Hned tři zprávy o castingu nových

filmů vzbudily v posledních týdnech

vášně a každá z trochu jiného důvodu. Ve snímku King Richard měl hrát

otce a trenéra sester Williamsových

Will Smith. Vlna nevole se zvedla

kvůli tomu, že má Smith výrazně

světlejší pleť než samotný Richard

Williams. Dále se připravuje nová

hraná verze disneyovky Malá mořská

víla, kterou má ztvárnit afroamerická zpěvačka Halle Baileyová. Pamětníci animáku z roku 1989 však často

namítají, že víla Ariel přece byla bílá

zrzka. A naposled přišlo oznámení,

že v nové bondovce převezme kódové označení 007 černošská agentka

v podání Lashany Lynchové.

Tato snaha o zvýšení rozmanitosti

v obsazování rolí je důsledkem jak

politické korektnosti, která vyzdvihuje dosud marginalizované menšiny, tak i prosté komerční kalkulace.

Drahé hollywoodské filmy cílí na

velmi rozrůzněné globální publikum

s vysokým podílem „menšin“. Do

oblíbených značek příběhů – bondovek, disneyovek, Hvězdných válek,

Avengers… – se balí pestrobarevný

ansámbl odpovídající rozdělení společnosti. Kdyby v tom nebyl dobře

propočtený kalkul, takové snímky

by už mnoho let prodělávaly. Místo

toho ale dobývají stále větší trhy.

Nevznikají totiž proti vůli většiny

diváků a divaček, ale naopak na

jejich přání.

BOND ZŮSTANE BONDEM

Snad nejrychleji lze odškrtnout předání žezla v nové bondovce. James

Bond zde odchází do výslužby, stejně jako Daniel Craig odchází z role

Bonda, a je tedy logické postoupit

číslovku 007 někomu jinému, aniž

by to rovnou znamenalo, že napříště

bude mít série za hlavní hrdinku

černošskou ženu. Bond samotný

se nejspíš vrátí jako bílý muž, jen

v novém, paralelním fikčním světě,

kde se bude začínat od nuly, tak jako

vždy předtím.

Možná je obsazení Lynchové jen

jakousi malou náhradou za to, že

konkurzem na nového Bonda neprošel britský černošský herec Idris

Elba. Ten má sice ohromné charisma

a vynikající kondici, ale taky 46 let.

Otálení s výběrem trvalo příliš dlouho a nyní 51letý Daniel Craig potřeboval na pět filmů téměř patnáct

let, přičemž při podpisu smlouvy se

obvykle počítá se čtyřmi filmy naráz.

Elba by tedy zvládl jen asi dva filmy

a to by na vybudování značky a historického odkazu nestačilo.

TA SPRÁVNÁ ČERNÁ

Něco jiného je kauza s „málo tmavým“ Willem Smithem. Ten patří

mezi největší hollywoodské hvězdy

a mezi černošskými kolegy už dávno

v honorářích a tržbách předstihl

Denzela Washingtona a Eddieho

Murphyho. Nyní se ale ukázalo, že

mu superhvězdnost škodí a že ne

každá role je pro něj stavěná.

Samozřejmě se nám může zdát

absurdní, že černoch může být

málo tmavý. O co přesně kritikům

jde? Stovky twitterových příspěvků

z afroamerické komunity přesvědčují, že vedle rasismu existuje ještě

kolorismus. Pro většinovou veřejnost jsou přijatelní hlavně světlí

míšenci. Ti do televize a do filmů

pronikají snáz než lidé s tmavším

odstínem pleti. Problém rasismu se

zdánlivě řeší tím, že se mezi reportéry, herci či modelkami objevují

černoši, čímž je teoreticky učiněno

rozmanitosti za dost, ale fakticky se

tím upozaďuje ona „skutečná černá

Richard Williams, otec a bývalý trenér

sester Venus a Sereny

barva“. V afroamerické komunitě

okolo toho vzniklo napětí a zdá se,

že právě Smithovo obsazení do role

Richarda Williamse bude zlomové.

BEZ HEJTŮ

Podstatné je i to, že Richarda

Williamse lidé znají z televizních

přenosů. Když hrál Smith ve snímku

Cesta za štěstím byznysmena Chrise Gardnera, jehož neuvěřitelný,

nicméně skutečný příběh o cestě

z chudoby působil až kýčovitě inspirativně, nevadilo příliš, že skutečný

Gardner byl velmi tmavý. Skoro

nikdo ho neznal.

Další námitkou vůči Smithovi je, že

je svým založením úplným opakem Williamse. Podle Smithe lidem

nakonec i to špatné v jejich životech pomáhá dosáhnout jejich cílů.

Williams naopak opakuje, že se jako

velmi tmavý Afroameričan musel

prosadit navzdory tomu, že mu okolí

přálo neúspěch.

I kdybychom přijali tezi, že není

důležité někým být, abyste ho mohli

zahrát, jak by vám připadalo, že si

na diskriminaci stěžuje někdo, kdo

vždycky měl cestičku hezky umetenou, protože vypadá líbivě a přijatelně? Dokázali bychom brát vážně

jeho stížnosti, byť by zazněly ve

fikčním díle? Součástí Williamsovy

111