ROZHOVOR @ondrejtuma
Domluvit si rozhovor a focení s Lukášem Hejlíkem není jednoduché.
Přesněji: jednoduché není zastihnout ho na delší dobu na jednom
místě. Už šestnáct let brázdí křížem
krážem celé Česko se svým cyklem
scénických čtení Listování. Ročně
jeho herecký ansámbl odehraje
až 800 představení pro dospělé
i děti. Zároveň boduje i s „vedlejším
produktem“ – Gastromapou Lukáše
Hejlíka, ve které milovníkům jídla
a pití doporučuje, do jakých podniků od Chebu po Třinec se vypravit.
Mobilní aplikaci si už stáhlo kolem
osmdesáti tisíc lidí, knížek se prodalo
takřka dvacet tisíc. Naše komunikace nejprve připomíná mailový
ping-pong, nakonec se scházíme
v jednom letenském bistru.
telefonu stejně visím pořád. S Listováním máme 800 představení ročně
a kulturní pracovnice strašně rády
telefonují, ale já jsem pořád v pohybu. Když mi někdo zavolá, jestli
můžeme přijet na začátku září do
Pelhřimova, stejně se nejdřív musím
podívat v Googlu do kalendáře
a taky napsat hercům, jestli mají čas.
Vás není snadné nahnat. Než
jsme domluvili termín, vyměnili
jsme si pětadvacet mailů. A stejně rozhovor prokládáme focením a děláme ho napůl v Praze
a v Brně…
Na stole se rozvibruje telefon. Lukáš
kontroluje displej.
Fakt tolik mailů? Možná si to tím, že
už pět let netelefonuju, trochu komplikuju. Jenže já s větším předstihem plánuju jen Listování. Všechno
ostatní řeším ze dne na den. A přes
mail jde vyřídit všechno.
Proč jste přestal telefonovat?
Měl jsem pořád telefon u ucha.
Když mi teď někdo volá, přijde mu
automatická zpráva s omluvou, ať
mi napíše SMS nebo mail. Navíc
když něco potřebujete, stejně to líp
formulujete písemně. Já pak můžu
odpovídat ve vlaku, v tramvaji,
zkrátka kde se mi to hodí.
Možná to zní pohodově, ale není
to tak, že v pondělí odpovídám na
maily a zbytek týdne medituju. Na
44
Nevoláte si ani s manželkou?
Ne. Známe se šest let a denně si
píšeme maily. Každé mailové vlákno
máme pojmenované, je to takový
náš deník. Ale v poslední době to
trochu šidíme a posíláme si hlasové
zprávy, což má jednu zásadní nevýhodu: když potřebujete něco zpětně
dohledat, máte v tom hrozný bordel.
Teď mi třeba volá moje bývalá žena.
Ta jediná z mého nejbližšího okolí se
pořád ještě nenaučila, že mi má psát,
protože to zkrátka neberu.
Co kdyby šlo o něco důležitého?
Když se děje něco urgentního, je
nejlepší napsat: „Okamžitě zavolej!“
Každý určitě zná ten pocit, když
vytáhnete mobil z tašky a bliká
vám tam od někoho blízkého pět
nepřijatých hovorů. V člověku
automaticky hrkne, že se stalo něco
vážného. A v drtivé většině případů
o nic nejde.
Takže všechny záležitosti kolem
Listování řešíte jen přes mail?
Ano. Mailová schránka je pro mě
něco jako pracovní stůl. Reaguju
rychle, to víte sám. Jen si to zkrátka
musíme párkrát pinknout tam
a zpátky. Vždycky se snažím všechny
maily co nejrychleji vyluxovat
a všem odpovědět. Když vidím,
že někomu v mailboxu svítí 1135
nezodpovězených zpráv, dostávám
kopřivku.
Zkoušel jste si dát digitální detox?
Párkrát jo, ale neviděl jsem v tom
zásadní výhodu. Když máme v létě
s Listováním pauzu, jsem hodně
na chalupě, pracuju na zahradě,
chodím na procházky s dětmi a na
mobil si kolikrát ani nevzpomenu.
Ale dělat to takhle na sílu nemá
smysl. Je to stejné, jako kdybyste rád
a hodně jedl a nasadil si detox jen na
řapíkatém celeru. Radši to omezuji
postupně.
Fakt je, že jsem na mobilu asi
závislý. Když ho nemám delší dobu
u sebe, jsem nesvůj. Doufám, že
nedopadnu jako hrdina knížky Benoîta Duteurtrea Služba zákazníkům,
který ztratí mobil a zblázní se z toho.
Jednou se mi stalo, že jsem nechal
telefon v Uberu a byl jsem z toho
hodně fialovej. Samozřejmě tam
nemám žádné heslo.
Čas nás začíná tlačit. Dopíjíme kafe, zvedáme se od stolu a vydáváme se směrem
ke Stromovce na focení. Nejdřív v ateliéru, později v parku. Diktafon zůstává
celou dobu zapnutý.
Jak dlouho dopředu plánujete?
Celkem dost. Listování řeším zhruba
s dvouměsíčním předstihem. Přes
prázdniny, když se nehraje, plánuju
září a říjen, kdy pojedeme knížky Mé
dětství v socialismu od Honzy Simkaniče a Český ráj od Jardy Rudiše.
Ale nejsem na to sám. Organizaci
dopoledních představení má teď
na starost manželka. A hodně mi
pomáhá i máma, pro kterou je to