, co se ale podařilo, co přežilo,
je na první pohled skromnější. Na
druhý mnohem víc ohromující. Letos
v květnu uplynulo sto třicet roků od
vyznačení první turistické trasy naší
unikátně husté a po celém území
jednotné sítě.
S tímto na mysli se dobře čtou pasáže
věnované vztahu obcí a krajů k turistice. „Více než na podpoře finanční
záleží nám na probudilém zájmu obce
pro turistiku, na vlídném pochopení
turistických snah a pak teprve na její
hmotné součinnosti.“ Je v tom jistá
hrdost, když mává rukou nad „hubenou subvencí“, kterou obec dává
„domnívajíc se při tom, že vykonala
bůh ví jaký kulturní čin aneb aspoň
dobrý skutek, tak asi, jako když dáváme žebrákovi almužnu“.
Jestliže jinak je Turistika knížkou ze
světa a o světě, který už dávno není,
tohle funguje dodneška: to podstatné odvedou nadšenci. Moc na tom
nezmění ani všechny ty koncepce
regionální turistiky a dotace na její
rozvoj. Nakonec to stejně je všechno
na trasaři s plechovkou na zádech
a jeho druhu se štětcem v ruce.
SISYFOS V HOTELU
Jsou i jiné důvody, proč může být
procházka Guthovou Turistikou zábavná. Pan předseda totiž byl skvělý
organizátor, pilný psavec, ideolog
a teoretik – ale klasické pěší turistice
moc nedal. Pěší turistiku v přírodě
vysloveně opěvuje a idealizuje –
a stejně pak sklouzne do toho, co mu
je bližší a v čem je silnější. Tedy do
hotelu.
Nebuďme ale k dr. Guthovi přísní.
Ačkoli se někdy nechá unést k moralizování, ačkoli dokáže poučovat
i mírně nesnesitelně, vyvažuje to
poměrně často žertem nebo ironickým šlehem s lahodně anglicky
suchou příchutí.
A pak je tu ještě neopominutelná
kvalita pro poutníka se sklony k jazykovému botanizování. Guthova čeština je vybroušená a jeho styl zdobí
nejeden květ, jehož krása je umocněna exotickou vzdáleností stovky let.
Můžeš otevřít na jakékoli stránce a do
pár minut máš do herbáře skvostný
úlovek. Pro potěchu p. t. publika
vyberu pár. Pro víc pak odkazuji na
veřejnou knihovnu (protože v antikvariátě se svazek neshání snadno)
nebo na šestnáct roků staré zkrácené
vydání v Basetu.
KVĚTY Z CEST
„Kdo cestuješ pěšky a sám, buď obzvláště vybíravý ve volbě společníka,
který se k tobě cestou přidruží. Není
sice dnes nebezpečí takového, jako
bývalo ve středověku, ale opatrnost
ve tvaru silné sukovice bývá někdy
matkou moudrosti.“
„Podrob se mravům každé země, jež
neshledávej ani divnými, ani směšnými nebo divokými, vyjma mravy
Kanibalů.“
„Při výletech a túrách společenských
neberte sebou nevychovaných dětí;
zřídka bývá s nimi potěšení.“
„Mořskou nemoc odbývej pokud
možno tiše a nepozorovaně.“
„Vyhazujeme-li cokoli oknem, čiňme
tak s náležitou opatrností a jen v širém poli; nikoli však prázdné lahve
a těžké předměty.“
„Cestovati pro zábavu, která záleží
najmě v rozkoši z pobytu v přírodě vůbec a pak ve vyhledávání
méně známých a krajinářsky i jinak
vynikajících končin, neméně také
pro osvěžení tělesné i duševní, – toť
turistika.“
Jiří Guth: Turistika. Turistický
katechismus. Hejda & Tuček
1917. 329 stran.
31