ROZHOVOR  @ondrejtuma

tím může přicházet o výnosy, jsou

pro něj to nejdůležitější. Dvěma

třetinám klientů transformovaných

fondů je navíc přes padesát, takže je

už nemá smysl tlačit do finančních

instrumentů s vyšší volatilitou.

Ale co ta zbylá třetina? To je stále

přes milion lidí, kteří na penzi

nespoří efektivně.

Snažíme se s nimi pracovat a vysvětlovat jim hlavní rozdíly. Ukazujeme příklady, ze kterých vychází,

že pokud klient spoří stejnou částku

v nových fondech, naspoří na

konci až dvakrát víc než na starých

smlouvách.

Překvapilo vás, že do důchodové

komise nebyl nominován zástupce penzijních společností?

Překvapení to pro mě bylo, protože Asociace penzijních společností

je nejspíš jediná organizace, která

se pětadvacet let v kuse věnuje

penzijnímu byznysu. Sleduje ho,

analyzuje, má zkušenosti nejenom

s lokálním prostředím, ale i s tím,

co se děje v Evropě a jinde v zahraničí, které systémy jsou hodnoceny

jako nejlepší, které získávají ocenění… To jsou zkušenosti k nezaplacení, takže je škoda, že o ně paní

ministryně Maláčová při sestavování komise nestála. Trochu mi to

připomíná situaci, kdy svoláváte

lékařské konzilium, protože chcete

provést náročnou operaci, pozvete

spoustu akademiků, ale chirurga,

který by ji měl vykonávat, necháte

za dveřmi.

Problém důchodových komisí

v Česku je i ve velkém počtu jejich

členů. Jen pro srovnání: když se

nedávno připravovala penzijní

reforma v Polsku, bylo v týmu šest

66

lidí. Přesně v duchu teorie šéfa

Amazonu Jeffa Bezose, který tvrdí,

že když potřebujete vyřešit důležitou věc, nesmí být kolem stolu

víc lidí, než kolik dokážou nasytit

dvě pizzy. V Česku měly poslední

dvě důchodové komise čtyřicet až

padesát členů.

doporučila OECD a co už ve světě

dobře funguje. Zavedli povinný

příspěvek od zaměstnavatelů a automatický vstup pro mladé s možností výstupu. Pokud u nás něco

podobného nepřijde, nepohneme se

z místa. Prostě musíme lidi trochu

postrčit.

Podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové nemáme od komise čekat reformu

s velkým R, ale spíš postupné

parametrické úpravy penzijního

systému. Jaký je váš názor?

Když jsme se o reformě důchodového systému bavili na začátku

roku 2018, věřil jste, že se věci

pohnou k lepšímu. Zůstáváte optimistou i po roce a půl, kdy se toho

moc nezměnilo?

Nepotřebujeme revoluci. Evoluce

je ale nezbytná. Průměrný věk dožití se prodlužuje, jen od sametové

revoluce skoro o osm let. Už za pár

desítek let přijde velký problém,

protože vláda nebude mít dost

peněz na financování důchodů

ani zdravotnictví. To je časovaná bomba, se kterou nikdo nic

zásadního nedělá. Příjem dnešních

důchodců tvoří z 96 procent to, co

jim pošle stát. Náhradový poměr,

tedy poměr průměrného důchodu k průměrné hrubé mzdě, klesl

pod čtyřicet procent. V zemích

jako Dánsko, Nizozemsko nebo

Austrálie je to přitom osmdesát

až sto procent. Před pár měsíci

mě rozesmál titulek na Reuters.

Nizozemská vláda se prý obává,

že by tam náhradový poměr mohl

klesnout pod devadesát procent.

To jsou krásné starosti. U nás

bohužel soukromé úspory na stáří

žalostně chybí.

Nic se sice nezměnilo, ale politici

začínají konečně brát úpravy

důchodového systému vážně. A to

i za absurdní politické situace,

která teď v Česku panuje. O obou

úpravách, o kterých jsem mluvil,

se už seriózně diskutuje. Mají řadu

zastánců. Takže ano, zůstávám

optimistou.

Jak to chcete změnit?

Není potřeba znovu vymýšlet kolo.

Jako příklad rád uvádím právě

penzijní reformu v Polsku. Je

srozumitelná, nepřichází s ničím

neověřeným, jen využili to, co jim

Je škoda, že jsme prošvihli příležitost, která tu byla po revoluci

v devadesátých letech. Tehdy šel

důchodový systém stranou, téma

nikoho nezajímalo, nebyly za to politické body. Ve stejné době provedli

Dánové zásadní penzijní reformu.

Po čtvrt století má Dánsko nejlépe

hodnocený důchodový systém na

světě, Česko není ani mezi prvními

padesáti.

Váš optimismus nesdílím. Politici

pojedou dál ve svých čtyřletých

volebních cyklech a důchodový

systém koncepčně řešit nebudou.

Možná až v době, kdy to bude neúnosné, ale to na stole zůstanou

jen bolestivá řešení.

Ještě před třemi lety byla důchodová reforma pro politiky skoro

sprosté slovo. Dnes si uvědomují,