NA CESTĚ @Tlachova_CT
Chutná jako na jihu Itálie. Pokud
někdo umí výborně připravit v těch
nejnuznějších podmínkách jídla z celého světa, jsou to Nepálci.
Dokonce tu občas funguje i internet.
„Signál chytáme přes družici, všechny
baterky nabíjíme přes solární panel.
Když se obloha zatáhne, internet bohužel fungovat přestane,“ vysvětlují
nám kuchaři a hoteliéři v jednom.
Z High Campu vyrážíme v půl sedmé
ráno. Čeká nás nejtěžší den: vystoupat do sedla Thorong La v 5416 metrech nad mořem. S každým krokem
se nám dýchá hůř, batoh s každým
krokem těžkne. Váží snad padesát
kilo. Do sedla přicházíme kolem
desáté dopoledne a vychutnáváme
si, že jsme na tak úžasném místě
sami. V tom tkví výhoda cesty mimo
sezónu. Sestup do Muktináthu je pak
překvapivě rychlý a příjemný. Každý
metr dolů se otepluje a hlavně se
líp dýchá, takže 1600metrový sešup
seběhneme za dvě hodiny.
V posvátném městě Muktináth působíme mezi davy Indů s červenými
tečkami na čele nepatřičně. Na hlavě
máme čepice, na zádech obrovské batohy, jsme špinaví a unavení. Nemyli
jsme se několik dní. Vydáváme se
mezi hinduistické poutníky, kteří do
Muktináthu přiletěli letadlem, přijeli
džípem nebo přišli až z Indie pěšky,
aby se vykoupali v posvátné vodě
v jedné z nádrží uprostřed komplexu hinduistických i buddhistických
chrámů.
„Koukejte, co jsem našel,“ ukazuje
nám za Kagbeni Američan Matt temně černou zkamenělinu. „Je jich plná
řeka,“ rozhodí rukama směrem k půl
kilometru širokému korytu ledovcové
řeky Kali Gandaki. Sníh z hor už roztál a odtekl, takže koryto je vesměs
100
suché. Vydáváme se za Mattem a po
dvou hodinách si odnášíme osm zkamenělých hlavonožců, amonitů. Pro
hinduisty jsou posvátní. Věří, že jsou
převtělením boha Višnua. Pro nás
jsou zase jasným důkazem, že se Himálaj netyčí na svém místě odjakživa.
Naopak, před 140 miliony let, tedy
ještě před tím, než narazila indická
tektonická deska do té eurasijské, tu
bývalo dno moře.
KRÁSNÝ DEN
Další tři dny pokračujeme pěšky
směrem k Pokhaře, druhému největšímu městu Nepálu, v jehož útulných
hospodách většina trekařů končí. Už
je na nás moc teplo a vadí nám i silný
protivítr, který místy úplně znemožňuje chůzi. Z města Jomson se proto
nabližujeme do Pokhary malým
letadlem společnosti Tara Air. Že jde
o čtvrtou nejnebezpečnější společnost
na světě a že jí nejčastěji padají právě
letadla typu Otter na naší trase, naštěstí zjišťujeme až o dva dny později.
Incident na ranveji, kde mělo zrovna
naše letadlo „jen malinký problém
s motorem“, takže se mu nepovedlo
ani napodruhé vzlétnout a musel pro
nás dorazit náhradní spoj, najednou
získává úplně jiný rozměr.
„Pane? Dnes bude krásný den,“ ozve
se z telefonu v pokharském hotelu
v šest ráno. Volá nám majitel z recepce. Půjčili jsme si totiž skútr, abychom
mohli vyjet na kopec Sarangkot, ze
kterého má být hlavně ráno úchvatný
výhled na celý masiv Annapuren. Jeden pokus už máme za sebou. Od půl
šesté jsme s ostatními turisty koukali
do mlžného oparu, abychom to v půl
osmé vzdali, aniž jsme viděli byť jen
náznak nějaké hory.
Za deset minut sedíme na motorce. Cestu už známe a přesně víme,
CO S SEBOU
Na trek kolem je třeba si vzít oblečení pro všechny typy počasí.
Nezbytné jsou jak tílko a kraťasy
na první část, která vede džunglí,
tak péřová i nepromokavá bunda
do hor. V sezóně i krátce po ní se
počasí pokazí málokdy, přesto je
lepší počítat s tím, že sníh, silný vítr
nebo déšť můžou přijít kdykoliv.
Důležitý je spacák. Na ubytovnách
sice mívají peřiny, většinou jsou
ale i několik let neprané.
Snídaně i večeře bývají zahrnuté
v ceně ubytování. Klasický oběd
znamená až devadesátiminutovou pauzu, protože Nepálci v poledne nejedí a obědy vaří speciálně pro hosty, úplně od začátku.
Přes den se nám proto osvědčilo
jíst sušené maso, oříšky a sušené
ovoce. Nic z toho se nedá na treku
koupit, na rozdíl od krekrů, tyčinek
a brambůrek nebo teplého čaje
(konvička černého za 50 korun,
zázvorového s medem a citronem
za 100 korun), a dokonce piva (100
korun za 650 ml).
Ubytování je paradoxně levnější
než čaj, stojí zhruba 80 korun za
osobu a noc. Mimo sezónu se za
spaní neplatí, stačí si v guesthousu dát večeři a snídani a nocleh je
zdarma.
Na trek se dají objednat služby
průvodců i nosičů, není k tomu ale
důvod. Trek kolem Annapuren se
dá jít relativně nalehko a cesta je
velmi dobře značená.
odkud Annapurny uvidíme. V sedm
jsme nahoře. Hoteliér měl pravdu.
Neskutečná podívaná na panorama
hor, které jen čtyřicet kilometrů od
nás stoupají do osmikilometrové
výšky, nemůže omrzet. Obdivovat
z patnácti set metrů osmitisícovku
nejde v žádném jiném koutu světa –
jen tady, v Nepálu.
Autorka je redaktorka ČT.