V Nepálu stihnete za čtrnáct dní projít ze subtropů
s plantážemi konopí přes voňavý šumavský les,
kolem průzračných tatranských ples a alpských štítů,
přes nevadskou poušť a téměř měsíční krajinu až
k himálajskému ledovci – se skvělou večeří na konci
každého dne.
Jakmile majiteli kamenného hotýlku
Peaceful ve vesnici Ngawal prozradíme, odkud jsme, vytáhne z poličky
lahvičku s nápisem Ořechovice. „Češi
se u nás ubytovávají často. Tohle jsem
dostal od tří sester, co tu byly loni,“
vzpomíná Amber Čhentri. Je po sezóně a jsme tu jedinými hosty, takže má
čas i chuť si povídat.
„Národnost ‚Nepálec‘ neexistuje,“
začíná zeširoka. „V zemi žije spousta
kmenů a každý je jiný. Já jsem Čhátrí,
je to hindská skupina, jejíž lidé žijí
hlavně v podhůří Himálaje, ale moje
manželka Šántí patří ke Gurungům. Ti
jsou naopak tibeto-barmského původu
a na svazích Annapuren žijí po staletí.“
Kvůli monzunovým dešťům bývala v Nepálu sezóna jen v březnu
a dubnu a pak v říjnu a listopadu.
Strachovali jsme se, jestli nám nebude v květnu pršet a zda mohutné
bílé kopce vůbec uvidíme. „To už
dávno neplatí,“ říká Amber. „Počasí
se za poslední čtvrtstoletí změnilo
a deště už nejsou, co bývaly. Dá se
sem chodit celoročně, nikdy neprší
celé dny v kuse. Cestovní agentury
ale sázejí na jistotu a jezdí sem jen
v osvědčené měsíce. Proto tu máte
tak prázdno, a přitom hezky. Květen
je nejlepší měsíc, počasí je perfektní,
ale v horách nikdo není,“ chválí náš
výběr. Oddechneme si.
Hotýlek Peaceful nám na treku nabídl
zatím nejkrásnější výhled. Z 3660
metrů nad mořem vidíme zasněžené
špičky sedmitisícovek: dva vrcholy
Annapuren II a IV, Gangapurnu,
vedle ní Annapurnu III a vzadu
vykukuje Tilicho Peak. Kocháme se
i šestitisícovkami Chulu East a Chulu
Far East. Rychle chápeme, že není
v silách Nepálců pojmenovat každou
horu jiným názvem. Mají jich tolik,
že většina žádné jméno nemá.
DEVATERO ŘEMESEL
„Moc rád bych se někdy podíval třeba
do Thajska,“ líčí nám své sny Aniš
Lamixaney ve vesnici Danagyu. Sám
se stará o Motherland Guesthouse
svého strýce a zrovna dnes má celkem napilno. S Francouzi a Němci je
nás tu dvanáct a každý večeříme něco
jiného. Aniš připravuje tradiční nepálský dál bhát, tedy rýži s brambory,
salátem a čočkovou polévkou, dále
těstoviny nebo indické kari. Všechno
je vynikající.
„Měli byste zpomalit a rozvolnit
tempo, jdete hodně rychle,“ hodnotí
Aniš plán naší trasy. Po chvíli ale se
smíchem přiznává, že to radí všem
hlavně proto, aby si vydělali lidé ve
všech vesnicích po cestě. „Jasně, že
je to byznys! Každý potřebuje práci,
zvlášť tady. Všichni jsme hoteliéři,
kuchaři a uklízeči v jednom.“
Ve vesničkách na treku umí téměř
každý anglicky. Turismus dává spoustě lidí obživu – ale na zbohatnutí to
95