Honza Langer už zažil ledacos.
Vedl Brno Investment Group, která
spravovala investiční projekty Petra
Borkovce, spolumajitele finanční
skupiny Partners. Řídil obchodní
oddělení ve Sklizenu, franšízové síti
obchodů se zdravými potravinami.
Spoluzakládal startup Travelove,
plánující dovolené na míru. Střihl
si taky jednatelství v herním studiu
Napoleon Games, které převedlo na
displeje mobilních telefonů slavnou
českou počítačovou hru Brány Skeldalu. Před tím ještě strávil sedm let
ve Vodafonu a dva roky v Creative
Docku, agentuře stavějící firmy na
zakázku. Na pětatřicátníka slušný
životopis.
Náročná kariéra, špatná životospráva
a permanentní stres si ale vybraly
svou daň. Poslední kapkou byly
problémy se štítnou žlázou. Přišel
čas odejít ze Sklizena a ostatních velkých projektů. Honza založil startup,
který dostává zdravé jídlo tam, kde
byste ho dřív hledali marně: do automatů v kancelářských budovách.
NÁPAD Z PŘETAŽENÍ
Příběh Fresh Pointů se začal psát ve
fitness centrech. „Abych se nezbláznil, chodil jsem běhat na pás. Pak
jsem měl pokaždé obrovský hlad. Na
recepci ale měli jen proteinové tyčinky a ty mi nejely. Tak jsem utíkal do
Alberta, kde jsem si koupil první nezdravý nesmysl, co mi padl do oka.
Hlad přešel. Jenže když jsem takhle
běhal a cpal se půl roku, došlo mi, že
jsem pořád stejně vypasený a běhám
pořád stejně pomalu,“ vzpomíná
Honza. „Když jsem jednou v noci
zase nemohl zabrat, protože jsem byl
totálně přetažený, došlo mi, že bych
se mohl s fitness centry dohodnout,
že jim dodáme svou lednici a budeme ji plnit saláty ze Sklizena.“
Při další návštěvě posilovny si Honza
dohodl schůzku s manažerem. „Odpověď byla očekávatelná: chtěli prodávat jen takové potraviny, o které
se nemusejí starat a které se nekazí.
Tedy proteinové tyčinky a nápoje.
S nimi navíc odpadají i problémy
s hygienou a bioodpadem. Nabídl
jsem proto, že jim lednici dodáme
a postaráme se i o všechno ostatní.“
na výrobu prototypu: ledničky
zasazené do designové dřevěné skříně, na jejímž vzhledu má lví podíl
Honzova kolegyně Simona Škodová,
ovládané tabletem připojeným ke
čtečce čárových kódů a internetu.
Sestrojili ho, ale půl roku pořádně
nefungoval. „Člověk přiložil platební
kartu, a lednice se neotevřela. Nešel
skener. Rozbíjel se zámek.“
ČEŠI ČECHŮM NEVĚŘÍ
U klienta, kde měli prototyp umístěný, Honza ze zoufalství zaškolil
recepční, aby dokázaly drobné opravy řešit samy. Půl roku ladění ale
nepřinášelo jen technické komplikace. Projektu začaly docházet peníze.
„Spálili jsme veškerý zainvestovaný
cash, a přitom jsme si vůbec nestačili ověřit, jestli bude o náš nápad
zájem. Investor byl naštěstí trpělivý
a poslal nám další injekci.“
S výživovou poradkyní připravil
tři typy vyvážených pokrmů pro
hubnutí, nabírání svalů a držení
kondice. Počítal kilojouly a testoval
balení. Jenže komunikace s provozovateli velkých fitness center vázla.
Navíc jich je v Česku málo, takže by
nebylo kam růst. Přišla kompletní
změna byznysplánu a výměna fitek
za kancelářské budovy. „Vykašlali
jsme se i na scestnou myšlenku, že
budeme dělat vlastní jídla a vlastní
obaly. Všechno jsme zjednodušili.“
Firma se zaměřila na technologii
a distribuci. „Kolegy jsem přesvědčil,
že uděláme otevřenou lednici. Po
načtení karty si z ní bude moct každý vzít, co chce, a zaplatit načtenou
kartou.“ Na rozdíl od klasického
automatu, který vám nic nevydá,
dokud mu nezaplatíte – a občas,
i když mu zaplatíte – vsadil na poctivé úmysly zákazníků. „Lidi si nechtějí vybírat přes sklo. Chtějí si jídlo
prohlídnout zblízka, přečíst si složení
a teprve pak se rozhodnout, jestli
si ho koupí, nebo ne. A ve finále si
toho koupí víc.“ Rok musel Honza
poslouchat, že je naivní blázen, že
mu to lidi rozkradou. „Češi prostě
nevěří Čechům.“
Technologie, která by takové nákupy
umožňovala, ale nebyla k dostání.
Několik set tisíc korun proto padlo
CHLADÍ I BEZ PROUDU
Mouchy se podle Honzy povedlo vychytat pět minut po dvanácté. „Nová
lednice už nespoléhá na tablet, ale
má v sobě klasický počítač připojený na dotykový displej. O připojení
se stará router s 3G modemem,
o platby platební terminál a čtečka
čárových kódů. Poslední technickou
nezbytností je řídicí deska ovládající
otevírání a zavírání zámku. V případě výpadku elektřiny je k dispozici
záložní zdroj. Pokaždé, když lednici
zezadu otevřu, obdivuju, co se nám,
a hlavně Kamilu Horníčkovi, povedlo dát dohromady.“ Všechny komponenty jsou běžně dostupné. Jedinou
zakázkovou součástkou je řídicí
deska. I u ní ale přemýšlí, že by si ji
nechali ve velkém vyrábět v Číně.
Kolik to stálo? „Do firmy jsme zatím
vložili něco přes šest milionů. Tři
a půl milionu padlo na vývoj techniky. Zpětně si uvědomuju, jak po39