V Nepálu stihnete za čtrnáct dní projít ze subtropů

s plantážemi konopí přes voňavý šumavský les,

kolem průzračných tatranských ples a alpských štítů,

přes nevadskou poušť a téměř měsíční krajinu až

k himálajskému ledovci – se skvělou večeří na konci

každého dne.

Jakmile majiteli kamenného hotýlku

Peaceful ve vesnici Ngawal prozradíme, odkud jsme, vytáhne z poličky

lahvičku s nápisem Ořechovice. „Češi

se u nás ubytovávají často. Tohle jsem

dostal od tří sester, co tu byly loni,“

vzpomíná Amber Čhentri. Je po sezóně a jsme tu jedinými hosty, takže má

čas i chuť si povídat.

„Národnost ‚Nepálec‘ neexistuje,“

začíná zeširoka. „V zemi žije spousta

kmenů a každý je jiný. Já jsem Čhátrí,

je to hindská skupina, jejíž lidé žijí

hlavně v podhůří Himálaje, ale moje

manželka Šántí patří ke Gurungům. Ti

jsou naopak tibeto-barmského původu

a na svazích Annapuren žijí po staletí.“

Kvůli monzunovým dešťům bývala v Nepálu sezóna jen v březnu

a dubnu a pak v říjnu a listopadu.

Strachovali jsme se, jestli nám nebude v květnu pršet a zda mohutné

bílé kopce vůbec uvidíme. „To už

dávno neplatí,“ říká Amber. „Počasí

se za poslední čtvrtstoletí změnilo

a deště už nejsou, co bývaly. Dá se

sem chodit celoročně, nikdy neprší

celé dny v kuse. Cestovní agentury

ale sázejí na jistotu a jezdí sem jen

v osvědčené měsíce. Proto tu máte

tak prázdno, a přitom hezky. Květen

je nejlepší měsíc, počasí je perfektní,

ale v horách nikdo není,“ chválí náš

výběr. Oddechneme si.

Hotýlek Peaceful nám na treku nabídl

zatím nejkrásnější výhled. Z 3660

metrů nad mořem vidíme zasněžené

špičky sedmitisícovek: dva vrcholy

Annapuren II a IV, Gangapurnu,

vedle ní Annapurnu III a vzadu

vykukuje Tilicho Peak. Kocháme se

i šestitisícovkami Chulu East a Chulu

Far East. Rychle chápeme, že není

v silách Nepálců pojmenovat každou

horu jiným názvem. Mají jich tolik,

že většina žádné jméno nemá.

DEVATERO ŘEMESEL

„Moc rád bych se někdy podíval třeba

do Thajska,“ líčí nám své sny Aniš

Lamixaney ve vesnici Danagyu. Sám

se stará o Motherland Guesthouse

svého strýce a zrovna dnes má celkem napilno. S Francouzi a Němci je

nás tu dvanáct a každý večeříme něco

jiného. Aniš připravuje tradiční nepálský dál bhát, tedy rýži s brambory,

salátem a čočkovou polévkou, dále

těstoviny nebo indické kari. Všechno

je vynikající.

„Měli byste zpomalit a rozvolnit

tempo, jdete hodně rychle,“ hodnotí

Aniš plán naší trasy. Po chvíli ale se

smíchem přiznává, že to radí všem

hlavně proto, aby si vydělali lidé ve

všech vesnicích po cestě. „Jasně, že

je to byznys! Každý potřebuje práci,

zvlášť tady. Všichni jsme hoteliéři,

kuchaři a uklízeči v jednom.“

Ve vesničkách na treku umí téměř

každý anglicky. Turismus dává spoustě lidí obživu – ale na zbohatnutí to

95