ROZHOVOR  @ondrejtuma

Domluvit si rozhovor a focení s Lukášem Hejlíkem není jednoduché.

Přesněji: jednoduché není zastihnout ho na delší dobu na jednom

místě. Už šestnáct let brázdí křížem

krážem celé Česko se svým cyklem

scénických čtení Listování. Ročně

jeho herecký ansámbl odehraje

až 800 představení pro dospělé

i děti. Zároveň boduje i s „vedlejším

produktem“ – Gastromapou Lukáše

Hejlíka, ve které milovníkům jídla

a pití doporučuje, do jakých podniků od Chebu po Třinec se vypravit.

Mobilní aplikaci si už stáhlo kolem

osmdesáti tisíc lidí, knížek se prodalo

takřka dvacet tisíc. Naše komunikace nejprve připomíná mailový

ping-pong, nakonec se scházíme

v jednom letenském bistru.

telefonu stejně visím pořád. S Listováním máme 800 představení ročně

a kulturní pracovnice strašně rády

telefonují, ale já jsem pořád v pohybu. Když mi někdo zavolá, jestli

můžeme přijet na začátku září do

Pelhřimova, stejně se nejdřív musím

podívat v Googlu do kalendáře

a taky napsat hercům, jestli mají čas.

Vás není snadné nahnat. Než

jsme domluvili termín, vyměnili

jsme si pětadvacet mailů. A stejně rozhovor prokládáme focením a děláme ho napůl v Praze

a v Brně…

Na stole se rozvibruje telefon. Lukáš

kontroluje displej.

Fakt tolik mailů? Možná si to tím, že

už pět let netelefonuju, trochu komplikuju. Jenže já s větším předstihem plánuju jen Listování. Všechno

ostatní řeším ze dne na den. A přes

mail jde vyřídit všechno.

Proč jste přestal telefonovat?

Měl jsem pořád telefon u ucha.

Když mi teď někdo volá, přijde mu

automatická zpráva s omluvou, ať

mi napíše SMS nebo mail. Navíc

když něco potřebujete, stejně to líp

formulujete písemně. Já pak můžu

odpovídat ve vlaku, v tramvaji,

zkrátka kde se mi to hodí.

Možná to zní pohodově, ale není

to tak, že v pondělí odpovídám na

maily a zbytek týdne medituju. Na

44

Nevoláte si ani s manželkou?

Ne. Známe se šest let a denně si

píšeme maily. Každé mailové vlákno

máme pojmenované, je to takový

náš deník. Ale v poslední době to

trochu šidíme a posíláme si hlasové

zprávy, což má jednu zásadní nevýhodu: když potřebujete něco zpětně

dohledat, máte v tom hrozný bordel.

Teď mi třeba volá moje bývalá žena.

Ta jediná z mého nejbližšího okolí se

pořád ještě nenaučila, že mi má psát,

protože to zkrátka neberu.

Co kdyby šlo o něco důležitého?

Když se děje něco urgentního, je

nejlepší napsat: „Okamžitě zavolej!“

Každý určitě zná ten pocit, když

vytáhnete mobil z tašky a bliká

vám tam od někoho blízkého pět

nepřijatých hovorů. V člověku

automaticky hrkne, že se stalo něco

vážného. A v drtivé většině případů

o nic nejde.

Takže všechny záležitosti kolem

Listování řešíte jen přes mail?

Ano. Mailová schránka je pro mě

něco jako pracovní stůl. Reaguju

rychle, to víte sám. Jen si to zkrátka

musíme párkrát pinknout tam

a zpátky. Vždycky se snažím všechny

maily co nejrychleji vyluxovat

a všem odpovědět. Když vidím,

že někomu v mailboxu svítí 1135

nezodpovězených zpráv, dostávám

kopřivku.

Zkoušel jste si dát digitální detox?

Párkrát jo, ale neviděl jsem v tom

zásadní výhodu. Když máme v létě

s Listováním pauzu, jsem hodně

na chalupě, pracuju na zahradě,

chodím na procházky s dětmi a na

mobil si kolikrát ani nevzpomenu.

Ale dělat to takhle na sílu nemá

smysl. Je to stejné, jako kdybyste rád

a hodně jedl a nasadil si detox jen na

řapíkatém celeru. Radši to omezuji

postupně.

Fakt je, že jsem na mobilu asi

závislý. Když ho nemám delší dobu

u sebe, jsem nesvůj. Doufám, že

nedopadnu jako hrdina knížky Benoîta Duteurtrea Služba zákazníkům,

který ztratí mobil a zblázní se z toho.

Jednou se mi stalo, že jsem nechal

telefon v Uberu a byl jsem z toho

hodně fialovej. Samozřejmě tam

nemám žádné heslo.

Čas nás začíná tlačit. Dopíjíme kafe, zvedáme se od stolu a vydáváme se směrem

ke Stromovce na focení. Nejdřív v ateliéru, později v parku. Diktafon zůstává

celou dobu zapnutý.

Jak dlouho dopředu plánujete?

Celkem dost. Listování řeším zhruba

s dvouměsíčním předstihem. Přes

prázdniny, když se nehraje, plánuju

září a říjen, kdy pojedeme knížky Mé

dětství v socialismu od Honzy Simkaniče a Český ráj od Jardy Rudiše.

Ale nejsem na to sám. Organizaci

dopoledních představení má teď

na starost manželka. A hodně mi

pomáhá i máma, pro kterou je to