kina na domácí filmy nechodí. Prokazují, že je možné točit o palčivých

tématech tak, aby se o jejich zemi

něco dozvěděl zbytek světa.

Zdá se, jako by v českém prostředí dlouho nebyl žádný tlak na to,

vybírat si důležitá témata, vidět

ostře současnou realitu, případně

být jakkoli originální. České filmy

bývají často konvenčně vyprávěné, občas mají televizní estetiku –

omezující vliv mívá Česká televize,

která se orientuje na publikum 50+.

Zdejší sociální realismus bývá spíš

nevýrazný než syrový.

Když se podíváme na to, jak se

točí jinde, tvůrci nacházejí odvahu

k různým estetickým postupům:

filmy natočené v dlouhých pohyblivých záběrech s plavnou kamerou

nebo naopak v dlouhých statických

záběrech s centrovanou kompozicí

a více plány akce. Filmy pracující

s prostorem mimo záběr, filmy točené ruční kamerou, filmy bez hudby,

filmy, v nichž se někdo musel

totálně proměnit do role a jít třeba

proti svému zaběhanému typu.

Filmy odvážně vyprávějící o něčem

tabuizovaném, filmy, které hodně

mísí žánry a jdou proti konvenčním očekáváním. Kde cokoli z toho

najdete v českých celovečerních

hraných snímcích?

Čeští tvůrci se také často spokojují

s málem – stačí jim Čeští lvi nebo

účast v Karlových Varech. Máme

pocit, že víme, co vyslat na Oscary,

protože už jsme kdysi skórovali

s Obchodem na korze (1965) a Ostře

sledovanými vlaky (1966), a proto

pořád nominujeme do širokého klání hluboké lidské příběhy z druhé

světové války. Ano, do užší nominace se dostalo Musíme si pomáhat

(2000) a Želary (2003), ale přestalo

to fungovat. Ani další Kolja (1995)

už nevznikne, éra euforie z pádu

východního bloku je pryč. České

filmy jsou naopak zasaženy morem

primitivního antikomunismu, který

už není ničím objevný, zajímavý,

a dokonce ani komplexně pravdivý.

PROČ FESTIVALY?

Pokud chceme úspěchy na velkých

festivalech, potřebujeme producenty, kteří si budou dopředu vybírat

projekty, které k takovému cíli

zkultivují. Dále ambasadory, ať už

z oficiálních institucí, nebo z prostředí nezávislé kritiky, kteří by

jezdili na festivaly, referovali o nich

a také se dostávali do mezinárodních porot. Filmy se musí nejen

točit a promítat, musí se o nich

i mluvit, je třeba navnadit a donutit

lidi ve světě se s nimi seznámit. Nezbytný je silný studentský základ,

protože z malých pokusů vyrostou

velké.

vá k další zakázce, lépe se shánějí

peníze, do produkce se zapojí víc

subjektů, každý může mít menší

náklady a nést nižší riziko – a vy

naopak můžete umělecky riskovat.

Dělat filmy pro pár tisíc lidí v domácím prostředí chce odvahu. Jakmile

ale přijdou nějaké festivalové ceny,

lze na tom stavět reklamní kampaň

a „vyrobit“ si své publikum. O této

formulce už u nás pár producentů

ví. Zatím si pomalu vychovávají své

tvůrce. A čekají na to, až se projeví

změna výuky na FAMU na vyšlých

absolventech. V globalizovaném

světě každopádně platí, že mluvit

jedním jazykem k jednomu národu

je cesta do zapomnění a bezvýznamnosti.

Proč bychom ale vlastně měli chtít

mít festivalové filmy? Čím jsou lepší

než filmy oscarové? Proč je dobré cílit i na úspěch venku a nejen

doma?

Oscary jsou přece jenom velmi

často staromódní a prakticky nikdy

nezaznamenají nic nového v době

svého vzniku. Většina domácích

hitů se statisícovou návštěvností je

zase téměř neprodejná jinam než

na Slovensko. Mezinárodní publikum se tvoří postupněji a pestřeji.

Jeden úspěch na jednom festivalu

zaručuje uvedení na dalším, klidně

i mimo soutěž. Když film obrazí

dvacet třicet nebo i padesát festivalů a na každém ho uvidí jeden až

tři tisíce lidí, je to nakonec lepší než

mířit na stovku tisíc domácích diváků. Každý festival vás totiž posou-

KAMIL FILA

Vystudoval teorii a dějiny filmu a audiovizuální kultury na Masarykově

univerzitě. Nedostudoval filozofii.

Psal pro odborné časopisy jako Film

a doba a Cinepur a pro populární

magazíny jako Cinema nebo FilmPub. Čtyři roky pracoval pro deník

Aktuálně.cz a poté čtyři roky pro

týdeník Respekt. Nyní je na volné

noze. Věnuje se svému filmovému

webu Ještěvětšíkritik.cz a své zálibě

v biochemii pro firmu Nutri-Exact,

kde vyvíjí doplňky sportovní výživy.

109