že je potřeba začít jednat. Věřím, že

se ledy pohnou. Okolnosti a pud

sebezáchovy nás k tomu zkrátka

dotlačí. Pokud jednou nechceme

být o půlku chudší než současní

důchodci, musíme začít na politiky

víc tlačit.

V důchodové komisi se čile

debatuje o možnosti zavedení

státního penzijního fondu, který

by mohl konkurovat fondům

klasických penzijních společností.

Jestliže se bavíme o tom, že je

potřeba do systému získat více

peněz a zajistit, aby nebyli lidé

tolik odkázáni na stát a kromě

státního důchodu z prvního pilíře

měli i soukromé úspory, nedává mi

záměr se státním penzijním fondem žádný smysl. V několika málo

zemích podobné rádoby státní penzijní fondy fungují, ale využívají

je jen jednotky procent lidí. Navíc

většinou těch, kteří důchody nechtějí vůbec řešit, takže ve státním

fondu skončí přičiněním automatického vstupu do systému.

Není problém v tom, že Češi pořád věří víc státu než soukromým

společnostem? Nebyla by tady

poptávka po státním penzijním

fondu mnohem větší?

Chápu, kam tím míříte. Sám jsem

říkal, že jsou Češi ohledně financí

hodně konzervativní. Zároveň vám

ale staré babičky řeknou, že byste

neměl dávat všechna vajíčka do

jedné ošatky. Jsem proto přesvědčený, že i v Česku by si devět z deseti lidí radši zvolilo soukromý než

státní penzijní fond. Navíc pokud

by přišla nějaká větší ekonomická

krize a státní kasa by potřebovala

finanční injekci, bylo by to pro

politiky hodně velké lákadlo.

Co když si ale úplně stejně sáhnou

pro peníze do klasických penzijních fondů?

Zkušenosti z okolních zemí ukazují,

že vlády jsou v pokušení sahat na

peníze do fondů, které buď samy

zřídily, nebo dotovaly ze sociálního

pojištění, což rozhodně není případ

našeho třetího pilíře.

Na Kypru se před pár lety danily

bankovní vklady, proč by to nemohlo potkat soukromé penzijní

fondy?

Pořád mám nějakou elementární důvěru ve stát, ve kterém žiji.

Kdybych měl vycházet z toho, že

nás naše vlády jednou ožebračí,

tak by celá naše debata o tom, že

je potřeba spořit víc na stáří, byla

bezpředmětná.

důchodu, ale měli by znát principy

a veličiny, na kterých je tento výpočet závislý. Rozhodně by politici

neměli slibovat mladým, že půjdou

do důchodu v pětašedesáti letech,

protože jde o falešný slib.

Takže když mi bude pětašedesát

za jednatřicet let, nemám ještě

s důchodem počítat?

Nedělal bych to. Pokud bude lineárně růst průměrná délka života, je

vysoce pravděpodobné, že se do důchodu v té době bude chodit kolem

sedmdesáti. Jenže to už se budou

řešit úplně jiné problémy než dnes.

Vezměte si například projekty typu

klonování kmenových buněk. Třeba

si v té době už budeme pěstovat

náhradní orgány. Kdo ví?

Další diskuze se vedou kolem

důchodového věku. Ten je teď

zastropovaný na 65 letech s tím,

že se bude situace každých pět let

revidovat. Ministryně Maláčová

přesto na Twitteru napsala, že dokud bude vládnout ČSSD, důchodový věk se zvyšovat nebude.

Principy průběžného penzijního

systému, z něhož vychází i ten

náš, definoval už na konci devatenáctého století německý kancléř

Otto von Bismarck. Jenže tehdy se

důchodový věk stanovil na 70 let

v době, kdy se lidé běžně dožívali

pětapadesáti, takže do důchodu šlo

jen deset procent populace. V Dánsku je teď věk odchodu do důchodu pro mladé lidi zastropovaný až

na 74 letech, v Nizozemsku na 71

letech.

Nemyslím si, že je nutné říkat mladým lidem přesné číslo odchodu do

MARCEL HOMOLKA

Narodil se v roce 1976. Vystudoval

Technickou univerzitu v Liberci, při

škole začal pracovat jako telefonní bankéř v Komerční bance, pak

pro Živnostenskou banku budoval

nové call centrum. Po přestupu do

Penzijního fondu České pojišťovny

byl zodpovědný za úsek klientského úseku a následně se stal ředitelem Penzijní společnosti České

pojišťovny pro provoz a IT. Od roku

2015 je předsedou jejího představenstva a generálním ředitelem.

67